Kapitola 25. Malí andělé a velcí hadi
Následující dva dny utekly celkem rychle, Severus je strávil spolu s Justínou a Nevillem vyšetřováním Franka a Alice a pracováním na jeho výzkumném lektvaru, Harry strávil mnoho času s Lily, Salem a Godrikem, někdy přímo v Tajemné komnatě. Noci trávil Harry spolu se Severusem.
V pátek ráno okolo desáté se v Harryho krbu objevila Minerva a požádala ho, aby se s ní potkal ve vstupní hale. Harry šel tedy dolů a spatřil právě přicházejícího Felipeho dos Santose spolu se svou manželkou a překvapivě i s maličkou dcerkou.
Felipe vypadal trochu nervózně, ale když si všiml Harryho, usmál se, „Buenos Dias, Lorde Potter-Blacku, dovolte mi seznámit vás s mojí manželkou Elenou a naší dcerou Julietou.“
Harry se zastavil a zadíval se na batole s havraními vlasy, vypadala být mladší než Teddy, sice ne o mnoho, „Julieta?“
Felipe a Elena si vyměnili znepokojený pohled. Jako první promluvila Elena, „Je s tím nějaký problém, Seňore? Vím, že Felipe se nezmínil, že máme dceru, ale Julieta určitě nebude problém, máme domácího skřítka, který se o ní stará, ani nebudete vědět, že je tady.“ Po těchto slovech si dcerku přiblížila k sobě.
Minerva k nim přišla blíže a rychle promluvila, „Samozřejmě, že to není žádný problém, toto je škola a máme tu mnoho učitelů a členů personálu, kteří tu mají svoje rodiny. Vítejte, jsem ředitelka Minerva McGonagallová. Vy jste určitě Felipe a Elena, a kdo je tato krasavice?“
„Julieta,“ odpověděl s úsměvem Harry a významně se na Minervu zadíval.
„Ach, drahá, je mi to líto, že to musím říct, ale vaše dcera tu bude úplně všemi obletovaný, je jednoduše příliš roztomilá a dokonce znám jistý portrét, který se zblázní, jen co jí uvidí a dozví se její jméno.“
Felipe a Elena si vyměnili úlevný pohled a usmáli se.
Minerva s úsměvem prohlásila, „Felipe, Harry vás vezme za ostatními v týmu a Eleno, vy můžete jít se mnou do mojí pracovny. Pošlu Ogdena, aby ukázal vašemu domácímu skřítkovi pokoje pro hosty. Říkali jste, že máte skřítka jako pěstounku, ale i kdybyste jí neměli, máme tu mnoho takových skřítků, kteří by se rádi věnovali dítěti.“
„Jestli to nebude Eleně a Felipemu vadit, rád bych na ní dohlédl já, chtěl bych ji vzít za Salem. Nebojte se, s dětmi to doopravdy umím, mám dvouletého kmotřence a starám se o něj po celou dobu. Má tu i pokoj plný hraček, se kterými by si mohla Julieta hrát.“
Felipe se usmál, ale Elena se na něj přísně podívala. Harry tomu rozuměl, tak venku bylo mnoho nebezpečných lidí a on by také pravděpodobně nechtěl nechat svoje jediné dítě s mužem, kterého právě potkal. Harry zkusil oba rodiče uklidnit a po krátkém zamyšlení se řekl, „Máte můj kouzelnický slib, že vaší dceři nijak neublížím a ochráním jí i vlastním životem.“
Felipe s Elenou byli šokovaní, že Harry složil takový slib, ale zároveň i nadmíru spokojení. Elena se usmála a přikývla. Julieta se obrátila k Harrymu a vybreptala několik slov ve španělštině, ale vidíc jeho zmatení zvolala, „Hračky?“
Po tomto se všichni s chutí zasmáli.
Felipe, Harry a Julieta vyšli na sedmé poschodí do Komnaty nejvyšší místnosti, ke pracovali Justína, Neville, Severus spolu se starým léčitelem mysli – Bennettem. Harry v té místnosti ještě nebyl a proto ho příjemně překvapilo, když to tam připomínalo jeho pokoje bez portrétů. Na jedné straně byla lektvarová laboratoř a pracovní plocha. Harry to nevěděl, ale vypadalo to tam stejně jako tehdy, když tam pracovali na lektvaru, který ho měl zachránit.
Když vstoupili, spatřili Severuse a Nevilla sklánějících se nad bublajícím kotlíkem.
„Ahoj, Seve, Neville.“
Oba kouzelnící zvedli svůj pohled k Harrymu, Felipemu a malému děvčátku.
