Kapitola 24. Rozhovory s přáteli
Harry se Severusem vyšli následující ráno ze sklepení a příjemně je překvapilo, když blízko Velké síně spatřili Pomonu Prýtovou, která se bavila s Nevillem a Filiusem.
„Severusi, Harry, je skvělé vás vidět. Neville mi vyprávěl o vašich dobrodružství. Člověk odejde jen na dva měsíce prázdnin a vy dva se stihnete dostat do tolika problémů,“ řekla Pomona s širokým úsměvem.
Harry se na profesorku bylinkářství usmál, „Přece mě znáte, paní profesorko, problémy mě jednoduše následují na každém kroku.“
Severus se zamračil na Nevilla.
Pomona se usmála, „Neboj se, Severusi, neprotestuji, zejména ne nyní, když vidím Harryho.“ Potom se obrátila ke svému bývalému studentovi, „Harry, zlato, vypadáš nádherně. Kdybych byla mladší, konala bych rychle a až tehdy bys viděl problémy.“
Severus si odkašlal a Harry zčervenal.
„A, Severusi, gratuluji. Minerva nám řekla o té úžasné cti, které se ti dostalo. Doufám, že tvůj úspěch podnítí další mladíky zajímat se o lektvary.“ dodala Pomona.
„No, jsem si jistý, že i tak dostanu stejné tupohlavce jako obyčejně,“ zamračeně odvětil Severus.
„Ach, Severusi, byla jsem si jistá, že jim tak přestaneš říkat. Myslím tím, vždy jsi mi říkal, že Neville byl největším tupohlavcem, jakého jsi kdy učil a nyní se doslechnu, že jste strávili týdny společnou prací a prý jsi ho povzbuzoval, aby si udělal z lektvarů OVCE. I nejmenší semínko se starostlivostí a správnou půdou může vyrůst v silnou rostlinu,“ připomněla Pomona svému mladšímu kolegovi.
Severus neřekl nic a Harry ho zachránil tím, že si promluvil s Nevillem a změnil téma, „Neville, podařilo se ti dostat své rodiče ze sv. Munga?“
„Ano, vlastně jsou nyní tady. Babička pro ně a pro výzkumný tým předělává východní křídlo na Longbottom Manor, což zabere asi tak týden – dva, takže mi Minerva dovolila přestěhovat je sem do pokojů Mrzimorů dokud neskončí rekonstrukce. Justína dohlédla na převoz z nemocnice a právě je tu v pokoji pro hosty.“ opověděl Neville.
„Takže přijala tvoji nabídku?“ zeptal se Harry.
„Vzala si nějakou nahromaděnou dovolenou, něco méně než dva měsíce. Rozhodla se tento čas věnovat mě a mojí nabídce a potom se uvidí. Ten chlapík, o kterém jsi mi říkal… Dos Santos, přijde?“
„Ano, je velmi nadšený, řekli jsme mu o sumě, kterou jsi navrhl jako plat a byl spokojený. On a jeho žena si balila svoje věci a očekávám, že přijdou někdy tento týden,“ řekl Harry věcně.
„Měl bych požádat Minervu o další pokoj pro hosty, zapomněl jsem, že jsi zmínil, že je ženatý. Budu muset říct babičce, aby pro ně připravila apartmán místo pokoje.“ nervózně přehodnotil Neville a zavolal si domácího skřítka, který mu byl přidělený, „Twinky“.
Okamžitě se před ním objevil skřítek, kterému Neville nadiktoval několik pokynů.
Pomona byla šokovaný, když viděla ty dva mladíky, kteří nyní řešili a diskutovali o velmi vyspělých záležitostech. Filius se na ní usmál, „Oba jsou v našem světě Lordy a berou svoje povinnosti velmi vážně.“
Když Twinky odešla, Severus se zeptal Nevilla, „Našla Justina ještě někoho, kdo by se připojil k naší skupině?“
„Vyjednává s jedním léčitelem mysle, je to starý kouzelník, který před pár lety odešel do důchodu. Byl přítelem mého dědy, takže i babička se snaží přesvědčit ho, aby se připojil. I pár léčitelů, kteří tu byli, když byl Harry zraněný, souhlasilo, že se k nám přidají, sice jen nepravidelně – přijdou jen, když budou mít volno,“ odpověděl Neville a potom dodal, „a s tvojí pomocí, Severusi, doufám, že v nejbližších šesti týdnech budeme schopni dosáhnout alespoň něco ještě dřív, než začne škola.“
„Bez obav, Neville, jestli někdo dokáže tvé rodiče zachránit, bude to Severus,“ prohlásil Harry s hrdostí v hlase.
Severus se usmál a Pomona s Filiusem se rozesmáli.
Severus a Harry si to namířili do Nebelvírských pokojů a viděli, že Ogden umístil Lilyin portrét na levou stranu obýváku. Krásně vyřezaný rám byl však prázdný.
„Godriku, neviděl jsi moji mámu?“ zeptal se Harry portrétu svého předka.
„Harry, Severusi, jste zpět, jaká byla konference?“ zeptal se s úsměvem Godrik.
„Dobrá. Kde je moje máma?“ položil Harry znovu stejnou otázku.
„Ona a Sal odešli na procházku, rozhodl se představit jí ostatním portrétům. Harry, nechápej mě zle, tvoje máma je úžasná, ale odkdy přišla, Sal a já… no, tráví s ní všechen svůj čas a nehádal se se mnou už celý víkend. Ani včera. Jednoduše to už není sranda. Chybí mi můj přítel.“ špulil ústa jeden ze zakladatelů.
Severus se zasmál, „No, jednoznačně koná rychle. Jsem rád, mají toho mnoho společného.“
„Ne, nemají,“ řekl Harry, také se mírně zamračil. Severus se znovu rozesmál, když spatřil podobný výraz na Harryho a Godrikově tváři.
„Harry, miláčku, tady jsi, přemýšlela jsem, kdy asi přijdeš.“ vrátila se Lily zpět do svého rámu a usmívala se na svého syna.
„Severusi, Harry, jaký byla konference? Severusi, jaké ohlasy měla tvoje řeč?“ přišel k nim i Salazar, který přesunul za Godrikův stůl a nalil si drink.
