Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 26. Temný pán Malfoy

Harrymu netrvalo dlouho a za chvíli se k Arturovi a Brianovi v Luciusové ložnici připojili i Fred, George, Bill a Filius.

Severus se zahleděl na skupinku, bylo něco málo po třetí hodině ráno, ale každý vypadal čile. Tedy, kromě Luciuse, který měl zjevně bolesti. Harry fungoval na adrenalinu, věděl, že zítra se všichni dostaví s dvojnásobnou intenzitou, ale nyní jeho krev doslova vřela.

Artur rychle vysvětlil, co se stalo, „Přišel k nám Filius a zeptal se, zda jsme všichni v pořádku a zda je v pořádku i všechno ostatní. Krbem jsem se spojil s Billem, který to šel zkontrolovat a zjistil, že Ginny zmizela. Její pokoj byl v dezolátním stavu a okno bylo také rozbité. Potom jsem zavolal dvojčata a Filius šel za Minervou.“

„Ty jsi neslyšel nic?“ zeptal se Billa Severus.

„Ne, Ginny si zvykla svůj pokoj chránit kouzly na tlumení zvuku; dokonce mám okolo svého domu i ochrany se základem mocných run a žádné monitorovací zařízení nic nehlásilo.“ vysvětlil Bill.

„Stejně jako v Bradavicích. V době, kdy byl Harry upozorněný na přítomnost něčeho, co tu nemá být, byl ten vetřelec uvnitř budovy,“ řekl jim Severus.

„Po tom, co jste odešli se se mnou spojila Minerva a řekla mi, že škola je pod útokem. Když jsem se sem dostal, akorát volal Filius. Minerva nám řekla, kde jste. Přišli jsme vám vlastně pomoct a také zjistit, zda nevíte, kde by mohla být Ginerva,“ podíval se Brian na Luciuse podezřivě.

„Za Luciuse se klidně zaručím, když jsme přišli, ten had se mu pokoušel dát poslední ránu, která by ho dorazila,“ řekl Harry, když vešel do místnosti.

Po těchto slovech Brian přikývl.

_Za oběma útoky stojí Eldritch Malfoy, o jeho hněvu na mně a Luciuse jsem ti už říkal, Briane. Poslal hadí bojovníky s rozkazem zabít mě, Severuse, Luciuse a Narcissu. Jednomu přikázal jít do Tajemné komnaty a to je vlastně to, proč jsme volali Weasleyovi. Jen pár lidí ví, kde je vchod do komnaty a had věděl, kam přesně jít. Mým jediným předpokladem je, že Eldritch to ví od Ginny,“ Vysvětlil Harry.

„Hadí bojovníci?“ zeptal se Bill s povytaženým obočím.

„Ano, speciálně vyšlechtění hadi, kteří jsou v dospělosti dlouzí asi dvacet stop, jsou silní, rychlí a imunní vůči magii,“ vysvětlil Lucius.

„Takže jestli jsou imunní vůči magii, potom je jasné, proč je žádné kouzelnické senzory nezachytili. Bradavice je vycítily, až když vstoupili přímo do budovy a ten další, který sem přišel, se přes magické ochrany doslova proboural,“ spekuloval Filius.

„Nejsou úplně imunní vůči všem druhům magie, jen vůči většině. Harryho moc na ně stále účinkovala, sice ten používá sílu na úplně jiné úrovni,“ řekl Severus a krátce se na Harryho usmál.

„Použil jsem meč z ďábelského ohně, kterým jsem zabil jednoho v Bradavicích a potom jsem spoutal toho tady tak, aby ho Neville mohl zabít,“ vysvětlil Harry.

Severus pokračoval, „Neville zabil v Bradavicích další dva pomocí mandragor, kterých křik je účinně zneškodnil…“

„Ale až po tom působivém souboji,“ dodal Filius s malým úsměvem.

„Ve většině jsme na jejich zabití použili meče,“ řekl Severus.

„To by vysvětlovalo, proč mi Ogden dal meč,“ zamumlal Brian.

„Já jsem zabil jednoho přeměněným mečem a s pomocí tří školních brnění a jejich mečů, Neville použil Nebelvírův meč, aby zabil toho tady,“ dovysvětlil Severus.

„Meč, který drží Longbottom v ruce je pověstný meč Godrika Nebelvíra?“ užasle se zeptal Lucius. Mnoho let totiž strávil tím, že po něm pátral na příkaz Temného pána a sice už víc nesloužil straně Temna, ohromovalo ho, že ten meč byl právě nyní tady, v jeho domě. Nad ironií toho celého si musel až povzdychnout.

„Neville je o mnoho mocnější, než se zdá,“ řekl Luciusovi Filius.

