Povídkový svět

Harry se posadil a sledoval jak Severus vystoupil a ohlásil svoje položky, které měl na prodej. Když řekl, že má dva kusy kůže baziliška o velikosti jedné stopy čtvereční a pírko gryfona, začali ho několik mistrů prohlašovat za podvodníka (někteří dokonce ještě rozmanitějšími jmény) a vykřikovali, že by měl být vyvedený z místnosti. Severus nastavený v módu ‚věčně podrážděný profesor‘ je vyzval, aby řečené položky sami otestovali. Testy ukázali, že kůže je skutečně z tisíc let starého baziliška a také se zjistilo, že pírko od gryfona bylo dobrovolně dané. Severus se okamžitě stal nejpopulárnějším mužem celé konference.

Byl vyslechnutý skoro všemi přítomnými, kteří se snažili vypátrat zdroje, ale on je stále odmítal prozradit. Nakonec se všechny Severusovy položky vyšplhaly na překvapivou sumu půl milionu galeonů, samotné pírko vyšlo na 300 000 galeonů. Zdaleka to bylo nejvíce v celé historii konání této lektvarové konference, co kdy někdo dostal za jedinou položku.

Zbytek konference šel poměrně hladce a Harry koupil několik věcí, které by se Severusovi mohly líbit; černý a zlatý roh z černého jednorožce, další flaštičkou s krví jednorožce svobodně odebranou, pár šupin z čínského draka a malý kus chapadla z Krakena (Harry nabídl muži dalších pět tisíc galeonů za příběh, jak vlastně to chapadlo získal, co bylo vlastně to nejzábavnější – muž přísahal, že to byla pravda). Harry za všechny ty položky a přísady utratil víc než 100 000 galeonů, no nevadilo mu to.

A když Harry podepisoval šeky Gringottbanky (ještě před tím se dohodl s Mangusem, že je bude moct podepisovat na jméno Harry Black), přišlo mu ironické, že utratil přesně takovou částku, jakou mu vzali Weasleyovi. Část z něj se cítila trochu provinile, Ginny a Ron můžou strávit celé roky splácením své rodiny to, co místo nich dala Muriel, když on utratil stejné množství peněz za jedno ráno za přísady do lektvarů, o kterých si ani nebyl jistý, zda by je Severus chtěl. Povzdechl si a připomenul si, že to bylo principem celé té věci.

Spatřil Severuse hádajícího se s mužem, který vyhrál nabídku gryfoního pírka. Po tom, co Severus svůj ‚nabízené zboží‘ prodal, přesunul se do vedlejší místnosti, kde byly uskutečněné platby. Zdálo se, že ten muž se mu snažil dát 250 000 galeonů a 50 000 galeonů z hodnoty položky chce zaplatit v něčem jiném.

Harry se na tom zasmál; Severus, kterého viděl hádat se s mužem, byl tím Severusem, kterého poznal jako student, podrážděný, sarkastický bastard, který dokázal studenty rozplakat. Byla to ta strana, kterou Severus ukazoval světu a Harry se divil, jaký rozdílný Severus skutečně byl.

Harryho uši však ožili, když zaslechl Severuse vykřiknout, „…a co budu sakra dělat se sexuálním otrokem, Romanove?“

Muž jménem Romanov se ušklíbl, „No, Snape, toto určitě odpovídá na mnoho mých otázek týkajících se tebe, jestli nevíš, co se dělá se sexuálním otrokem.“

„Na rozdíl od tebe, já nemusím nikomu platit anebo si do postele někoho kupovat. Stále mi máš zaplatit 50 000 galeonů. Buď zaplatíš, anebo beru pírko Singhovi, který byl ochotný zaplatit 275 000 a vím, že on mi nebude prodávat svoji ženu.“

Romanov se zamračil, ale podepsal šek, který následně podal Severusovi. Ten si ho vzal a podal mu pírko, které Severus gryfonovi vytrhl a Harryho zajímalo, co udělal s druhým pírkem, nebylo to přece tak, že by nemohl dostat další.

Severus a Harry opustili místnost a pokračovali směrem k výtahu, aby se odvezli zpět ke svému apartmánu, když k nim přistoupila skupinka mistrů lektvarů.

„Snape, jestli máte chviličku, rádi bychom si s vámi promluvili… myslím, že to bude stát za váš čas.“

Snape přikývl a Harry odešel do apartmánu sám. Harry byl rád. To, že Severus nabídl na prodej všechny vzácné položky, mu zajistilo uznání v lektvarové sféře. Po Voldemortovém pádu trvalo několik měsíců, než kouzelnický svět přijal jeho slovo a i slovo ministra magie, že Snape ve skutečnosti pracoval jako špeh pro stranu světla. Harry věděl, že někteří stále pochybují o jeho nevině. Severus se příliš nestaral o mínění široké veřejnosti, ale Harry věděl, že mu velmi záleží na tom, co si myslí jeho kolegové v lektvarové společnosti.