Harry neodpověděl, jen se zamračil na Lily, „A kde jste byli a co jste dělali vy dva?“ naštvaně ukázal na Lily a Sala.
Severus ustoupil, když viděl Lilyn výraz, ano, ten pohled znal velmi dobře.
„No promiň, mladý muži!“ zvolala Lily a probodla ho přísným pohledem. „Ne že by to byla tvoje věc, ale Salazar a já jsme rozmlouvali s Minervou, která mi řekla o všech tvých dobrodružství ze školy. Nyní jsem možná portrét, ale nebudu z tvé strany tolerovat žádnou hrubost anebo neúctu.“
Jedna Harryho část se ušklíbla, jeho máma byla taková… no, jako máma, takto si jí vždy představoval. Ta druhá část však byla tvrdohlavá a podivně ochranářská. „Nebyla… nebyla jsi tu…“
Lily jen povytáhla obočí a Severus vrhl na Godrika a Salazara pohled, který říkal ‚Běž, dokud můžeš‘.
„To ani ty. Portréty v blízkosti Velké síně mi řekli, že jste se vrátili už včera večer, ale ty jsi nepřišel domů. Strávil jsi noc ve sklepení… měla bych se zeptat, co jste tam se Severusem dělali,“ Lilyin hlas byl doopravdy přísný.
Harry zčervenal a podíval se na Severuse, který jen zavrtěl hlavou a podíval se na něj stylem ‚Z toho mě vynechej!‘
„Mami… já… ty…“ koktal Harry.
Severus se postavil za něj a pošeptal, „Omluv se.“
„Harry si povzdychl, „Mami, mrzí mě to. Poslal jsem tě sem a hned na to celý víkend odešel, jsem rád, že jsi si našla přátelé.“ řekl Harry se skloněnou hlavou a potom se obrátil k Salazarovi, „Sale, děkuji, že jsi to tu mojí mámě ukázal.“
Sal střelil pohledem nejprve na Godrika a následně se podíval zpět na Harryho, „Bylo mi potěšením, Harry.“
Lily se zadívala na Harryho, „Děkuji za omluvu, Harry, odpouštím ti. Vlastně je to od tebe milé, že mě chceš chránit. Jsem na tebe hrdá, jsi dobrý muž. Avšak ty a já si později promluvíme o krádeži aut, vlámání se do profesorských kabinetů, útěků ze školy a útočení na profesory.“
Harry zbledl, „Jediný profesor, na kterého jsem zaútočil, byl Severus a ten mi odpustil…“
„A Quirrell…“ dodal Severus.
„Jo, on se mě snažil zabít.“
„A Lockhart…“
„On byl idiot.“
„A Lupin…“
„Ten byl právě přeměněný na vlkodlaka.“
„A Umbridgeová…“
„Ona byla zlá.“
„A oba Carrowovi.“
„…. fajn, Severusi, přestaň pomáhat, stačilo,“ řekl Harry s pohledem upřeným na Severuse po tom, co mu matka věnovala přísný pohled.
„A to samozřejmě nevzpomínám to množství studentů, které napadl…. skoro zabil Draca.“ pokračoval Severus.
„SEVERUSI!“
„Harry Jamesi Pottere… ty jsi skoro zabil studenta!“ Lilyin hlas byl ledově chladný a Harry se rozpačitě otočil.
„A také dostal stovky trestů za to, že byl hrubý na své profesory, ministerské pracovníky a dospělé všeobecně…“ nyní se už Severus ušklíbal.
Harry Severuse probodl pohledem, který ho měl zabít, ale Severuse to neznepokojovalo, Harryho magie nepulzovala a ani jinak nenaznačovala, že byl naštvaný… alespoň ne velmi.
„Harry, myslím, že si promluvíme nyní, mladý muži… tvoje pracovna, IHNED!“ opustila Lily svůj rám.
Harry se podíval na Severuse a řekl, „Víš, že dnes spíš sám. A možná dokonce i po zbytek měsíce.“
Godrik se zasmál a řekl, „Podle mých zkušeností není příliš dobré nechat naštvanou matku čekat, Harry, myslím, že raději by sis měl pospíšit do své pracovny.“
Harry si povzdychl a zamířil do pracovny.
Salazar se zasmál, „Severusi, toto bylo od tebe velmi chladné.“
Do rozhovoru se vložil i Godrik, „Ne tak chladné, jako bude dnes jeho postel.“
„Čekal jsem osm let na tento malý kousek pomsty…. Nebojte se, Harry není příliš naštvaný, má rád, když se Lily chová jako matka…“ řekl Severus s úšklebkem.
„Víš, pomsta má vždy způsob, jak se vymstí.“ řekl Salazar Severusovi.
Lily se vrátila zpět do svého rámu, „Severusi Tobiasi Snapee, cos myslel tím, že jsi se mého dítěte ptal na jeho první hodině na otázky čtvrtého ročníku?!“
Salazar a Godrik se rozesmáli, když viděli Severusovu nyní už bledou tvář.
„Lily… já… achhhh…“
O půl hodiny později Harry stále trucoval a Severus vyprávěl Salazarovi, Godrikovi a Lily o lektvarové konferenci a o tom, co se stalo s Razim a lektvaru na vyvraždění mudlů.
„Víte o tom, že první lektvarová konference byla setkáním skutečných mistrů lektvarů z celé Evropy, kteří se sešli, aby našli lék na Černý mor? Říkalo se, to byl vlastně lektvar, který se náhodně ztratil, když laboratorní krysa, na které ten lektvar testovali, utekla. Existuje několik mudlovských chorob a pandemií, které jsou původem z kouzelnického světa – když se kouzelnická choroba anebo v tomto případě lektvar dostane do mudlovského světa,“ informoval je Salazar.
„Myslíš, že to bylo úmyslné?“ zeptala se Salazara Lily.
„Ano,“ odvětil Salazar ve stejné době jako Godrik, který řekl, „Ne.“
Salazar se podíval na Godrika, „I po víc než tisíci letech doopravdy stále věříš v to, že kouzelníci byli ve styku a obchodě s mudly úplně nevinní?“
„Ne, já jsem jeden z těch prvních, kteří by řekli, že existovalo mnoho zlých kouzelníků a čarodějek a mnozí z nich se v průběhu let snažili s mudly spáchat genocidu, ale… Gerard byl doopravdy zničený, když jeho experiment utekl, vzpomeň si na sebevraždu, kterou spáchal, když si uvědomil, jak velmi mudlové trpěli a on jim nedokázal pomoct. Nemyslím si, že první mor byl úmyslný, ten byl nehodou.“ odpověděl Godrik a Salazar přikývl.