V tom do místnosti vstoupil právě zmíněný Neville. Na jedné ruce držel malého domácího skřítka a v druhé ruce měl štěňátko, hned za ním kráčel asi šestiletý skřítek, který držel v náručí další dva malické, dvouleté skřítky. „Všichni ostatní jsou mrtví. Vypadá to tak, že byli buď rozmačkání nebo pokousání.“

Narcissa zavzlykala a pospíchala k maličkým skřítkům. Hned co je zkontrolovala, zeptala se, „Harry, bylo by v pořádku, kdybychom na zbytek noci zůstali v Bradavicích?“

„Samozřejmě, Narcisso, to se nemusíte ani ptát,“ zvolal Filius dříve, než stihl Harry vůbec otevřel ústa. „Oba s Luciusem můžete použít letax, informuji Minervu, ať vás hned očekává.“

„Ne, já půjdu s Harrym do Eldrichtova sídla, znám to tam velmi dobře. Jsem si jistý, že tam někde má slečnu Weasleyovou.“ řekl Lucius a snažil se dostat svoje dýchání pod kontrolu.

„Nejste ve stavu bojovat,“ řekl Brian. „Venku mám dvanáct bystrozorů čekajících na moje příkazy, vy potřebujete jít do nemocnice.“

„Nejsme vítání v žádné nemocnici, pane Watsone,“ řekl Lucius se smutným výrazem, který však hned rychle zamaskoval. „Kromě toho, přežil jsem i horší stavy než je tento.“

Harry se podíval nejprve na Luciuse a potom na Severuse. Severus měl také bolesti, ale velmi dobře to skrýval a Harry o tom věděl jen proto, neboť jeho magie byla také nějaká rozrušená. Lucius měl pravdu, jako smrtijedi bojovali i zranění, častokrát to byli situace mezi životem a smrtí; žít s bolestí, anebo zemřít. Takže proto byli, bohužel, zvyklí na bolest a mnohokrát se s ní museli vypořádat sami, protože nemohli riskovat to, že někdo uvidí jejich temné znamení. Dokonce i nyní by Luciuse u sv. Munga odmítli kvůli tomu, že byl ve veřejné nemilosti.

„Běžte do Bradavic, Justína ani Elena vás neodmítnou,“ promluvil Harry vážným hlasem. „Filiusi, mohl bys pomoct Narcisse se skřítky?“

„Samozřejmě, dohlédnu na to a potom se vrátím, abych mohl jít s vámi,“ prohlásil Filius.

„Filiusi, sice bych byl za tvou pomoc velmi vděčný, myslím si, že bys měl i ty vyhledat lékařskou pomoc, rána na tvé hrudi začíná vypadat doopravdy špatně,“ v Harryho hlase bylo slyšet jasné obavy.

„To nic není, přežil jsem i mnohem horší zranění. V mistrovském duelu ve čtyřicátém šestém jsem bojoval s monoklem, naraženými žebry a vyvrknutým kotníkem… a i tak jsem vyhrál.“ hrdě odvětil Filius.

„Potřebuji mít někoho v Bradavicích v případě, že had, který utekl, se vrátí. A i když všichni dobře víme, že Minerva je silná bojovnice, momentálně má na práci opravu skleníků a brnění. Měl bych lepší pocit, kdyby tam byla alespoň ještě jedna osoba, která by v případě potřeby pomohla chránit Bradavice.“

„Ano, to je pravda. Zůstanu na stráži, dokud se nevrátíte.“ řekl Filius a postavil se.

„To se skvělé, ale ujisti se, že nejprve se necháš prohlédnout Elenou nebo Justínou.“ odvětil Neville s úsměvem.

Filius vzal domácí skřítky a Neville jednomu z nich podal štěňátko. Narcissa rychle zabalila do tašky pár věcí, věnovala svému manželovi poslední pohled a odešla s Filiusem dolů, aby mohli krbem projít do Bradavic.

„Luciusi, kolik takových hadů má Eldritch?“ zeptal se Harry.

„Naposledy, když jsem je počítal, tak deset. Osm bylo takových jako tento tady a zbytek byli nějací hybridi, protože byli o mnoho větší.“

„Pět jich poslal do Bradavic, ze kterých jsme čtyři zabili. Jeden byl tady, toho jsme také zabili, takže zůstávají ještě čtyři,“ informoval ostatní Neville.

„Ne, pět. Ten, který utekl z Bradavic se pravděpodobně vrátil ke svému pánovi,“ odpověděl Severus.

„Pokud nepoužije přenášedlo anebo se nepřemístí, nemyslím si, že to stihne do Nottinghamu ze Skotska za tak krátkou dobu.“ vložil se do toho Lucius a přivřel oči. Severus vytáhl hůlku a vrhl na něj léčivé kouzlo, které mu ulehčilo dýchání; před tím použil stejné kouzlo i na sebe.

Fred s Georgem si vyměnili pohledy a následně podali Luciusovi několik flaštiček s lektvary, které mu okamžitě pomohli od bolesti. Fred podal jeden i Severusovi, který povytáhl obočí, přivoněl si k tomu a potom ho vypil. Prázdnou flaštičku podal zpět Fredovi, který se usmál.

Harry si všiml, že George diskrétně podal Fredovi jeden galeon.

„Ne, museli být přemístnění přenášedlem, jinak by se sem ani do Bradavic nedostali,“ zavrtěl hlavou Brian a snažil se přijít tomu všemu na kloub.