„Dobré ráno, dos Santosi, jsem rád, že jste už dorazili. Toto je váš zaměstnavatel, Neville Longbottom,“ Severus mu rychle představil Nevilla, který Felipemu potřásl rukou a poděkoval mu za připojení se k týmu.
„A kdo je tato maličká?“ zeptal se Neville s pohledem upřeným na dítě svírající Felipeho hábit.
„Toto je moje dcera Julieta. Řekni ahoj, Julietu.“
„Ahoj.“
„Julieta? Viděl už jí Sal?“ zeptal se Harryho Severus.
„Ne, právě ji chci k němu vzít,“ odpověděl Harry a vzal si děvčátko do náručí.
„Můžu se zeptat, kdo je ten Sal? Jste už druhým člověkem, který se zeptal na to stejné. Proč by měl chtít vidět moji Julietu?“ zeptal se Felipe s úsměvem, ale bylo jasné, že má trochu obavy.
„Sal je portrét Salazara Zmijozela…“
„Salazar Zmijozel, jakože ten legendární mistr lektvarů Salazar Zmijozel?“ nevěřícně na ně civěl Felipe.
Harry s Nevillem se rozesmáli, zatím co Severus odpověděl, „Ano, ten Salazar Zmijozel. Jeho manželka se jmenovala Julieta a jsem si jistý, že by se velmi rád seznámil s touto vaší maličkou,“ vysvětlil Severus.
Felipe vypadal trochu ohromeně, na co se Harry znovu zasmál a položil mu ruku na rameno, „Vítejte v Bradavicích.“
Severus se rozhodl, že nechá Felipeho uvolnit se a začal mu říkat o tom, co dělali a o lektvaru, který právě vařili. Za méně než minutu byl Felipe pohlcený lektvarem a Harry a Julieta zůstali bez povšimnutí.
Kráčejíc do Nebelvírské věže Harry ukazoval mnoho věcí děvčátku, které se mlčky rozhlíželo. Na Nebelvírský portrét se dívala s rozšířenýma očima a pevně se na Harryho držela, když vstoupili do obýváku, ve které se spolu bavili Sal, Godrik, Helga, Rowena a Lily.
„Ahoj všichni,“ usmál se Harry.
„Ahoj miláčku, kdo je tato maličká?“ zeptala se Lily a pohled nespouštěla z děvčátka v Harryho náručí.
„Toto je dcera naší doufejme školní lékouzelničky. Právě je na pohovoru s Minervou a Justínou.“
„Ano, Felipe a Elena, Neville mi o nich říkal, ale nezmínil žádnou dceru. Je však úplně rozkošná, jako malý andílek.“ ze široka se usmívala Helena.
„A jak se jmenuje?“ zeptala se Rowena. Ve všech třech ženách se jako by najednou probudily jejich mateřské city a vesele se na Julietu usmívaly.
Harry se podíval nejprve na děvčátko, potom na Sala a na konci velmi dramaticky požádal Julietu, aby jim řekla svoje jméno.
Děvčátko velmi odvážně a jasně odpovědělo, „Julieta.“
Všechny portréty se obrátily k Salovi, který z ní nespouštěl oči. Natáhl ruku, jako by se jí chtěl dotknout, zapomínajíc, že nemohl. Po tom se jako by ovládl a promluvil.
„Máš nádherné jméno, maličká. Můžeš mi říct jména svých rodičů? Odkud jsou? Jsou to kouzelnící anebo mudlové? Co…“
„Zadrž, Sale, ještě stále je to batole a dokonce i kdyby ti rozuměla, myslím si, že na tyto otázky by ti měli raději odpovědět její rodiče.“
„Co tím myslíš, zda mi rozumí? Co s ní je?“ zeptal se Sal náhle znepokojený.
„Pokud vím tak nic, je to však Španělka. Mám dojem, že jí rodiče učí jak španělsky tak anglicky, ale nemyslím si, že zná mnoho anglických slov.“
Sal se usmál a začal s Julietou mluvit španělsky. Vlastně všichni čtyři zakladatelé k ní nyní mluvili v jejím rodném jazyku a děvčátko jim šťastně odpovídalo.
Harry se obrátil ke dveřím a všiml si Danteho, který tam postával a díval se na ně. Když malý skřítek uviděl Harryho, vyběhl ven a chvíli na to se vrátil a položil před Julietu draka, kterého mu Harry koupil. Vzápětí opět vyběhl ven. Děvčátko radostně vykřikl, portréty v momentě zapomenuté a začalo si hrát s dráčkem.
Harry zavolal Danteho zpět a skřítek se nesměle vrátil zpět k nim.
„To bylo od tebe velmi pěkné, Dante. Julieto, toto je Dante. Dante, toto je Julieta,“ seznámil ty dva Harry.