„Už když mluvíme o zle, dozvěděli jsme se úžasný příběh o slavném boji mezi dobrem a zlem.“ ušklíbl se Harry a všem jim řekl a hadích svitcích a Legendě Naga.
„Arjuna, no, to je jméno, kterým mi nikdo neříkal už velmi dlouho… ano, byly to divoké doby, i několik let později jsem nemohl uvěřit tomu, že jsem udělal něco takového… takového…“
„Nebelvírského.“ navrhl Severus.
„Ano, takového Nebelvírského,“ řekl Salazar s úšklebkem a z místnosti se mu dostala trojice protestů.
Salazar se zasmál, „Byl jsem mladý chlapec v době, když jsem šel do Indie, prozkoumával jsem svět, navštívil jsem mnoho krajin, no Indie měla na můj život nejhlubší vliv.“
„A co tehdy v Německu, naše souboje v Aachene a v Černém lese… takže setkání se mnou nebylo tou nejhlubší věcí ve tvém životě?“ znovu promluvil Godrik a předstíral hluboké ublížení.
„Ano, Německo bylo úžasné, to je místo, kde jsem se setkal s Richardem a Rowenu a Francie, kde jsem se seznámil s Helgou. Potom samozřejmě i Španělsko, kde jsem poznal Julietu a dokonce Egypt, kde se narodili mý synové – toto všechno byly zážitky, které mi změnily život. Ale Indie je místem, kde se moje magie skutečně vyvinula. Miloval jsem to tam a po tom, co Julieta zemřela a můj syn Sancho převzal Bradavice, rozhodl jsem se tam jít zpět… avšak na cestě tam jsem zemřel.“
„Ano, kdybys mě poslouchal a počkal rok, mohli jsme tam jít spolu a nic takového by se nestalo,“ osekl Godrik.
„Víš stejně dobře jako já, že smrt na nikoho nečeká. Jednou když nadejde tvůj čas, musíš jít,“ odpověděl Salazar a položil svou ruku přítelovi na rameno.
„Ale nezemřel bys sám, zemřel bys se svými přáteli a rodinou. Byl jsem doopravdy naštvaný, když se objevil tvůj portrét,“ smutně řekl Godrik, postavil se a nalil si pohár.
Salazar si povzdychl, „Ano… no… jediné, co lituji, je, že jsem se nedostal zpět do Indie. Toto a taky to, že jsem nedokončil lektvar pro Raniho.“
„Slyšel jsi někdy, co se stalo chrámu? Arjun odhaduje, že byl zničený před více než 500 lety.“ zeptal se Harry.
„Mohlo to být i před více než 600. Bohužel můj potomek – Perenella – byla velmi zvědavá na moje příběhy o Indii a rozhodla se tam vycestovat spolu se svým manželem. Později mi sarkasticky oznámila, že se pomstila jednomu z Naga za to, že jí odmítl trénovat. Myslím si, že chrám zničila ona. Jednou řekla, cituji: ‚Jestli nebudou trénovat mě, potom nebudou trénovat nikoho. A ujistím se, že budou litovat, že mnou opovrhli. Zapamatují si to.‘“ sklíčeně jim řekl Salazar.
„Určitě je dost toho, na co bude muset odpovědět… vlastně doufám, že je stále naživu, takže bych jí mohl zabít,“ naštvaně řekl Harry.
„Nepochybuji o tom, že to dokážeš, ale nepodceňuj ji, Harry. Jak jsem ti řekl už dřív, dokonce i Rani z ní měl strach, bylo v ní něco, co Raniho donutilo utéct.“ řekl Salazar Harrymu.
Severus se podíval na Salazara a zeptal se, „Nevíš, zda někdy vstoupila do Knihovny v Komnatě?“
„Ne a to jí rozčílilo; Strážce jí nikdy nedovolil vstoupit. Vyzkoušela všechny přesvědčovací a útočné prostředky, ale on jí tam nikdy nepustil. Co bylo doopravdy zvláštní, protože většině mých potomků, kteří se dostali do Komnaty, mohli vstoupit i do Knihovny. Dokonce i Raddle.“ odpověděl Salazar.
„Pamatuji si, jak přišla posledně asi před tři sta lety, když se snažila dostat Marcusa Gaunta, aby jí Knihovnu otevřel on,“ dodal Godrik.
„Ano, nikdy nebylo dokázané, že v tom byla zapojená, jen my portréty jsme jí cítili, ale po její návštěvě, kdy Strážce odmítl jak ji tak Marcuse, zmijozelská věž vyletěla do vzduchu. Naštěstí nepřišli o život žádní studenti. A právě po tomto incidentu formálně opustila Velkou Británii spolu s Nicolasem a odešli žít na svůj ostrov,“ dodal Salazar.
„Víte, kde ten ostrov je?“ vzrušeně se zeptal Harry.
Salazar zavrtěl hlavou, ale Godrik odpověděl, „Nevím, kde přesně je, ale vím, že se nachází někde ve Středomoří.“
„Sale, můžu se tě na něco zeptat… vím, že vajíčko, které jsi dostal, byl Rani, ale co jsi udělal s úlomkem Shivyného oka?“ zeptal se Harry měníc téma.
„Oko Shivy byl ve skutečnosti velký smaragd, který měl mnoho magických vlastností. Bazilišek Raja, ten, který byl vůdcem bazilišků…“
„Ten, který tě kousl?“
„Ano. Řekl mi, že ten kámen byl darem od boha Shivy, prvního Naga, a že v něm byla ukrytá magie Naga. Říká se, když jeden z duchovních Naga zemře, jeho tělo se vrátí na zem, jeho duše půjde k bohům a jeho magie do kamene. Byl doopravdy mocný a dokonce i rozbité úlomky měli velkou moc. A právě ty jsem dostal jako odměnu za jejich záchranu a obnovení cti.“
„Takže co jsi s nimi udělal?“
„Úlomky byly vlastně malé kousky kameny, takže jsem byl schopný podělit se o ně s mnoha lidmi. Jeden jsem dal Godrikovi, který ho vložil do svého meče.“
Godrik vytáhl svůj meč a ukázal jim malý smaragd v rukojeti meče, sotva znatelný pod obrovskými rubíny.