„Hadi vešli do Bradavic jeden po druhém asi v pětiminutových intervalech. Hrad mě na ně upozornil, až když se první z nich dostal přímo do hradu. Do té doby ho vůbec nezaregistroval. Z toho vyplívá, že kdyby byli poslání přenášedlem, zaznamenali bychom to už venku na pozemcích… Briane, ať tvoji muži zkontrolují pozemky, zda nenajdou nějaká přenášedla, hadi by je potřebovali i potom, kdyby se chtěli vrátit po úspěšné misi ke svému pánu domů.“

„Malfoyi, budete muset spustit ochrany,“ požádal Brian Luciuse, zatím co vytáhl oboustranné zrcátko na komunikaci a dal svým mužům instrukce, jak pokračovat.

Lucius vrhnul rychlý pohled na Harryho, který přikývl a hned na to zničil ochrany sídla.

„Ti hadi mají být vůči magii imunní, nevím, zda by bylo pro ně přenášedlo účinné,“ řekl Lucius, vstal a přeměnil svůj noční úbor na hábit.

„Watsone, řekni svým mužům, ať se zkusí porozhlédnout po nějakém kouzelníkovi, který na ně nyní čeká,“ řekl Severus a potom se obrátil k Luciusovi. „Říkal jsi, že těch hadů bylo deset?“

Lucius přikývl.

„Harry, máš adresy dalších dvou Malfoyových bratranců, kteří jsou v pořadí budoucích Lordů před Eldritchem?“

Harry zavrtěl hlavou, ale Lucius jim adresy okamžitě poskytl.

„Myslíš si, že by zaútočil i na ně?“ zeptal se Artur.

„Chtěl se stát Lordem jména Malfoy a na to, aby toho mohl dosáhnout, se potřebuje zbavit i těch.“ prohlásil Severus.

„Musíme je kontaktovat rychle, je možné, že jestli na ně hadi už zaútočili, tak budou všichni mrtví. Potřebujeme se tam dostat hned teď,“ řekl Harry a vstal s hůlkou připravenou v ruce.

Brianovi zavolal jeden z jeho mužů. Hned za branami Bradavic stál kouzelník oblečený v hábitu, který se odmístnil jen co ho bystrozoři spatřili.

„Nemáme mnoho času. Jestli ohlásí, že mise byla neúspěšná, kdo ví, co ten šílenec udělá mé dceři,“ řekl Artur.

„Slečna Weasleyová může být pojistka, v případě že hadi selžou. Eldritch ví, že kdyby hadi neuspěli, Harry po něm půjde. V tom případě se z ní jeho pojistka doopravdy stane,“ informoval je Lucius.

„Bez urážky, Arture, ale stejně by mohla být i jeho komplicem,“ chladně prohlásil Severus.

Artur přikývl, naneštěstí věděl, že by to skutečně mohla být pravda.

„Je možné, že Eldritch má celou skupinu lidí, kteří pro něj pracují; kdybychom to brali tak, že na každé místo, na které zaútočili, pošle jednoho kouzelníka, má minimálně dva až čtyři stoupence,“ pokračoval Severus.

„Pět, jestli počítáte i Ginny,“ vážně promluvil Bill a ostatní mu věnovali překvapené pohledy.

„Jestli je do toho zapletená, tak za svoje činy zaplatí. Třetí šanci už nedostane,“ nekompromisně odvětil Artur a podle Harryho vypadal, že mu během několika minut přibylo několik let.

„Já zařídím přenášedla. Potřebuji tři skupiny. Jedna půjde do Norwichu, jedna do Leeds a ostatní půjdou do Nottinghamu,“ řekl Brian a natáhl se pro Narcissin hřeben, kartáč a příruční zrcadlo.

„Já půjdu do Norwichu,“ zvolal Neville a vytáhl Nebelvírův meč.

„Já do Leeds,“ řekl Severus a bez toho, aby Harrymu věnoval jen jediný pohled, proměnila se jeho tvář na kamennou masku. Harry se díval na svého milence a žasl nad jeho odvahou. Toto byl ten odvážný bojovník, který ho přitahoval. Jestli to vůbec byl možné, Harry se do svého černovlasého rytíře zamiloval ještě víc.

Brian do místnosti zavolal své bystrozory.

Lucius se na něj překvapivě zadíval a zkonstatoval, „Víte, máme tu i salón a pracovnu, moje ložnice je sotva místem vhodným na plánování útoku.“

Fred s Georgem se ušklíbli a Bill se okolo sebe rozhlédl, jako by si až nyní uvědomil, kde se nachází.

„Jsou skoro tady,“ pousmál se Brian.

„Nemáme čas na zdvořilosti, Luciusi,“ napomenul ho Harry, když do místnosti vstoupilo několik bystrozorů.