„Dante, chtěl bys vzít Julietu do Teddyho pokoje a ukázat jí hračky?“
Dante se usmál a opověděl, „Ano, pane Harry.“
Potom odvedl děvčátko do pokoje a o pár minut později zaslechl Harry jejich smích a viděl, jak si hrají.
O půl hodiny později se k nim připojila Minerva s Elenou. Španělská lékouzelnice byla okamžitě zasypaná otázkami od Salazara. Když si uvědomila, kdo ty portréty vlastně byly, trochu jí to zvalo, ale po dalších deseti minutách odpověděla na všechny Salovy otázky.
Minerva potvrdila, že Elena tu bude pracovat a spolu se svou rodinou zůstanou žít v Bradavicích.
„Budou bydlet v komnatách vedle nemocničního křídla?“ zeptal se Salazar.
„Ano, požádala jsem Ogdena, aby je připravil a také přidal další pokoj pro dítě. Kde vlastně Julieta je?“ zajímala se Minerva.
„Hraje si v Teddyho pokoji,“ odvětil Harry, postavil se a odvedl Elenu do místnosti, kde si Julieta hrála s Dantem.
Děvčátko zavýsklo, když spatřilo svou matku a Dante utekl do kouta. Elena se malému skřítkovi uklonila a poděkovala mu za to, že si s Julietou hrál. Potom ho mile pozvala, aby si s ní později přišel hrát znovu.
Harry se usmál nejprve na Elenu a potom na Danteho, který na něj hleděl dost nejistě.
Když se přesunuli do obýváku, všimli si Salazara ponořeného v rozhovoru s Ogdenem, který se o chvíli později uklonil a odešel.
Julieta zvedla dráčka a otočila se na odchod, když jí Elena řekla, aby ho vrátila, děvčátku se zjevně nechtělo, ale podalo hračku Harrymu. Vzápětí opět vstoupil Ogden a v rukou držel nádhernou, ručně malovanou keramickou panenku ve viktoriánských šatů.
„Dar od zakladatelů Bradavic,“ řekl Ogdena, když Julietě podával panenku.
Děvčátko se usmálo a spolu s Elenou poděkovaly Ogdenovi a zakladatelům.
Když všichni odešli, Harry zavolal Kráturu a Danteho.
„Dante, jsem na tebe velmi hrdý, díky tobě se Julieta cítila velmi vítaná, děkuji,“ usmál se Harry na malého skřítka a potom se obrátil k hrdě vypadajícímu Kráturovi. „Myslím, že Dante si zaslouží něco velmi dobré. Doneseš pro nás tři nějakou zmrzlinu?“
Všichni tři seděli v kuchyni a jedli zmrzlinu, když se Krátura zeptal Harryho, „Přemýšlel jsem, zda by bylo v pořádku, kdybych Danteho naučil číst a psát.“
„Samozřejmě, neuvědomil jsem si, že to ještě neumí,“ okamžitě odpověděl Harry.
„Ne všichni páni si přejí, aby jejich skřítkové byli vzdělávání a proto se to obyčejně nedělá. Já jsem byl vychovaný jako Lordův komorník, takže to pro mě bylo důležité. Rád bych to naučil i Danteho, jelikož se mu líbí příběhy, které mu čtu.“
„Ano, chci, aby se učil a pokud bude potřeba, koupím mu nějaké knihy. Vlastně, tady je několik galeonů, běžte oba do města anebo do Londýna a kupte si, co chcete. Majitelům obchodu můžete říct, že je to pro mě.“
Krátura zvedl ruku, „To nebude potřebné; na Grimmauldovém náměstí, na Black Manor a na Potter Manor je několik knih, z kterých si, s vaším dovolením, můžeme vybrat.“
„Máš moje povolení, ale i tak si vezmi několik galeonů a kup Dantemu více hraček.“
„Rozmazlujete ho, pane Harry,“ řekl Krátura, ale Harrymu neunikl jeho malý úsměv, Dante doslova zářil, sice se to snažil skrýt tím, že držel hlavu skloněnou.
„To je to, na co jsem tady,“ zasmál se Harry.
Tento den Harry se Severusem večeřeli spolu s Narcissou a Luciusem. Oba se radostně zhostili úlohy hostitelů a prokázali Harrymu svoji vděčnost a Severusovi blahopřáli k úspěchu.
Sídlo bylo víc než o polovinu menší než Malfoy Manor, ale zase mělo domácí atmosféru. Harry se tu cítil být vítaný. Narcissa je vzala na prohlídku panství a část pozemků, a povyprávěla jim o tom, co plánuje se zahradami.