„Další jsem dal Helze, která je nosila na řetízku okolo krku a dva menší kousky jsem dal Roweně, která je vsadila do náušnic. Jeden jsem rozlomil na několik ještě menších kousků, které jsem vložil do Julietiného svatebního prstenu. Další kousek jsem také rozštěpil a vložil do svého medailonu a do svého prstenu Lorda,“ vysvětloval Salazar a ukázal jim medailón, který měl zavěšený okolo krku a na kterém pomáhali malé smaragdy tvarovat písmeno S, a prsten, který měl nasazený na pravé ruce.
„Strážcové…“ nečekaně promluvil Harry.
„Jací strážcové, Harry?“ zeptal se Severus.
„Strážcové v Komnatě, jejich oči byly ze smaragdu, také z těch, které tvořily Oko Shivy…“ zkonstatoval Harry.
„Ano, Harry, jejich oči jsou také úlomky Oka, ale Strážce knihovny má dokonce šupiny, které jsem vytvořil z prachu několika starých magických předmětů, včetně Oka,“ řekl Salazar.
„Ty kousky šperků, které byly míněné jako předměty ochrany?“ zeptal se Salazara Severus.
„Ano, udělali jsme si předměty, které by měl mít jejich majitelé vždy na sobě. Godrik nikdy nikam nešel bez svého meče, dokonce s ním i spal. Rowena ve skutečnosti neměla ráda příliš mnoho šperků a tak nosila náušnice, které si ani nesundávala a Helga měla řetízek. Julieta si samozřejmě nikdy nesložila svůj prsten, se kterým jsem jí i pochoval. A můj medailón a prsten měli zdědit moji dva synové.“
„A také když jme měli kousky toho kamenu, nemohli jsme být nijak ovlivněni jeho zvířecím miláčkem,“ vysvětlil Godrik.
„Rani byl víc než zvířecí miláček, stejně jako Fawkes anebo Neptun,“ uraženě odvětil Salazar.
„Neptun?“ zeptal se Harry.
„Obrovská sépie,“ vysvětlil Godrik.
„Obří sépie má víc než tisíc let?“ nevěřícně se zeptal Harry.
„No, je to magická sépie,“ odvětil Godrik, jako by to byla samozřejmost.
„Každý ze zakladatelů sem umístil své strážce, kteří měli chránit školu, já jsem měl Raniho, který chránil území a pozemky školy, Godrik měl Fawkse, který chránil školu ze vzduchu a Rowena měla Neptuna, který chránil školu z jezera. Tito strážcové byli magické bytosti, které mohli žít víc jak stovky let – jestli ne navěky jako v případě Fawkse – chránit školu pokud to nebudeme moct dělat my,“ prohlásil Salazar.
„A co Helga, ona neměla strážce?“ zeptala se Lily.
„No, ona měla jiný názor na to, co by mělo být strážcem, udělala dohodu s kentaury, kterým dala právo žít v lese a za to na oplátku oni i jejich potomci měli ochraňovat školu. Tato dohoda byla zrušená před pěti sty lety, když jeden z profesorů ve škole zabil několik mladých kentauřích hříbat.“ dodal Salazar.
„Damian! Potom se z něj stal nejhorší Temný pán, jakého kdy Británie poznala.“ vložil se do toho Godrik a zamračil se na Salazarra.
„Ano, ano, já vím, že moji potomci byli dost problémoví, ale ani tvoji nebyli dobří jako med. Víš, ti dva starší bratři Peverellovi, kteří způsobili dost chaosu.“
„Ano, Ignotus řekl, že jeho bratři chtěli ovládnout svět.“ přikývl Harry.
„Ty jsi mluvil s Ignotusem?“ zeptal se Godrik.
„Ano, v Potter Manor je jeho portrét.“ odpověděl Harry.
„Rád bych se s ním znovu promluvil, byl to dobrý muž a dobrý přítel,“ povzdychl si Godrik.
„Zdá se, že oba jste strávili století povídáním se se svými potomky a studenty Bradavic. Proč jsem vás nikdy nepotkala?“ zeptala se Lily portrétu zakladatelů.
„Albus skryl naše portréty, když do školy přišel Raddle. Když se stal ředitelem, zamkl nás ve svých soukromých komnatách a použil na nás kouzlo, kterým nás uspal,“ vysvětlil Salazar.
„Jen ředitel, ředitelka Bradavic anebo dědic Bradavic nás mohl probudit. Jelikož komnaty byli zapečetěné, spali jsme do té doby, dokud nás nevzbudili Harry s Nevillem.“
„Proč vás neprobudila Minerva?“ zeptala se Lily.
„Protože jsme nevěděli, že by to šlo. Albus se neobtěžoval nás úmyslně informovat o mnoha věcech, které byla ředitelka anebo ředitel Bradavic schopni.“ naštvaně vyprskl Severus.
„Minerva! Och, zapomněl jsem, že jsem s ní chtěl mluvit,“ náhle si vzpomněl Harry. Přistoupil ke krbu a zeptal se ředitelky, zda má trochu času. Když mu Minerva odpověděla kladně, Harry se omluvil skupině, s kterou do teď mluvil a vstoupil do krbu.
„Je velmi odhodlaný, že?“ prohlásila Lily, když se dívala na svého syna, jak mizne v plamenech.
„To zdědil určitě po tobě,“ zkonstatoval Severus, když si upil ze své ohnivé whisky.
„Říkáš to takovým tónem, jako by na tom bylo něco zlého.“ zamračila se na něj Lily.
„Ne, to je právě jedna z věcí, které se mi na vás obou líbí.“ usmál se Severus.
„Skutečně. Takže, Severusi, jaké jsou tvé úmysly s mým synem?“ vážně se zeptala Lily.
Godrik se Salazarem se opět rozesmáli, když Severusovi zaskočil jeho drink.
„Co pro tebe můžu udělat, Harry?“ zeptala se Minerva, když se posadila zpět do svého křesla.