Brian k nim okamžitě promluvil, „Přeměňte své nože na meče, bojujeme proti smrtícím hadům, kteří jsou imunní vůči magii. Jejich úlohou je zabít všechno v sídlech, do kterých máme namířené. Čtyři z vás půjdou s Longbottomem a čtyři se Snapeem. Oběma se už před tím podařilo ty tvory zabít. Smith, Bishop, průběžně mě informujte, čas běží.“

„Počkejte,“ zvolal Fred. Spolu s Georgem vytáhli několik předmětů a podali je bystrozorům. „Tyto červené kuličky se chovají jako štíty proti veškeré magii, kromě neodpustitelných a všeho hmotného. Jsou stále ve stádii zkoušení, ale jejich účinek by měl trvat alespoň pět minut. Modré působí podobně jako uspávací plyn; jsou založené na mudlovských vynálezech a mohli by pomoct proti těm hadům. Jen je hoďte přímo před ně a oni se aktivují.“

Bystrozoři jim poděkovali, vzali si přenášedla a odešli. Snape se na Harryho podíval na zlomek sekundy před tím, než se dotkl aktivovaného přenášedla.

Harry se obrátil ke svým bratrům, „Je čas zachránit naši sestru. Bille, je dost pravděpodobné, že okolo celého sídla budou těžké ochrany, ty máš na starosti ty. Frede, Georgi, od vás dvou chci, abyste dělali to, co umíte nejlépe,“ dvojčata se ušklíbla, Harry ani nemusel nic říkat. „Briane, chci, abyste ty a tvoji bystrozoři pomohli v boji s hady. Budou proti nám alespoň tři. Jsou rychlí a zkušení, nepodceňujte je. Arture, ty najdeš Ginny a my dva s Luciusem se postaráme o Eldritcha.“

Bystrozoři, Brian a Weasleyovi se seskupili okolo malého zrcadla. Harry vzal Luciuse bokem, „Briane, běže napřed, my půjdeme hned za vámi.“

Přenášedlo se aktivovalo a oni odešli. Harry okamžitě zvedl ochrany okolo sídla a pozemků. Lucius věděl, co Harry dělá a bodl se do prstu, odkud kápla kapka krve. Tu nabídl Harrymu, který spojil Luciuse se všemi ochranami. „Toto je tvůj dům, nyní se sem nedostane nikdo, dokonce ani had.“

Lucius se usmál a přikývl. „Děkuji, Lorde Potter-Blacku.“

Harry se usmál, „Není zač.“

Hned na to se i oni přemístili.

Harry a Lucius se přemístili přímo doprostřed malého souboje; dva bystrozoři leželi na zemi a Brian, Artur a Bill bojovali s obrovským hadem. Byl větší než ti, kteří přišli do Bradavic. V průměru byl dlouhý asi devět metrů a tlustý alespoň metr. Harry si pomyslel, že vypadá jako mládě baziliška; i když bylo jasné, že jde o dospělého hada, nepochybně měl v sobě krev baziliška.

Harry odstrčil Luciuse na stranu a okamžitě k hadovi vyslal vlnu magie. Had na pár sekund zamrzl a potom začal proti magii bojovat. Těch pár sekund stačilo na to, aby Bill vrazil svůj meč do hadového krku, ale jeho hrubá kůže magický meč nepropustila. Brian v jednom rychlém pohybu, při kterém jako oporu využil nedalekou skálu, vyskočil a přerazil mečem masivní hadí hlavu. Hadí ocas mezi tím smetl jednoho z ležících bystrozorů.

Pomocí magie Artur dva padlé bystrozory přivolal k sobě.

Z hadí papule vytekl krev a ocasem mu trhalo ještě asi minutu, než všechny pohyby ustaly. Harry uvolnil svou magii, kterou hada držel a chvíli mu trvalo, než chytil dech.

Ze vnitřku budovy se ozval naštvaný výkřik.

„Ta věc byla větší, než jsem si myslel a také byla imunní vůči všechné magii, kromě té Harryho, včetně přeměněných předmětů,“ promluvil Bill, dokud on sám chytal dech.

„Netrvalo ani pět minut, dokud jsme za vámi přišli…“ řekl Harry, když se zhluboka nadechl a vstal.

„Had zaútočil hned, když jsme přišli,“ odpověděl Bill. „Jako kdyby nás očekával.“

„Kde jsou Fred a George?“

Jako by je ti dva slyšeli, Fred s Georgem vyšli zpoza budovy a šli směrem k nim. „Celá budova má okolo sebe ochrany, ale našli jsme cestu dovnitř.“

Brian se snažil vytáhnout svůj meč ven; byl to skutečný meč, který měl na rukojeti zlatý a stříbrný kříž, který mu dal Ogden před tím, než odešli z Bradavic. Meč byl zaseknutý v hadí hlavě. Brian přivřel oči, vytáhl hůlku a meč byl za chvíli na to konečně venku.

„Ten meč budeme potřebovat, ještě alespoň jedna z těch zmutovaných příšer by měla být někde tady.“

Následujíc Freda a Georga spatřili otevřené dveře, které strážili dva bystrozory. „Zdá se, že je to vchod pro skřítky,“ řekl jeden z bystrozorů.

„Už vědí, že jsme tady, mějte se na pozoru,“ varoval skupinu Brian.

Vešli do dlouhé haly, která vedla do kuchyně. Harry se rozhlédl a všiml si, že Fred a George znova chybějí. Nebál se o ně, věděl že ti dva se uměli pohybovat nenápadně jako zloději a byli o mnoho zkušenější než většina kouzelníků, které znal.