Lucius je informoval, že si koupil dva domácí skřítky, kteří jim pomáhali se sídlem a s mladými skřítky. Také plánoval koupit dva koně, jelikož někdy měli tyto stáje nejlepší magické koně v celé Anglii. Doufal, že se bude moci vrátit k jejich chovu.
Když obešli celé sídlo i se zahradami, Harry byl ověšený čtyřmi černými štěňaty, která si hráli vzadu. Lucius se rozesmál, když viděl, jak se všichni čtyři na Harryho vrhli.
„Líbíte se jim. Jsou nádherní, že? Koupil jsem je spolu s jejich matkou před pár dny.“
Harry zvedl hlavu jednoho štěňátka, které mu olízlo tvář a zasmál se, „Co je to za rasu?“
„Skotský jelení pes, nejsou sice magičtí, ale jsou velmi krásní.“
„Ano, Lucius má slabost pro psy,“ zasmála se Narcissa a chytili Luciuse za ruku.
Harry položil pejska na zem, vyčaroval čtyři barevné míčky a dal je štěňatům, která se na ně radostně vrhli.
Celý večer byl příjemný a Severus byl rád, že měl svého přítele zpět. Všechny věci stranou, Lucius byl jeho blízkým přítelem už velmi dlouho. Nyní, když už Voldemort neexistoval, doufal, že Luciusova dobrá část bude výraznější a jejich přátelství obnovené.
Narcissa byla potěšená, když se dozvěděla o Severusovém a Harryho stavu, avšak Lucius byl znepokojený.
„Uvědomujete si, že oba jste dědici obrovských majetků? Byla by škoda nechat tyto rody vymřít.“
Severus se zamračil, „I když povím, že by bylo pěkné mít dědice, nevzdám se svého vztahu s Harrym a nepůjdu za nějakou ženou, jen aby mi porodila dítě. Můj děda ukončil lordstvo rodu Prince a já rád ponechám můj majetek Harryho kmotřenci až nadejde čas.“
„I já bych byl rád, kdybych měl děti, ale jak už řekl Sev, nechystám se oženit s nějakou ženou jen kvůli zplození dědice. Kouzelnickému světu jsem toho obětoval už dost, nevzdám se i Severuse. Za pár let si možná několik dětí adoptujeme.“
„Ano, ale stále to nebudou pokrevní dědici,“ tiše namítl Lucius.
„Teddy je pokrevní Black, Lordem Blackem by se stal i tak. Už jsem se smířil s tím, že nebudu mít vlastní děti. Během války jsem si myslel, že s největší pravděpodobností válku ani nepřežiji a neměl jsem nikoho, komu bych přenechal jméno Potter.“
„Víte, že si můžete najít nějakého motáka, který vám dědice odnosí. Vzpomínám si, že můj děda mi řekl o jednom z jeho předků, kterého žena nemohla vynosit dítě. Tak si obstarali nějakou otrokyni, která byla motákem a který mu to dítě porodila, a to dítě se následně stalo jeho dědicem. Z té ženy se potom stala čarodějka, sice ne příliš mocná a výměnou za dítě dostala svobodu,“ vysvětlil Lucius.
„Víte o tom, že Cassy je moták, mohli byste jí o to požádat.“ uvedla Narcissa.
„I když tato myšlenka dává smysl, nemám v plánu žádat žádnou ženu, aby se z ní stal stroj na děti. A už vůbec ne ženu, která strávila většinu života ukrýváním se mimo kouzelnický svět. Nechci, aby se cítila jakože jí dávám to, co měla zdědit, výměnou za dítě.“ prohlásil Harry a potom se podíval na Severuse, který měl na tváři smutný výraz.
Narcissa se zasmála, „Kdo ví, co se stane, dokud budete předávat svoje tituly někomu jinému. Teddy může mít do té doby mnoho dětí a vnoučat a dokonce i pravnoučat, takže si budete mít z čeho vybírat.“
Zbytek večera strávili rozhovory o kouzelnickém světě a změnách, na kterých Harry pracoval.
O několik hodin později se Harry probudil v prázdné posteli a pomocí své magie našel Severuse na astronomické věži, jak se přes skleněnou stěnu dívá na pozemky pod sebou.
„Seve, co se děje? V tvojí magii cítím zvláštní skleslost,“ zeptal se Harry a zezadu Severuse objal.