„Dost jsem o tom přemýšlel a po rozhovoru s Eliahem Princeem přemýšlím o dosáhnutí titulu mistra v Obraně.“
„To je úžasný nápad, Harry, mrzí mě, že jsem to nenavrhla sama.“ ušklíbla se Minerva.
„Severus mi řekl o novém profesoru OPČM, prý je to bystrozor z MFPP v důchodu.“
„Vlastně, Stefan Bohus by byl úžasným mistrem, pod kterým bys mohl studovat. Není to jen ostřílený bojovník, ale ve skutečnosti vyučoval i na Akademii MFPP.“
„Eliah mi řekl, abychom nad tím pořádně popřemýšlel a sám si vybral mistra, ale nepopírám, že mít někoho tady v Bradavicích by mi život celkem ulehčilo. A byla by to i záminka, abych tu mohl zůstat.“
„Nepotřebuješ záminku. Jsi dědicem Bradavic a můžeš tu zůstat tak dlouho, jak jen chceš, nejen jako student anebo profesor.“
„Stále by bylo dobré mít něco, na co se můžeme soustředit. Kdy má přijít?“
„Očekávám jeho příchod každým dnem, vlastně jsem si myslela, že už tu bude. Když dorazí, promluvím se s ním o tvém tréninku.“
„Neříkám, že ho chci mít jako svého mistra, prostě si chci nechat otevřené vícero možností. Přemýšlel jsem, že bych se o tom někdy promluvil i s Brianem.“
„To je pochopitelné. Dnes se tu má Brian zastavit. Justína ho pozvala,“ usmála se Minerva.
„Ti dva tvoří skutečně pěkný pár. Promluvím si s ním dnes večer a vyslechnu se jeho názor,“ usmál se i Harry.
V té chvíli se objevil Tibbs a naservíroval jim nějaké občerstvení.
„Minervo, jak víš, Severus a já jsme se snažili pomoct Nevillovi sestavit tým,“ promluvil Harry.
Minerva přikývla, „Ano, řekl mi, že jste našli nějakého mistra lektvarů.“
„Ano, Felipe dos Santos. Severus říká, že je velmi dobrý. Felipe je vlastně ženatý a jeho manželka Elena je lékouzelník vdaná za mistra lektvarů, který si také hledá práci, o ní nic nevím,“ vysvětlil Harry.
„Rozumím. Váhala jsem s pohovory pro tento post. Poppy jsem znala tak dlouho, její zrada má stále rozechvívá. Když dorazí, pouvažuji o tom, požádám Justínu, zda by s ní mohla vést pohovor místo mě,“ poznamenala Minerva a hned si to i zapsala. „Jestli by tu práci nakonec dostala, máme tu rodinné komnaty, které by mohla využít, takže oba spolu s Felipem by mohli žít na hradě.“
„Děkuji, Minervo. A děkuji velmi pěkně i za to, že má dnes ráno moje matka pořádně vyždímala,“ řekl Harry s vážnou tváří, sice oči mu svítili.
Minerva se zasmála a řekla, „Harry, buď rád, že tě jen napomenula, moji rodiče žili dvě hodiny cesty a vždy tu dokázali být rychlostí blesku. Ty jsi se z toho dostal ještě poměrně slušně.“
„Abych byl upřímný, tak bych velmi rád dal cokoliv za to, aby si to se mnou mohla vyřídit ručně.“
Minerva vstala a položila mu ruku na rameno, „Její portrét je tu teď jen pro tebe a víš, že je na tebe velmi hrdá. Já jsem stejně hrdá na toho muže, kterým ses stal.“
Harry zvedl pohled a vřele se na svoji bývalou profesorku přeměňování usmál.
V osm večer vstoupil Harry spolu se Severusem do Velké síně, kde je přivítal potlesk. Severus se usmál, když se pozdravil se všemi okolo stolu stojícího uprostřed síně. Minerva, Filius, Pomona, Argus Filch (který se obyčejně držel dál), Justína, Brian, Neville, Augusta, Hagrid a Firenze – ti všichni se spolu sešli, aby mohli oslavovat s ním.
Domácí skřítkové také vyšli ven a jídlo konkurovalo kterékoliv bradavické hostině. Deset minut před podáváním večeře vešla dovnitř neočekávaná osoba. Jen díky jejímu šátku okolo pasu a řetízkům, náramkům a prstenům, byli ostatní schopni přicházející rozeznat.
„Sibylla?“
„Profesorka Trelawneyová?“
Doopravdy to byla Sibylla Trelawneyová, která měla na tváři klidný výraz, dlouhé vlasy měla pořádně učesané a svázané šátkem (stejným, jaký byl její šátek okolo pasu). oblečená byla ve fialovo bílém topu a dlouhé sukni. Z uší jí viseli velké kruhové náušnice a kromě nich měla na sobě mnoho řetízku, náramků a prstenů. V rukách držela malou kytičku bylinek. Vypadala jako cikánka. Velmi sexy cikánka.
Sibylla popošla ke stolu a postavila se před Severuse, kterému podávala kytičku.
„Úspěch, majetek, dobré zdraví…“ na krátko se odmlčela a zahleděla se na Harryho, potom však obrátila svůj pohled na Severuse. „Lásku a rodinu tobě, Severusi.“
Severus vstal a vzal si kytičku. Byla vytvořená z několika bylinek, o kterých věděl, že symbolizují přání, o kterých se zmínila. Bylinky svazoval talisman symbolizující přátelství. Bylo to neskutečně krásné gesto.
„Děkuji ti, Sibyllo,“ usmál se Severus.
Minerva mávla rukou mezi Filiusem a Harrym se objevila další stolička.
„Prosím, Sibyllo, sedni si, jsem šťastná, že si se připojila k naší slavnosti.“ promluvila s úsměvem Minerva.
„Děkuji, je potěšující být pozvaná,“ usmála se Sibylla, když bezhůlkovou magií přivolala večeři, po tomto gestu všichni zalapali po dechu.
Trelawneyová nebyla nikdy známá pro svoje úžasné magické schopnosti. Harry si dokonce ani nebyl jistý, že měla hůlku. Většina lidí považovala profesorku věštění za velkou podvodnici, která byla schopná za celý život předpovědět jen dvě skutečná proroctví. Vidět jí používat magii, dokonce bezhůlkovou magii, byl doopravdy šok.