„Chodba vlevo vede do východního křídla, kde se nacházejí pokoje, chodba napravo směřuje do rodinných komnat. Když půjdeme rovně, dostaneme se do hlavní vstupní haly a do velké síně,“ informoval je Lucius.

Cesta rovně měla vícero ochran.

Harry zavřel oči a potom zavtěl hlavou. „Neumím z této budovy nic přečíst; magie je pro mě jakoby uzavřená.“

„Dnes jsi použil už dost své magie, Harry, je to pochopitelné. Dokonce i ty máš svoje limity,“ řekl Artur a položil Harrymu ruku na ramena.

Najednou se vedle nich objevila dvojčata. „Doprava, doleva a za nás jsme umístili magické sítě. Žádný kouzelník, goblin anebo domácí skřítek přes ně nebude moct proniknout alespoň půl hodiny, maximálně hodinu. Za hady se zaručit nemůžeme.“

Bill začal mluvit divným jazykem a potom mával hůlkou, za chviličku se mu podařilo zlomit ochrany.

George podal Harrymu flaštičku červené tekutiny.

„Co to je? Ta chuť je mi povědomá,“ řekl Harry, když dopil.

„Mudlovský nápoj. Jmenuje se Gatorade; dodá ti energii. Přijde mi lepší, než povzbuzující lektvar,“ zkonstatoval George.

Harry se zasmál.

Skupina se pohnula směrem vpřed, když na ně zavolal jeden z bystrozorů, ze strany přicházelo pět mužů, kteří byli oblečení v podobných hábitech, jaké měli smrtijedi.

„Kouzelníky už zvládnout dokážu,“ zasmál se Bill, když vrhnul silnou kletbu na kouzelníka, který na něj poslal něco velmi podobné smrtící kletbě.

Z Brianovy hůlky vyšlehla stříbrná louče na dalšího kouzelníka, který s výkřikem spadl na zem.

Artur a Harry bojovali proti dalším dvěma, kteří byli už za chvíli omotáni v růžových kuklách, které Harrymu připomínali žvýkačky. Harry se otočil a viděl, jak se Fred s Georgem usmívají.

Další kouzelník podlehl bystrozorům a Bill poslal na svého protivníka podivné kouzlo. Jen co to kouzlo zasáhlo svůj cíl, muž začal ječet a bojovat proti neviditelným pavoukům, které jako by lezli po celém těle.

„Viděl jsem to v jednom kouzelnickém chrámu v Egyptě,“ oznámil Bill svým bratrům.

Louče zeleného světla proletěla těsně vedle Billa a zasáhlo někoho za ním. Bill se obrátil a viděl padnout šestého kouzelníka.

„Nikdy se v boji neotáčej zády, Weasley,“ zavrčel Lucius.

„Ty se zase nemáš otáčet zády své rodině, Luciusi,“ ozval se z vršku další hlas.

Harry zahlédl dalšího muže s platinově světlými vlasy a modrými oči, který vypadal tak na třicet let. Oblečený měl modrý hábit a stál na vršku schodiště. Po jeho pravici, oblečená v červeno zlatém pyžamu stála Ginny s pohledem upřeným do neznáma.

Artur zavolal na svou dceru, avšak ta neprojevila žádné známky toho, že by ho slyšela.

„Je pod imperiem,“ zašeptal Bill.

Fred a George si vyměnili pohledy a beze slova se posunuli na bok.

„Luciusi, zradil jsi našeho Pána. Ty a Severus jste ho opustili a přešli jste na stranu krvezrádců a šmejdů.“

„Temný pán je mrtvý a tentokrát se nevrátí,“ zvolal Lucius.

„Ne, ale jeho ideály přežijí skrze mě. Opusti tyto nehodné tvory a přidej se ke mně, bratranče. Můžeš být mou pravou rukou.“

„Eldritchu, mýlil jsem se. Chodníky Temného pána vedli jen ke smrti a zničení našich způsobů života. Musíš přestat s touto hloupostí,“ prosil ho Lucius. „Mysli na svoje děti, toto není život, který bys pro ně chtěl.“

„Jsi hlupák, Luciusi, a jako hlupák i zemřeš,“ ušklíbl se Eldritch, když se zadíval na skupinu; potom si všiml dvojčat, která se tiše blížila k chodníku.

„Stůjte, nechcete přece, aby byla vaše vzácná princeznička zraněná, ne?“ varoval Freda a George Eldritch. Oba se zastavili. Pohledy všech se najednou přesunuli na Ginny a spatřili, že jeden z šestimetrových hadů byl omotaný okolo Ginniných nohou. Úplně se okolo něj obtočil a držel jí v pevném stisku.