Severus si povzdychl, „To nic není, Harry. Proč nejdeš spát do postele?“
Po pár minutách ticha Severus odpověděl, „Dnes když jsem tě viděl s tím malým děvčetem v náručí, cítil jsem… prostě jsem cítil tu podivnou tužbu. A potom s tím začal i Lucius a já…“
Harry to chápal, „Chceš mít děti, že?“
„Ano. Miluji tě, Harry a ano, chci mít s tebou děti. Jsou momenty jako tento, kdy si přeji, aby muži mohli mít děti, ochotně bych tvoje dítě odnosil. Vím, že je tu i možnost adopce, pohrával jsem si s touto myšlenkou už minulý rok po tom, co skončila válka a moje jméno bylo úplně čisté. Ale dnes jsem snil o tobě a o mně s malým děvčátkem se smaragdovými oči a černými vlasy, hrajícím si s dětským kotlíkem, a s chlapečkem s černými oči a střapatými kaštanovými vlasy, lítajícím na dětském koštěti. Byl to nádherný sen a zároveň i noční můra.“
Harry si povzdechl, „Severusi, budu k tobě upřímný. Chci mít děti, ale ne hned teď ani v blízké budoucnosti. Za týden budu mít devatenáct a nemyslím si, že jsem na děti připravený. Vím, že budeš skvělým otcem, vidím, jak skvěle ti to jde s Teddym. Možná až dostanu titul mistra a nebude nás nic ohrožovat, můžeme o tom popřemýšlet.“
„Myslel jsem si, že nyní, když je Temný pán pryč, budeme žít mnoho let v míru, ale jednoduše se zdá, že vždy se najde něco dalšího, co nám zkomplikuje život. Razi, Flamel, ten Lord všech Lordů… co jestli tu vždy budou nějaké hrozby, co jestli válka nikdy neskončí?“
„Seve, slibuji, že jednou budeme mít pokoj. I když proroctví nenávidím, věřím tomu, co řekl Kaa; přijde šťastné období a já ti slibuji, že v té době budeme mít děti. Prohledám i celý svět a najdu ti děvčátko se smaragdovými oči a chlapečka s černými oči. Jen pro tebe… a jestli najdu motáka ochotného odnosit nám děti, pouvažuji i o pokrevním dědicovi.“
„Doopravdy?“ rozzářily se Severusovi oči.
„Ano, doopravdy.“
Severus se naklonil a Harryho políbil. Harry cítil, že Severuse opustila skleslost a jeho magii zaplavilo štěstí.
Harry se zadíval na Severuse a drze se usmál, „Jsi si jistý, že muži nemůžou mít děti? Neexistuje žádné starověké kouzlo anebo lektvar?“
Severus si povzdychl, „Ptal jsem se Sala a on mi řekl, že ne. Některé zákony přírody se nedají zlomit ani magií. Například tento.“
„No, víš, že to znamená, že to nemůžeme zkusit. Procházel jsem si několik svitků o Kama Sutře, které popisovali několik zaručených poloh, díky kterým žena určitě otěhotní. Pár bychom jich mohli vyzkoušet,“ řekl Harry Severusovi a začal ho jemně líbat na krku, protože věděl, že to ho vždy vzruší.
„Víš, že já nejsem žena a že ty polohy mi neudělají nic,“ vydechl Severus a zavřel oči, když Harryho jazyk zkoumal jeho krk a uši.
Harry najednou přestal a ustoupil, „Tak dobře, jestli to nechceš zkusit.“ Po těchto slovech se obrátil na odchod.
Severus rychle chytil jeho ruku, „Neřekl jsem, že to nechci vyzkoušet. Konec konců, nechci, aby všechny tvoje nasbírané znalosti vyšly nazmar.“
„Samozřejmě že ne, nad těmi svitky jsem strávil mnoho času a je toho dost, co chci vyzkoušet…“
Brzy Severus křičel v extázi, do kterého ho Harry přiváděl.
Právě zkoušeli druhou polohu, když Harry uslyšel divný šepot.
Nebezpečí.
Harry se zastavil a okamžitě okolo něho a Severuse zvedl magické štíty.
Nebezpečí, je tu vetřelec.
Harry zvolal, „Kde?“
„Kde co, Harry? Co se děje?“ zeptal se znepokojený Severus.
Druhé poschodí, cesta do Komnaty.
Harry se rychle odtrhl od Severuse a natáhl si pyžamové kalhoty.
Vykřikl, „Ogden.“
Domácí skřítek tam byl za okamžik, „Poslal jsem tam ozbrojené brnění, můj Pane. Pronikl všemi našimi bariérami.“
Harry mávl rukou a změnil svoje oblečení na bojový hábit.
„Harry, o co jde?“
„Vetřelec na cestě do Komnaty,“ po tomto se Harry, těsně následovaný Ogdenem, přemístil.
Severus se rychle postavil na nohy, hodil na sebe oblečení a přivolal si hůlku.