Všichni mlčeli, dokud se neozvala Pomona, „Sibyllo, vypadáš fantasticky, co způsobilo tuto změnu?“
Sibylla vzhlédla a jasným, téměř melodickým hlasem odpověděla, „Děkuji, Pomono. Minulý týden nastal zlom v mém magickém životě. Byla jsem zasáhnutá silným náporem magie.“ Pohled přesunula na Hagrida a potom na Filche a nakonec pokračovala, „Magická událost z minulého týdně uvolnila mnoho černé magie, která vázala hrad a severní věž. Měla jsem to štěstí, že jsem v té době meditovala a uvolnila jsem mnoho negativních duchů, kteří drželi moji duši jako v pasti. Je to už chvíle, ale mám pocit, že jsem to znovu já.“
Většina přítomných u stolu přesně věděla, o čem mluví. Harryho napadlo, že jen Hagrid a Filch si nebyli vědomi událostí několika posledních týdnů, dokonce i Pomona byla se vším obeznámena. Vlastně si nebyl jistý ani Firenzem, ale ten měl obyčejně svůj způsob, jak se dozvědět o všem, co se děje.
Minerva se usmála, „Znamená to, že nastane i nějaká změna ve způsobu vyučování věštění, Sibyllo?“
„V současné době vlastně probírám všechny sylaby a chci navrhnout i kompletní restrukturalizaci. Jak sem řekla tomu, kdo byl ředitelem, když jsem sem nastoupila, věštění není předmět vhodný pro každého. Je to přirozené nadání, které buď máte anebo nemáte. Řekla bych, že jen čtyři anebo pět studentů, kteří nastoupí do školy každý rok mají to nadání. Za posledních deset let jsme tu měli jen dva pozoruhodné talenty s přirozenými schopnostmi, které daleko přesahovali i ty moje.“
„Nechejte mě hádat, jednou z nich je Lenka,“ odhadoval Neville.
„Ano, úžasný talent a skvělý posel zpráv pro ty, kteří pozorně poslouchají,“ Sibylla se na Nevilla fascinovaně usmála a dodala, „Až nadejde čas, bude z ní i dobrá manželka a matka.“
Neville zčervenal, vrhl na svou babičku rychlý pohled a vzápětí se věnoval své večeři.
Potom se Sibylla obrátila na Harryho a řekla, „Vy jste vlastně ten druhý, koho bych také vybrala na pořádné školení, Harry.“
Harry jí věnoval pohled, který jasně vyjadřoval všechny jeho myšlenky.
Profesorka věštění se rozesmála, „Nejsem blázen, doopravdy byste mohl být pořádně vytrénovaný nejen ve věštění, ale i v dalším méně známém odvětví magie, ke kterému patří i věštění, nekromancie.“
Většině profesorů ze šoky vypadly z ruk příbory.
„To je velmi temná magie, Sibyllo, pravý nekromant se nevyskytl už celé století.“
„Myslím, že poslední skutečný nekromant byl poslední Lord Nebelvír a ten nebyl temný kouzelník, sice jeho moc byla zneužita těmi, které miloval,“ řekla Sibylla, když se zahleděla na Harryho, který měl na tváři výraz pochopení.
„Co je to nekromancie?“ nevinně se zeptal Harry.
„Nekromancie je umění vyvolávání mrtvých,“ chladně odpověděla Minerva.
„Myslíte něco jako přivolávání neživé?“
„Ne, používání neživých je bližší k přeměňování než k nekromancii. S nekromancií jsi schopný vyvolat duchy z jiného světa, anebo v některých případech je vyhnat,“ tady se Sibylla odmlčela a podívala se na Harryho, který mlčel.
„Chcete tím říct, že kdyby Harry chtěl, tak by mohl přivolat zpět Voldemortovu duši?“ vážně se zeptal Brian.
„Ano.“
Po tomto nastal rozruch a Brian si Harryho vypočítavě přeměřoval.
„Avšak přivolání duše jako takové, jaká byla ta Raddelova, by neznamenalo, že by se vrátila zpět se svou magií. Dokonce i kdyby duše posedla nějaké tělo, nebyla by v něm žádná magie,“ řekla Sibylla snažíc se uklidnit panikařící skupinu.
„Chcete říct, že bychom se mohli zbavit Protivy?“ s divokým úšklebkem se zeptal Argus.
„Ano.“
„Proč byste chtěli vyvíjet takový magický talent, proč ho raději nepotlačíte?“ zeptala se Augusta.
„Protože je to talent stejný, jako jsou i ostatní magické schopnosti. Může být využité na dobro i na zlo, a protože jestli bude používaný bez pořádné disciplíny, může to vést ke katastrofě. Takže ho to dělá víc náchylnějšího na stvoření se stejným přirozeným talentem, jako jsou mozkomoři.“
„To je důvod, proč ho to k mozkomorům tak přitahovalo v jeho třetím ročníku?“ zeptal se Severus, když se natáhl pod stůl a chytil Harryho za ruku.
„Ano, a to je i důvod, proč byl schopný je poslat zpět.“
„To proto tě mají tak rádi, Harry,“ prohlásil s úsměvem Hagrid.
„Ano.“
„A hadi,“ dodal Severus.
„Ano.“
„To si ze mě děláš srandu, hadi?“ nevěřícně se zeptal Brian.
„Hadi jsou v mnoha kulturách symbolem věštění,“ informoval skupinu Filius.
„Harry a já jsme na konferenci měli čest s kobrou královskou, která nám řekla, že před sebou máme mnoho zkoušek plných zla, ale potom budeme velmi dlouho šťastní,“ řekl Severus a stiskl Harrymu ruku, když jeho magie začala pulzovat.
„To je štěstí.“
„Je to nereálné,“ tiše řekl Harry.
„Ne víc nereálné jako Dary smrti ve tvé kapse, anebo záležitost, která se stala před čtyřmi dny, o které říkaly hvězdy,“ po první promluvil Firenze. „My kentauři víme, že v rámci magie existuje mnoho oblastí, kterých se člověk dotkne jen zřídka, ale ty tou říší kráčíš spolu s Hádem a my tvou hvězdu vidíme, Harry Potter. To je důvod, proč jsem tady, když nadejde čas, budu tu.“
Všichni mlčeli a po pár minutách se Sibylla obrátila k Nevillovi, „Zaslechla jsem, že jste dostali nějaké semínka rostliny Eldar Tamarix?“
„Ano, našli jsme je v Salazarově laboratoři. Ty a další čtyři druhy dávných rostlin, které byly považované za vyhynulé, stejně jako dalších několik vzácných rostlin. Když mi madam Prýtová povolí učení u ní, doufám, že se mi je podaří vypěstovat.“
„Co myslíš tím když?“ zeptal se Severus.