„Dnešek měl být mým velkolepým odhalením. Že já jsem novým vůdcem strany Temna, nový Temný pán Malfoy. Představte si, jaké bylo moje překvapení, když se jeden z mých miláčků vrátil a informoval mě, že všichni jeho bratři byli poražení. Vlastně to na mě zapůsobilo, Pottere. Věděl jsem, že tu je jistá šance, že tě uvidím a jsem šťastný, že jsem unesl tvou snoubenku, v případě že by k tomu došlo. Původně jsem měl v plánu zabít jí a její tělo ti poslat jako dárek, ale představ si můj úžas, když jsem si uvědomil, že dokáže mluvit s mými miláčky. No, okamžitě jsem využil ten potenciál; dal jsem jí vypít veritaserum a dozvěděl jsem se mnoho věcí, i umístnění legendární Tajemné komnaty. Musím přiznat, že bojovala statečně, sice pro mě nebyla žádným soupeřem. Tak jsem jí držel pod svým kouzlem a mohl jí využít ke komunikaci a zrealizovat tak moje plány. Miláčkové byli tak velmi nápomocní…“

Harry se soustředil na svou magii, už měl dost poslouchání Eldritchového monologu. Proč všichni tito záporáci museli vždy vyprávět a vysvětlovat, proč dělají to, co dělají?

S magií plně pod kontrolou Harry vzhlédl, zvedl hůlku a vrhl na hadovou hlavu ďábelský oheň. Had vydal syčivý zvuk připomínající vřískot a začal hořet. Ginny také vykřikla, když okolo ní hadí sevření zesílilo a samotný had hořel přímo na ní. Potom zkolabovala.

Eldritch zhrozeně civěl a potom se otočil k Harrymu, z kterého opět síla přímo sálala. „Ale ona je… jsi kouzelník Světla… ty nemáš… proč bys ublížil někomu, koho miluješ?“

„Kdo řekl, že jí miluji?“ chladným tónem se ptal Harry.

Eldritch z něj nespouštěl zmatený pohled a probral se až když na něj Harry poslal další kletbu. Rozběhl se a utekl pryč.

Fred a George doběhli k Ginny, které nohy a pánev byly rozbité, žebra polámané, všude měla modřiny, avšak stále žila. Fred nad ní mávl hůlkou a prohlásil, že bude žít.

V tom Harry uslyšel sykot blížící se k nim, „Zabili mého druha a nyní jdou po mých dětech. K mým vajíčkům ssse nedossstanou. Zabiju je!“

„Frede, Georgi, dostaňte odtam Ginny, blíží se další had a chce zabíjet,“ volal Harry. Fred zvedl Ginny a utíkal dolů schody.

George na svého bratra zakřičel a Fred přikývl. Chytil přívěsek, který mu visel na krku a potom spolu s Ginny oba zmizeli.

„Georgi, vezmi svého otce a odejděte,“ znovu zakřičel Harry.

Najednou se skupině naskytl pohled na obrovskou hadí hlavu blížící se zpoza hlavního schodiště. Tento had byl větší než všichni ostatní. Na výšku měl skoro pět stop a celková jeho velikost znervózňovala dokonce i Harryho.

George stál hadovi přímo v cestě a po zádech mu naskočila husí kůže, když viděl, jak ten tvor otevřel ústa přímo v jeho směru. Díky pudu sebezáchovy hodil do té obrovské hlavy modrou kuličku, ze které začal unikat modrý dým a celou hlavu zahalil.

„To pálí, to pálí, musssím zachránit vajíčka, zabiju!“

George využil hadovo oslepení, chytil otce za ruku a oba zmizeli.

„Nejsssme tu proto, abychom ti ublížili, chci jen ochránit naššše milované,“ snažil se Harry vysvětlit hadovi.

„Lži, řečníku, lžeššš, jssste tu kvůli mým vajíčkům, ale nedossstanete je,“ odpověděl had a přisouval se blíže ke skupince. Oba kouzelníci obalení v růžové žvýkačce byli při tom pohybu doslova rozdrcení.

„Myslí si, že jdeme po jejích vajíčkách, neubližujte jí, zkusím si s ní promluvit a dohodnout,“ řekl Harry ostatním.

„Cože?“ Vám je líto té příšery?“ zhrozeně se zeptal jeden z bystrozorů.

„Harry, jestli to nezabijeme my, zabije to nás,“ zvolal Brian.

„Prosssím, nechci ti ublížit. Běž ssspát ke sssvým vajíčkám a my ti dáme pokoj,“ prosil Harry.

„Ne, cítím z vásss krev mého druha a krev ossstatnícch. Jsssi hadí lovec, cítím z tebe Sssmrt. Viděla jsssem tě ve sssvých sssnách. Zabiješšš moje vajíčka,“ odpověděl had a jeho odpověď zněla jako vzlyk. Rychle se snažil dostat k Harrymu a ostatních si nevšímal.

Had odmítl poslouchat Harryho slova a šinul si to k němu jako posednutý. Brian ho přeskočil, přistál na zádech a vrazil mu meč do těla, přesněji do místa, které vypadalo být hlavní částí jeho krku, avšak had pokračoval v pohybu, jako by ani nic necítil.

Harry na něj vrhl Petrifikus, ale ani ten nefungoval. Ani pomocí všechné své mocné magie Harry nedokázal zastavit hada, který po něm šel. V tom Harry spatřil Eldritcha, jak běží směrem k místnosti za schody a zakřičel na bystrozory, kteří se hned rozběhli za ním. Na nic další už čas neměl a v poslední sekundě okolo sebe vyčaroval magické štíty. Had přes ně s lehkostí prorazil.