Potom zavolal Misty a řekl jí, aby vzbudila Minervu a Filiuse a poslala je za ním na druhé poschodí k dívčím záchodům.
I Severus si hůlkou změnil hábit a krbem prošel do Velké síně, odkud běžel na druhé poschodí. Po cestě minul několik rozbitých brnění válejících se na zemi. Uslyšel nějaký sykot a zvuk vrhnutého kouzla.
Když vzhlédl, spatřil Nevilla běžícího směrem k němu s mečem v ruce. Neville se zastavil a potom Severus uslyšel Harryho výkřik, „Neville, do skleníku číslo čtyři právě vstupuje další. Běž, já se postarám o tohoto.“
Neville na nic nečekal a vyběhl ke skleníkům.
Vedle Severuse se najednou objevil Ogden, „Další je sklepení, pojďte,“ chytil Ogden Severuse za ruku.
Pocítil zvláštní mravenčení a najednou se ocitl ve sklepení s Ogdenem po boku. Před nimi se vzpínal obrovský škrtič, dlouhý asi dvacet stop. Had zasyčel a zvedl hlavu připravený zaútočit.
Severus na něj okamžitě vrhl mizící kouzlo, které se od hada neškodně odrazilo. Hned na to sáhl do kapsy a vytáhl odtud lektvarový nůž, který nosil vždy u sebe. Had zaútočil a Ogden před nimi vztyčil štít, který hada na několik sekund zadržel a dal Severusovi čas uhnout z cesty dřív, než had přímo prorazil štíty.
Ogden přivolal svou magii a Severus spatřil dvě prázdné brnění běžící přímo k nim. Obě brnění se hned pustili do boje s hadem pomocí mečů, avšak ta potvora se každému úderu suverénně vyhnula. Najednou had zvedl hlavu a jedno brnění zničil jedním úderem, zatím co druhé omotal ocasem a smetl ho na zem.
Severus proměnil svůj nůž na meč a využil hadovo rozptýlení, které mu poskytlo trochu času. Tu dlouhou příšeru přeskočil a bodl ho do zad. Had zlostně zasyčel a otočil obrovskou hlavu k Severusovi. Severus se vzdálil a had po něm švihl ocasem takovou rychlostí, která byla pro tvora takové velikosti skoro nemožná. Severus se posunul na bok a uťal mu ho.
Zdálo se, jako by had hněvivě zařval, avšak nezastavil se, když nyní už zakrvácený ocas letěl na Severuse, který to tentokrát nevykryl. Ocas ho srazil ke stěně a on spadl. Potom ho had svým tělem k té stěně přišpendlil.
Obě brnění nyní už opět stáli na nohách a běželi k hadovi, přičemž jednomu chyběla levá ruka a druhému hlavu. Oba zvedli meče a zaútočil na stranu a pokusil se dostat hadovi na krk.
Had se vyhnul prvnímu, avšak druhé brnění ho zasáhlo. Hned na to ale obrovský plaz zvedl ocas a šlehl s ním po brnění, které ho pořezalo, a úplně ho zničil. Potom se jeho zadní část přesunula obrovskou rychlostí zpět a had udřel hlavou první brnění tak silně, až ho to plně rozdrtilo. Potom se had vztyčil do výšky asi šesti stop a připravil se zaútočit na Ogdena, který mentálně ovládal brnění a právě nyní přivolal třetí, které k nim pospíchalo.
Najednou se had zastavil, když zezadu vystartoval Severus a přeťal jeho masivní tělo na polovinu. Vztyčená část těla spadla na zem, přičemž hadí hlava skončila jen pár centimetrů vedle Ogdena, kterého brnění do něj následně zabodlo meč.
Severuse všechno bolelo. Had mu pohmoždil žebra a těžce se mu dýchalo. Podíval se na Ogdena, který vypadal dost vyčerpaně.
„Musíme se dostat k Harrymu,“ řekl Severus a přistoupil ke schodišti, které vedlo na první poschodí. Ogden ho však chytil za ruku a oba je přenesl na vrchol schodiště, nedaleko Velké síně.
Pohled jim padl na Felipeho s Julietou v náručí, „Nemohla spát. Měla noční můry, tak se s ní procházím, aby znovu usnula.“
„Rychle se vraťte zpět do svých komnat, hrozí tu velké nebezpečí. Neopouštějte komnaty, dokud vám nikdo neřekne, že můžete. Ogdene, odveď je zpět, ochraň jejich komnaty a ujisti se, že jsou v bezpečí,“ prakticky řval Severus.
Ogden se rozeběhl směrem k otci s dcerou, dotkl se jich a všichni tři zmizeli. Severus si povzdychnul a utíkal na druhé poschodí, kde Harry promlouval s hadem.