„Stále se dívám na jeho návrh a není pochyb, že Neville má přirozenou talent k rostlinám, ale nejsem si jistý, zda souhlasím s jeho studiem. On se však chce věnovat pěstování starých stromů a vzácných magických rostlin pro jejich případné využití v lektvarech a léčitelství.“ Pomona vypadala velmi vážně, „Nelíbí se mi, že limituje svoje schopnosti takové obskurní oblasti.“
„Nesouhlasím, pracoval jsem s Nevillem a jeho jedinečný vztah k rostlinám nám dovolil dostat se k lepším přísadám do lektvarů. Kousky kořene z Mandragory byly přímo revoluční. Do budoucnosti předvídám mnoho úžasných lektvarových vynálezů.“ prohlásil Severus a Sibylla se zasmála.
„Ano, ale kolik lidí bude chtít někoho, do se specializuje v této oblasti?“ Neříkám, že bychom neměli pěstovat rostliny do lektvarů, ale myslím si, že je to plýtvání a nemyslím si, že chci tento projekt schválit.“
„Ano, no na tom nezáleží, Neville, poskytnu ti prostor, na kterém budeš moct pěstovat, co se ti jen zachce a rád si tě najmu jako asistenta. Jsem si jistý, že OVCE z lektvarů uděláš na výborné a potom se budeš moct příští rok oficiálně stát mým učněm.“ vážně navrhl Severus.
Justíně až zaskočilo, „Severusi, slyším správně, že si vezmeš učně? Ti si nikdy nebereš učně.“
„Ano, vlastně tři. Hermioně jsem navrhl otevřenou nabídku a dnes ráno jsem poslal poznámku Dracovi Malfoyovi. Takže to budou tři spolu s Nevillem, když udělá OVCE.“ odpověděl Severus a napil se vína, které měl k večeři.
„Ne, pro Nevilla bude nejlepší soustředit se na titul mistra bylinkářství,“ uraženě prohlásila Pomona.
„Myslím si, že má velký talent na lektvary, vaří je přímo intuitivně, což je mimořádně vzácné.“ řekl Severus profesorce bylinkářství, která zrudla.
„Řekl jsi, že je to nejhorší tupohlavec, jakého jsi kdy učil, já jsem se o něj starala osm let! Udělá si titul mistra bylinkářství!“
„Nyní dosahuje svůj magický potenciál a prokazuje velkou zručnost v lektvarech. Nenechám ho ode mě odejít, udělá si titul mistra lektvarů!“ Severusův hlas mírně zesílil.
Pomona vstala, „Jestli si myslíš, že ti ponechám nejlepšího studenta bylinkářství, jakého jsem měla za posledních několik roků, tak na to zapomeň, Severusi Snape.“
I Severus vstal ze svého sedadla, „Jestli si myslíš, že dovolím někomu, kdo dokáže lektvary vařit podle intuice, pěstovat kukuřici a hrách, tak se škaredě mýlíš, Pomono Prýtová.“
„Uvědomuješ si, že oba se hádají o tebe?“ zašeptala Minerva Nevillovi, který měl na tváři šokovaný výraz.
Augusta Longbottomová doslova zářila a nakonec se rozhodla ukončit tuto malou hádku, „Můj vnuk může získat oba tituly, jestli bude chtít. Jak v bylinkářství, tak i v lektvarech. Na Longbottom Manor může mít svůj vlastní skleník, kde bude moct experimentovat s takovými rostlinami, s jakými bude chtít a také může pěstovat i normální rostliny v Bradavicích. Tento rok může začít mistrovské učení z bylinkářství a zároveň dokončit OVCE z lektvarů, tak, aby se mohl rozhodnout, zda bude za rok chtít dvojitý titul mistra.“
Oba profesoři okamžitě přestali, podívali se na Augustu a následně se oba posadili na svoje místa.
„Jestli je to to, co chce,“ Pomona zvedla vidličku a nabodla na ní kousek brokolice ze svého talíře.
„Souhlasím,“ řekl Severu a zvedl pohár s vínem.
Neville na ně stále šokovaně hleděl, ústa měl dokořán. Jeho babička ještě stále rozzářená ho tiše napomenula, „Ústa, Neville.“
Neville zavřel ústa a podíval se nejprve na Harryho a potom na Sibyllu, kteří se ušklíbali.
„Jsem ráda, že jste si to vyřešili,“ poznamenala Minerva a podezřívavě si pohledem přeměřovala Sibyllu, „Už když jsme u toho, Harry, nechtěl jsi se náhodou něco zeptat Briana?“
Všichni jako na povel obrátili svoji pozornost na Harryho.
„Uvažuji o tom, že se pokusím získat titul mistra v obraně, potřebuju jen dobrého mistra, pod kterým bych mohl studovat. Minerva najala Stefana Bohuse jako nového profesora OPČM a zajímalo by mě, zda ho znáš a zda si myslíš, že by byl pro mě vhodným mistrem.“ oznámil Harry.
„Bohus z MFPP?“
„Ano.“
„Je to jeden z nejlepších mistrů obrany v Evropě. Je to přísný muž, velmi talentovaný a velmi zkušený. Trochu mi připomíná Pošuka Moodyho, až na to, že není paranoidní. Na Akademii MFPP učil mnoho let a vycvičil několik z nejlepších mezinárodních bystrozorů za celé století.“
„Zdá se, že bude pro Harryho dokonalý,“ řekl Filius a ostatní přikývli.
„Když už o tom mluvíme,“ pokračoval Brian, „já osobně toho muže nemám rád. Je příliš zahleděný do sebe a nemá rád, když ho někdo zpochybňuje. Může tě naučit mnoho, Harry, je totiž například jedním z nejlepších šermířů na světě, ale může se stát, že mezi vámi dojde k mnoha osobnostním střetům. Je velmi disciplinovaný a autoritativní a vím, že ty jsi…“
„Problémový,“ navrhl Severus.