Vztyčil svoje tělo a připravil se na útok směřovaný na osobu bezvládně ležící na zemi.

Bill skočil mezi Harryho a hada, vykřikl pár slov v cizím jazyce a rukou nakreslil ve vzduchu několik mocných run. Svou silou přivedl schodiště do pohybu a nechal ho spadnout na hadí ocas. Ten zařval a hlavou srazil Billa a Luciuse k zemi.

Harry rychle přivolal zbytky své magie a štítem se pokusil ochránit své přátele.

Had ignoroval bolest v dolní části svého těla a znovu na Harryho zaútočil. Tento krát ho kousl do nohy a odhodil ho k nejbližší stěně.

„Zemřeššš, hadí lovče. Nikdo nemůže přežít moje kousssnutí. Moje vajíčka budou v bezpečí.“ Potom had opět vztyčil horní část těla a natáhl se směrem k Harrymu.

V tom okamžiku Brian hodil před Harryho červenou kuličku a vytvořil okolo něj štít červeného kříže. Hadovi se vůbec nepodařilo jím proniknout a to ho hrozně naštvalo.

Harry nehybně ležel na zemi a bolest v jeho noze nepřestávala. Koutkem oka spatřil jak se při něm objevila postava celá v černém a posadila se vedle něj.

Hlas Smrti byl chladný a plný moci, no zároveň trochu strašidelný. „Toto stvoření nemá existovat. Není přirozené, stejně jako jeho mláďata.“

„Ale i tak, je to naživu a nyní se jen snaží ochránit svoje děti,“ řekl Harry lámaným hlasem, když se snažil posadit.

„Ano, ale její přítomnosti ničí strukturu našeho bytí. Musí být zničená. Máš dobré srdce a duši; to je důvod, proč jsem rád, že právě ty jsi Pánem relikvií. Snažíš se vyhnout zabíjení, když nemusíš. Avšak, musíš si uvědomit, Harry, že všechno se nakonec musí setkat se mnou. Smrt je součástí života.“

Harry se zadíval na Smrt, nevydal však ani hlásek.

„Nedokáže myslet správně a má velké bolesti. Udělíš jí tím jen milost,“ řekla Smrt, když upřela své zářivě červené oči na obrovského hada.

„Ten jed…“ řekl Harry při pohledu na svou opuchlou nohu.

Smrt mávla rukou a Harry ucítil v noze lechtání. Díval se, jak opuch pomalu mizí a jed se ztrácí z jeho těla.

„Děkuji, zachránila jsi mi život.“

Smrt se zasmála a Harry zaznamenal, že Brian, Bill a Lucius se zachvěli. „Toto není tvůj čas.“

Harry vstal a cítil se zvláštně klidný, jeho magie se uklidnila. Naposledy se podíval na nyní už mizící postavu vedle něj, „Pošlu ti ji. Jí i její vajíčka.“

Smrt přikývla, „Ona to tušila. Netrap se, Harry, všechno je to součástí povahy věci. Tyto stvoření nemají existovat. Je dobré, že dnes všechny přijdou ke mně.“

Harry přikývl a potom se zahleděl na hada, který se snažil prolomit jeho štít. Vytáhl bezovou hůlku a vyvolal velkou vlnu magie. Jakmile štít padl, ze špičky hůlky vyletěl griffon stvořený z ďábelského ohně.

Bill hodil jednu červenou kuličku na Briana a další použil na ochranu sebe a Luciuse. I navzdory magickým štítům cítili teplo Harryho magie.

Griffon bojoval a útočil na uvězněného hada, který volal na svoje děti, když ho ohnivé stvoření pohltilo. Když had už neexistoval, ohnivý griffon vstal a čekal na další instrukce.

Harry zakřičel na Briana, „Dostaň odtud své bystrozory.“

Brian pomocí zrcadla zavolal své dva bystrozory, kteří bojovali s Eldritchem a dal jim rozkaz okamžitě odejít. Oba bystrozoři chytli svoje nouzové přenášedla, které je vzali zpět do hlavního stanu. Rychle informovali Briana, že jsou v bezpečí a ten dal znamení Harrymu, který poslal svého ohnivého griffona do podzemí.

Eldritch vyběhl ven s velkým černým vejcem v rukách, „Ty jsi mi zabil královnu, to není možné. Měla být nezničitelná!“

„Ach, prosím vás, zabil jsem baziliška bez magie, když mi bylo dvanáct, toto vaše maličké zvířátko bylo nic,“ dobíral si Harry frustrovaného kouzelníka.

Eldritch na něj vrhl smrtící kletbu, které se Harry vyhnul a uskočil z cesty. S oběma hůlkami v rukou – fénixovu v pravé a bezovou v levé – na něj poslal jedním znehybňující a druhým odzbrojující kletbu.

Brian se snažil pomoct, ale Fredův a Georgův štít nedovolil ani jemu ani jeho magii opustit červenou kuklu, a tak jen mohl bezmocně přihlížet.