Harry šel rovnou do postele, aby si konečně oddychl. Byl stále unavený ještě z předešlého dna a do setkání s mužem, kterého mu představil Křiklan minulou noc, mu chyběli dvě hodiny. Ten muž měl pár nápadů, které se Harrymu líbili a vážně uvažoval o financování jeho projektu. Severus se však chtěl toho kouzelníka zeptat na mnoho technických otázek dřív, než Harry udělá nějaký obchod; proto se měli všichni potkat na obědě.

Severus se díval na skupinku šesti mistrů lektvarů, kteří byli jádrem Rady spolku lektvarů, zahrnovalo to starého mistra Leblanca, u kterého se učil sám Severus a finského mistra Gadolina, který byl považovaný za nejlepšího mistra lektvarů na světě. Ostatní Severus znal podle jména a reputace a v duchu se zajíkl.

Vešli do malé soukromé obývací místnosti, která byla luxusně zařízená.

„Severusi, jsem rád, když vidím, že jsi se tak osamostatnil, byl jsem ohromený tvým článkem v prosincovém Lektvarovém tříměsíčníku, kde jsi psal o vylepšeních, které jsi dosáhl s Vlkodlačím lektvarem,“ uvedl Leblanc, když se spolu posadili a místo na sednutí nabídl i Severusovi.

„Ano, můj dnešní projev bude založený na tomto tématu… děkuji,“ řekl Severus, když mu řekl podával pohár vína německý mistr lektvarů – mistr Mayer.

„Ano, vím, my jsme byli ti, kteří tě vybrali za dnešního řečníka,“ pokračoval Leblanc.

„Řekněte mi, Snape, co vás přimělo přemýšlet o tom, že do lektvaru přidáte matricaria chamomila. Myslel jsem si, že vlastnosti květu by byli v rozporu s vlkodlačím prokletím?“ zeptal se Gadolin.

„Máte pravdu, čerstvé květy by reagovali zle, to je důvod, proč jsem použil sušené lístky. Můj přítel je vlkodlak a často se den po transformaci stěžoval na bolesti žaludku. Řekl mi, že nakonec ten problém vyřešil šálkem heřmánkového čaje a čaj na uklidnění žaludku, tak jsem se rozhodl vyzkoušet sušené lístky heřmánku a fungovalo to.“

„Působivé, sice jsem to měl vědět – vy Briti a ten váš čaj,“ prohlásil Gadolina všichni (kromě Severuse, který byl nervózní – a který se ze zády NESMÁL na veřejnosti) se zasmáli.

Skupinka kladla Severusovi různé otázky o jeho lektvarech víc jak půl hodinu, když do místnosti vešel Sangre. Všichni ho srdečně pozdravili.

„Tak, Snape, odhalil jste zdroj svých úžasných aukčních položek?“ zeptal se Sangre, když si nalil pohár vína.

Severus se ušklíbl – neměl Sangreho rád, ale ve společnosti byl velmi důležitým. Za žádných okolností by nikomu neřekl o Harryho zvěromágské podobě, ale přemýšlel, zda má pozdravit zdroj baziliškové kůže. Harry řekl, že je mu to jedno a Minerva dokonce navrhla, že by to mohlo škole přinést nějaké peníze. Ve skutečnosti však škole chtěl dát peníze získané z prodeje hadí kůže on sám. Avšak Severus stále váhal, jelikož nechtěl odhalit skutečnost, že měl přístup k Tajemné komnatě, protože potřebovali, aby knihovna v Komnatě zůstala chráněná a v bezpečí. Tito muži však byli nejlepšími mistry na světě a stálo by to za jeho část být v jejich přízni.

„Vlastně ta kůže patřila obludnému hadovi Salazara Zmijozela – jednomu ze zakladatelů Bradavic,“ pomalu začal Snape a potom se pro dramatický efekt napil vína. Věděl, že všichni věděli, kdo byl Salazar Zmijozel, jelikož to byl jeden z nejslavnějších mistrů lektvarů všech dob. Severus se ušklíbl přemýšlíc o tom, co by tito tady řekl, že má přístup k Salazarovému portrétu a že on sám mu pomohl se psaním projevu na dnešek.