„Dobrodružný,“ dodala Minerva.
„Volnomyšlenkářský,“ přidal se i Filius.
„Jako divoká réva.“ dodala Pomona.
„O mnoho mocnější než on.“ řekla Sibylla.
„… jsi nezávislá osobnost, která upřednostňuje učení vlastními zkušenostmi. On je staromódní a ty možná budeš mít mnoho problémů s následováním jeho příkazů.“ dokončil Brian.
„Být disciplinovaný je dobrá vlastnost a jestli říkáte, že bych se od něj mohl mnoho naučit…“ řekl Harry, když zvažoval Brianové slova.
„Nenáviděl by tě za to, že jsi hadí jazyk a zakázal by ti využívání této schopnosti na jeho hodinách,“ doplnil Brian.
Harry si povzdychl, „Kaa zmínil, že můžu dostat učitele, který mě bude učit hadí magii. Briane, kdo by tedy byl pro mě dobrým mistrem?“
„Nejlepší jsou mistři z východu,“ řekl Brian.
„To stejné řekl i Eliah,“ skoro okamžitě připomenul Harry.
„Eliah?“ zeptal se Brian.
„Eliah Prince, Severusův děda, anebo lépe řečeno jeho portrét. Byl to právě on, kdo mi doporučil získání titulu mistra v obraně.“
„Wow, Harry, ty doopravdy znáš ty nejúžasnější lidi, Eliah Prince je můj vzor. Jeho portrét je i na OpPČP v hlavní konferenční místnosti, ale nikdy tam není, dokud ho přímo nezavoláš. Byl to ten nejlepší muž.“ řekl Brian v úžasu.
Severus se usmál.
„Každopádně, co s těmi mistry obrany?“ zeptal se Harry.
„Ano, v současné době jsou tři čínští mistři – mistr Yue Fei, mistr Zhou a mistr Jin, kteří jsou úplně fantastičtí, a také dva japonští mistři – mistr Tatsu a mistr Yorivuku,“ řekl Brian a tvář mu zářila už jen když je vyjmenoval.
Harry se na něj také nadšeně podíval, „Řekni mi o nich.“
„Mistr Yue Fei je žijící legenda, myslím si, že je to nejlepší bojovník na světě. Věci, o kterých jsem slyšel, že dokáže, jsou neuvěřitelné dokonce i pro kouzelníky. Mistr Zhou je expert na zbraně a je vynikající stratég. Bohužel, oba žijí mimo normální svět někde vysoko v Himalájích a říká se, že kouzelnící stráví mnoho let jejich hledáním a skoro nikdy je nenajdou. A jestli bys je i našel, musíš projít testem, ve kterém jestli selžeš, zemřeš. Jestli tě některý z nich přijme jako svého učně, strávíš celé roky izolovaný od vnějšího světa a nevím, zda právě toto chceš, Harry.“
Harry se podíval na Severuse a potom zavrtěl hlavou, „Ne.“
„Mistr Jin je přístupnější, je to kung fu mistr, avšak stejně jako Severus, ani on si ještě nikdy nevzal žádného učně. Na požádání učí různé věci a také vede týdenní kurzy magických bojových umění. Setkal jsem se s ním při různých příležitostech a můžu říct, že má okolo sebe velmi klidnou auru. Avšak z nějakého důvodu nepřijímá učně.
Mistr Tatsu je úžasný, před několika lety jsem ho viděl v souboji s nějakou kouzelnickou Yakuzou, která byla zapletená v obchodě s ilegálními draky. Bylo to jako pozorovat lidský meč, sám dokonce bojoval i s několika rozzuřenými draky. Byl to ten nejúžasnější souboj, jaký jsem kdy viděl. Říká se, že už v mladém věku byl samurajem. Stále pracuje jako ochránce císaře, takže jestli budeš chtít, aby tě trénoval, budeš muset jít do Japonska.
Stejně jako mistr Zhou, mistr Yorivuki je expert na zbraně a vynikající stratég, je to vysoce inteligentní muž a fantastický bojovník, avšak je to i velký tradicionalista, pro ty, kteří se chtějí stát jeho učni, má vždy připravené hrozné a přísné testy, během kterých i mnozí lidé přišli o život. Jestli však těmito tresty projdeš, bude tě trénovat. Ale jestli mám být upřímný, nikdy jsem neslyšel o tom, že by přijal i jiného než japonského učně.
Každý z těchto mistrů by byl schopný tě trénovat, Harry, a tím mám na mysli, že by byli schopni pomoct ti rozvinout tvé magické schopnosti naplno, byli by schopni postavit se ti a ty by ses od nich mnoho naučil. Tvojí největší šancí, jestli chceš zůstat v Británii, může být mistr Jin. Myslím tím, jestli Severus mohl nakonec přijat učně, možná tak udělá i mistr Jin.“
Harry seděl na místě a fascinovaně poslouchal Brianové slova. Bylo zjevné, že to bylo téma, do které se dokázal vložit. O to víc, když měl zaujaté posluchače, jakým byl i Harry.
„Mohl bych obvolat pár svých kontaktů a jsem si jistý, že Alex udělá to stejné. Uvidíme, zda ti dokážu sehnat kontakt na mistra Jina,“ usmál se Brian.
„TO by bylo doopravdy fantastické, Briane, děkujeme,“ rozzářil se Harry.
Zbytek večera strávila skupinka diskutováním o celé řadě oblastí, Sibylla se bavila s Pomonou o pěstování speciálních bylin pro věštění, Firenze, Brian a Harry vedli rozhovor o zbraních, Neville a Severus mluvili o plánech na Nevillových OVCE-ích, Augusta a Filius plánovali přicházející bál, Argus a Hagrid debatovali o malých knězalích z nového vrhu, který se právě narodili, Justína a Minerva probírali pohovor Eleny dos Santos a všichni mluvili o Severusových úžasných úspěších.
Několik minut po jedenácté Minerva vstala s pohárkem pětiset letého skřítkovského vína, které jí přinesl Ogden jako dar od domácích skřítků a připila na nejnovějšího člena rady Spolku lektvarů.
Severus byl tak šťastný, že měl pocit, jako by měl v sobě patrona.