Minerva a Filius byli oba pokrytí krví a Filius měl na hrudi obrovský šrám.
„Co se stalo?“ zeptal se jich Severus.
„Šel jsem na pomoc Nevillovi ve skleníku s obrovským hadem, avšak Nevillovi už pomáhali popínavé rostliny. Potom mě obrovský kořen shodil na zem a vyhodil mě ze skleníku. Když jsem se vrátil, popínavé rostliny mě celého kromě očí omotali svými úponky. Neville, kterého držel vysoko nějaký strom, bojoval tak, jako by byl součástí toho stromu. Ovládal větvě jako by to byli části Vrby mlátivé a šlehaly hada, avšak ani to nepomohlo a objevil se další had. Kořen stromu ho chytil a přitlačil k zemi, no had začal strom kousat. Potom najednou strom zakryl Nevillovi uši a následně oba hadi padli na zem mrtví. Čtyři domácí skřítkové, kteří měli na starosti skleníky jsou mrtví a Neville se snaží pomoct stromu. Potom jsem přišel sem,“ vysvětlil Filius mezi nádechy.
Severus se podíval na Minervu, která řekla, že přivolala Harrymu na pomoc brnění a potom šla dolu ke dveřím uzavřít školu.
Najednou se ozval syčivý výkřik a všichni se jako na povel otočili, aby viděli, jak Harry vrazil meč vytvořený z ohně hluboko do hadí hlavy a silná magie držela jeho tělo, dokud se nepřestalo hýbat. Harry mávl rukou a plaza pohltili plameny. Brzy po něm nezůstalo nic než popel.
„Jsou všichni mrtví?“ zeptal se Harry a vzhlédl jako by ke stropu a po minutě přikývl. „Řekl, že tu bylo pět. Kde je ten pátý?“ znovu zavřel oči a přikývl, následně se otočil a zahleděl se na profesory.
Severus si všiml moc vyzařující z Harryho a také chladné zelené oči.
„Bradavice říkají, že pátý odešel přes brány.“
„Kdo je poslal?“ ozval se zpoza nich Nevillův hlas a všichni zaznamenali, že i Neville zářil silou, která skoro soupeřila s tou Harryho.
„Luciusův bratranec Eldritch. Dva z nich měli za úkol dostat se do Nebelvírské věže a zabít mě, třetí měl jít po Severusovi a tento se měl pokusit dostat do Tajemné komnaty a vzít z ní všechno, co se dalo. Poslední měl strážit venku a zaútočit na každého, kdo by se chtěl dostat dovnitř anebo ven.“
„Proč?“
„Chce prsten Lorda. Lucius ho odevzdal mě a já jsem nechal Fireforgea zjistit, kdo je další v linii na řadě. Před Eldritchem jsou další dva, kteří se můžou stát Lordem Malfoyem. Jeden byl loajální Voldemortovi a jestli ho ten druhý nebude chtít, zvážím odstranění jeho místa ze Starostolce. V průběhu minulého týden zkusil už i legální prostředky, avšak neuspěl. Lucius svoje lordstvo předal dobrovolně a přísahal mi svou loajalitu,“ Harryho hlas byl mocný a chladný.
Minerva si povzdychla a potom řekla, „Avšak že už je po všem, Ogdene, můžeš se postarat o odstranění těl těch příšer.“
Harry zavřel oči a mávl rukami, „Netřeba, Minervo. Je to hotové. Severusi, Neville, chci, abyste se mnou šli na Blackovské panství v Kentu. Potřebuji se ujistit, že Lucius a Narcissa jsou v pořádku.“
Oba muži přikývli.
Ogden odešel a za méně jak minutu se vrátil spolu s mečem, který podal Severusovi.
Filius se zadíval na dveře do dívčích záchodů a potom se zeptal, „Jak had věděl, kde je vchod do Tajemné komnaty?“
„Neptal jsem se, možná se zeptal nějakého hada z portrétu,“ odvětil Harry.
Harry najednou na pár sekund zamrzl a potom řekl, „Bradavice říkají, že se neptal. Šel přímo na druhé poschodí.“
„Kdo všechno ví o Komnatě?“
„Weasleyovi, Hermiona,“ odpověděl Neville.
„Flamelovi,“ dodal Severus.
„Filiusi, mohl bys zkontrolovat Weasleyovi a zjistit, zda jsou v pořádku?“ zeptal se Harry a Filius přikývl a vykročil ke dveřím.
„Minervo, mohla byst e jít za Pomonou a oblehnout škody ve sklenících, řekněte jí, že mandragora Ray je zničená a že jsem na její kořeny použil léčivé kouzlo,“ požádal Minervu Neville.