Po chvíli čekání, dokud ustoupil prvotní šok, pokračoval, „Toho baziliška vlastně zabil Harry Potter před šesti lety a já jsem byl schopný získat povolení na odebrání malého množství z celého toho stvoření. Kůže, kterou jsem dnes vydražil, tvořila část toho, co jsem byl schopný odebrat.“

„Před šesti lety? Nemá nyní osmnáct?“

„Ano, skoro devatenáct. Když toho hada zabil, bylo mu dvanáct,“ řekl Severus s malým náznakem hrdosti v hlase.

Jeden z mistrů, muž jménem Razi, který do teď nic neřekl, se na něj podíval a poznamenal, „Vždy jsem slyšel, že vy a Harry Potter jste spolu nevycházeli.“

„Přechováváme vůči sobě vzájemný respekt.“ řekl Severus a pomyslel si, a velmi se milujeme.

Razi se na něj pochybovačně zadíval, „Doopravdy od nás očekáváte, že uvěříme tomu, že obyčejné dvanáctileté dítě porazilo tak vznešené a mocné stvoření?“

Severus byl vytočený, ale už dávno se naučil svůj hněv kontrolovat, „Zda mi věříte anebo ne, není to otázka, je to jednoduše fakt. No o mnoho důležitější je, že bazilišek je skutečně mrtvý a já jsem byl schopný se dostat k jeho kůži – to je, věřím, že ta otázka, na kterou jste všichni chtěli odpověď.

Leblanc ho rychle přerušil, „Vskutku, Razi, já osobně si myslím, že bychom měli věřit jeho slovům. Jestli jsou všechny ty řeči o něm pravdivé, mohl by pokojně takové zvíře zabít. Řekni mi, Severusi, je pravda, že je hadím jazykem?“

„Ano,“ Snapeovi se vůbec nelíbilo, jakým směrem se konverzace vyvíjela.

„Zajímavé, mám několik starých svitků napsaných Palim, které byly nalezené ve starobylém chrámu Nagy. Myslím si, že je to psané hadím jazykem, byl bych velmi rád, kdyby se na ně pan Potter podíval,“ nadšeně promluvil indický mistr Arjun.

Severus věděl, že ten muž byl nejen mistrem lektvarů, ale i také odborníkem na starověké lektvary a byl známým kouzelnickým archeologem. Severus přemýšlel, zda by mu nemohl doporučit Ginervu Weasleyovou jako asistentku výzkumu a poslat jí někam daleko.

„Zeptám se ho, až se příště potkáme.“

„Je možné, že by nám mohlo být dovolené to stvoření vidět a možná si z něho i něco pro sebe odebrat? Štědře bychom se panu Potterovi zaplatili.“ ptal se Razi a všichni ostatní se na Severuse dychtivě dívali.

„Myslím, že pan Potter daroval baziliška škole a žádal, aby byl postupně využívaný během dalších let na vytvoření příjmů pro školu tak, jak bude potřebné. Avšak budete se muset dohodnout s ředitelkou a panem Potterem, jelikož umístnění těla není lehko přístupné.“

„Legendární Tajemná komnata,“ prohlásil Razi a ani to neznělo jako otázka.

„Ano.“

„Je v Komnatě ještě něco jiného kromě baziliškového těla?“ zeptal se Razi a soustředěně se na Severuse díval.

Severus cítil na své mysli tlak, když na něj někdo (silně podezříval Raziho) zkoušel použil nitrozpyt, ale nijak se tím neznepokojoval, protože sám byl mistrem nitrobrany s dlouholetou praxi u Voldemorta.

„Ne, zdá se, že Komnata byla používána jen jako domov pro Zmijozelova miláčka.“

Razi se na něj stále pochybovačně díval.

„Můžete nám říct i zdroj gryfonového pírka?“ zeptal se americký mistr Faustin.

„Ne, složil jsem přísahu,“ rychle opověděl Severus.

„Můžete nám tedy říct alespoň něco to tom vašem hostu? Já jsem na něj zvědavý,“ zeptal se Sangre a Severus mu věnoval chladný pohled.

„Je to můj bývalý student, velmi bohatý mladý muž, který chce investovat do několika projektů s lektvary.“

„Musí být velmi bohatý; na aukci vysypal 100 000 galeonů, jako by to byly nějaké malé a bezvýznamné mince. A to je druh investora, který mám rád,“ zasmál se Faustin.

„Já také,“ zamumlal Sangre na Severusovu hrůzu přímo až vulgárním způsobem.

„Vskutku,“ ušklíbl se Snape.

„No, Severusi, zdá se, že jsme vás už obrali o příliš mnoho času tohoto rána. Těším se na váš večerní proslov,“ rychle uvedl Gadolin, když vycítil rychle se zvyšující napětí.

Po tom, co ještě jednou slíbil, že si promluví s Harrym o baziliškovi a svitcích, popřáli mu všichni příjemný den.