Eldritch zaječel a vyčaroval štít. Harryho kouzla však byli příliš mocné, lehce prorazil štít a zasáhli Eldritcha. Vejce mu skoro vypadlo z rukou a tak hlasitě zanadával. Rozběhl se pryč a Harry zaváhal, protože ho nechtěl napadnout do zad.

Harry vyběhl za ním, sotva vnímajíc hlas, který mu říkal, že má zastavit.

Harry sledoval blonďáka do pracovny, kde chytil velký disk s bíločerným vzorem navrchu a zvolal, „Nirvana.“

Červená omračovací kletba zasáhla kouzelníka právě, když začal mizet. Skončil rozštěpený na půl, stejně jako vejce v jeho rukou a na zem z něj vypadlo mrtvé hadí embryo.

Harry sebou trhnul a potom mu pohled padl na Smrt, která vedle něj prolétla, „Nyní je už moje práce tady hotová.“

Harry přikývl a viděl Smrt zmiznout, když se posunula směrem k Eldritchovu tělu.

Severus doběhl k Harrymu, „Jsi v pořádku?“

Harry přikývl a zaregistroval, že Severus přišel spolu se čtyřmi bystrozory, kteří ho doprovázeli do Leeds.

„Jsem rád, že tě vidím. Byla to tvoje omračovací kletba, co zasáhlo Eldritcha?“ zeptal se Harry a Severus přikývl.

Spolu se vydali zpět do haly, kde se Brian, Bill a Lucius konečně zbavili svých štítů.

Brian k nim okamžitě přistoupil, „Je mrtvý?“ Harry přikývl a Brian potom svou pozornost obrátil k Severusovi, „Co se stalo v Leeds?“

„Portus Malfoy, jeho žena a dvě dcery byli už mrví, než jsme dorazili, avšak zabili jsme alespoň hada. Ozval se mi Neville a řekl, že jim se podařilo zachránit Januse Malfoye a jeho dceru, manželka však už byla mrtvá. Neville odnesl její tělo zpět do sv. Munga; byla v osmém měsíci a všichni doufají, že se jim podaří zachránit alespoň dítě.“

„Co je s Ginervou a kde jsou dvojčata spolu s Arturem?“ zeptal se Severus.

„Všichni jsou v bezpečí. Nevím, kam je Fred a George vzali, ale budou v pořádku,“ pousmál se Harry.

Severus se chystal něco říct, když se zachvěl. Vedle něj se najednou vznášela Smrt.

„Myslel jsem, že tu jsi už skončila?“ promluvil Harry a ostatní mu věnovali pohledy.

„Ano, ale zapomněl jsi na svého ohnivého šampiona a nyní celý dům hoří. Jestli odtud tvoji přátele brzy nedostanou, budu muset zůstat.“

Harry na ně zakřičel, že musí okamžitě odejít.

„Ve druhém patře spí malý chlapeček a děvčátko, musíš je taky upozornit,“ řekla Smrt a začala blednout.

„Severusi, Briane, nahoře ve druhém patře jsou děti, musíme je vzít sebou. Bille, dostaň všechny ostatní pryč,“ vykřikl Harry a rozeběhl se nahoru schody, míjejíc magické sítě, které tam zůstali po dvojčatech.

Harry pomocí své magie dokázal děti lokalizovat a už se k nim blížili všichni tři. Z místnosti vyběhl domácí skřítek spolu s asi osmiletým chlapcem a šestiletým děvčátkem, které plakalo kvůli své panence. Severus a Brian je rychle vzali do náručí a běželi pryč. Harry zavolal skřítka a řekl mu, aby dostal z budovy i všechny ostatní skřítky.

Když doběhli až k hale, Harry je na chvíli zapečetili mocným štítem, který dočasně zablokoval oheň a dovolil tak skřítkům bezpečně odejít.

Za méně než patnáct minut kdysi majestátné sídlo shořelo na popel.

Brian nařídil svým bystrozorům prohlídku u sv. Munga a potom na zbytek dne volno.

Lucius si vzal na starost bratrancovi děti a s Billovou a Brainovou pomocí je přenesli do Bradavic.

Severus se zadíval na zničené dílo, dým stoupající nahoru k ranní obloze. Povzdechl si a pohled upřel znovu na Harryho.

„Jsi zraněný, řezná rána na tvé tváří krvácí, ihned tě musíme dostat do nemocničního křídla,“ začal dělat Severus zbytečný rozruch.

„To přežiji,“ řekl Harry s úšklebkem, když z dálky zaslechl chladný děsivý smích. Smrt byla na odchodu.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

pokračování existuje, je to dlouhá povídka

(sisi, 14. 11. 2020 23:31)

Moc se těším, jestli se podaří přeložit ostatní kapitoly. Četla jsem originál a moc mě bavil. Je toho hodně, co se musí v kouzelnickém světě změnit, nebo zařídit, nechci spoilerovat, prostě se moc těším. Jestli se překlad povede, bude to velice záslužná věc.
Dík a hodně trpělivosti s námi čtenářkami.

Parada

(Karin, 12. 10. 2020 23:14)

Škoda že to nemá konec.