Minerva se podívala na Nevilla a zeptal se, „Jak jsi zabil hada? Filius řekl, že strom měl okolo sebe omotané jeho tělo a potom tě něj a potom tě nějak přikryl.“
„Ano, konkrétně moje uši. Křik mandragor je smrtelný pro každého, kdo ho slyší. I pro dvacet stop dlouhé plazy,“ odpověděl Neville a oči mu vyzařovaly chlad a moc.
„Jsem nervózní, pojďme už,“ chytil Harry Severuse za ruku a pokynul Nevillovi, aby se chytil jeho druhé ruky.
Přemístil je do zahrad Blackovského panství v Kentu. Okamžitě zaslechli Narcissiné výkřiky a Harry je opět přemístil, tentokrát přímo do domu, do místnosti, ve které Narcisa vrhala na hada jedno kouzlo za druhým. Lucius bezvládně ležel na zemi, had měl hlavu připravenou k útoku. Harry na něj vyslal vlnu silné magie a znehybnil ho, přičemž Neville zvedl meč a utnul mu hlavu. Další silnou vlnou magie Harry hadovo tělo podpálil.
Severus odtáhl Luciuse pryč a probodl ho, zatím co se k nim rozeběhla i Narcissa.
„Severusi, Harry, kde je ten had?“
„Mrtvý.“
„Jak to? Tito hadi jsou imunní vůči magii, Eldritch je chová už roky. Původně měli být pro Temného pána, ale potom… nikdy jsem si nemyslel, že by na nás jednoho z nich poslal,“ velmi slabě promluvil Lucius.
Narcissa zkusila zavolat domácí skřítky, avšak žádný nepřišel. Potom zavolala na mladé skřítky a nakonec dveřmi přiběhl malilinký skřítek. Vypadal na pět let a v očích měl slzy.
Harry se sklonil a zeptal se, zda je v pořádku.
Skřítek řekl, že na ně zaútočil had a že Ser’noth jeho i spolu s ostatními mladými schoval. Nakonec ten plaz i tak jeho samého a další dva dospělé skřítky zabil.
Harry zavřel oči a za minutu prohlásil, „Neville, běž s ním a zkontroluj malé skřítky, jsou v dolním poschodí napravo od schodů a skrývají se v šatníku na konci haly. Už tu není žádný další had, jen skřítkové a štěňátko vzadu. Přines i to, je ukryté za matčiným tělem.“
Narcissa vzlykla, „Kolik skřítků můžete cítit?“
„Kromě toho s Nevillem, tři.“
Lucius se zamračil, „Od Eldritcha jsme jich zachránili deset.“
Po minutě se Narcissa zahleděla na Harryho, jako by si ho všimla až nyní, „Harry, co tu děláte… myslím tím, jak jste věděli o hadovi?“
„Dalších pět dnes v noci zaútočili na Bradavice. Čtyři jsme zabili a pátý utekl. Jednoho jsem vyslechl a ten mi řekl, že je poslal Eldritch. Tak jsme přišli sem ujistit se, že jste v pořádku.“
„Jak jste znehybnili toho hada? Měl být přece vůči magii imunní?“ zeptala se Narcissa, když si přes noční košili přehodila župan a Lucius se k němu s úžasem otočil.
Harry se na ně skoro drze usmál a odvětil, „To jste si dosud neuvědomili, že jsem o mnoho mocnější než nějaký hloupý starý had?“
Severus si tiše odfrkl.
„Kromě toho, byl to Neville, kdo ho zabil. Meč, který drží, patřil Nebelvírovi, stejný meč, kterým zabil Naginy. Jeho čepel je napuštěná krví Baziliška,“ vysvětlil Harry, když se usadil na kraj postele.
Když zaslechli zvonek, všichni nadskočili.
„Někdo stojí u bran panství,“ zvolal Lucius.
„Půjdu tam a zjistím, co se děje,“ prohlásil Harry, ale zastavil se, když na něj Lucius zavolal.
„Musím pro to spustit ochrany.“
Harry se zachmuřil a zmizel.
Severus se zasmál, „Luciusi, uvědomuješ si, že nás sem přemístil i navzdory ochranám? Vlastně nás sem přemístil z druhého poschodí v Bradavicích.“
„Severusi, to je nemožné,“ vykřikl Lucius.
„Nemyslím si, že ten chlapec ví, co to slovo znamená,“ odpověděl Severus.
Harry se vrátil spolu s Arturem a Brianem Watsonem.
„Ginny zmizela,“ promluvil Artur, jakmile ho Harry pustil.