Severus si všiml, že mistr Leblanc a Razi zůstali.

„Pane Snape, musím k vám být upřímný, na tuto konferenci jsem přišel, abych si vás odchytil. Přitáhl jste na sebe pozornost jako jeden z největších mistrů lektvarů,“ prohlásil Razi.

„Děkuji.“

„Jsem si vědomý vašich bývalých kontaktů a práce, kterou jste tehdy vykonal,“ upřeně sledoval Severuse muž s olivovou pletí.

Když Severus neodpověděl, Razi pokračoval, „Mám několik přátel, kteří mají velký zájem o vás a vaši práci… Přátel, kteří by za to určitě stáli.“

„Právě nyní nevyhledávám změnu pracovního místa,“ chladně odvětil Snape.

„Nebuďte hloupý, ověřil jsem si vaše záznamy. Peníze, které jste dostal z aukce, dělají víc, než jste si vydělal za celou svoji kariéru na té škole. Můj zaměstnavatel je ochotný vám zaplatit za jeden pracovní den sumu vysokou jako váš roční učitelský plat,“ řekl Razi a pomalu ztrácel trpělivost.

„Severusi, znám tě už dlouho, víc než dvacet let a vím, že jsi nikdy nedostal uznání, které jsi si zasloužil, když jsi byl uvězněný pod Albusovým dohledem, ale toto je doopravdy dobrá nabídka. Pracoval bys s několika největšími světovými mozky.“ pověděl mu mistr Leblanc.

Severus o tom začal přemýšlet, jenže to by znamenalo odejít z Bradavic, „S kým bych pracoval?“

Leblanc se usmál, „No, začal bys pracovat se mnou. Kdyby se mi však tvoje práce líbila, mohl by ses dokonce dostat i Nicolasovi Flamelovi, o kterém vím, že hledá učně.“

Jen díky rokům tréningu zůstala Severusova tvář ledově klidný, „Byl jsem přesvědčen, že Flamel je mrtvý.“

Razi vrhl na Leblanca přísný pohled a Severus zaznamenal, že Leblanc trochu pobledl, když říkal, „Ten příběh byl vypuštěn ven, aby udržel Flamela a jeho práci od nežádoucích očí. Ujišťuji tě, že Flamel je živý a má o tebe velký zájem.“

Severus si pomyslel, že toto byla jeho příležitost dostat se k informacím, které by Harry potřeboval. „Jsem zaujatý. Na jakém druhu projektů pracujete?“

Razi věnoval Leblancovi pohled, kterým mu naznačil, aby neprozradil příliš mnoho, „Na několika lektvarech, které by způsobily v mudlovském světě zásadní převrat. Revoluci.“

„Kdy se můžu setkat s Flamelem?“

„No, nejprve bych tě mohl seznámit s ostatními a později, po pár měsících, budeš moct jít na jeho ostrov. A jestli se mu zalíbíš, potom můžeš začít s Flamelem pracovat,“ odpověděl Leblanc.

„Kdy se potkám s ostatními?“

„Hned nyní, na oběd se všichni potkají,“ řekl mu Leblanc.

Oběd, Severus slíbil Harrymu, že půjde spolu s ním promluvit si s Williamsonem, ale toto bylo důležitější.

Severus přikývl, „Jen informuji Blacka, že se k němu na oběd nepřipojím.“

Razi se na Severuse podezřivě zadíval, „Můžete mu poslat zprávu hotelovou poštou, zavolám skřítka.“

Po tom, co Severus poslal zprávu, následoval dva muže do soukromé jídelny, ale před tím, než vstoupili ho Razi odtáhl na stranu a řekl, „Můj zaměstnavatel a já budeme muset jít do Tajemné komnaty. Je mi jedno, zda přivedete ostatní anebo ne. Důležité je, abychom se dostali dovnitř.“

Severus byl podezřívavý a pokusil se z toho vymluvit, „Mohl bych se dostat k jakýmkoli částem baziliška, které byste chtěl, některé nejlepší kousky jsem si nechal pro sebe.“

„O baziliška se nezajímám, potřebujeme se dostat do Komnaty. Všechno, co musíte udělat, je dostat nás tam.“ zvýšil hlas Razi, ale potom se zhluboka nadechl a pokračoval, „Můj zaměstnavatel je fascinovaný Salazarem Zmijozelem a chtěl by tu Komnatu jen vidět.“

„Budu se snažit,“ Severus věděl, že zaměstnavatel, kterého měl Razi na mysli, byl ten záhadný Temný pán, kterého se snažili najít. Albusův pán, Lord všech Lordů. Věděl, že Razi lhal – chtěli knihovnu.

„Vím, že ano. Bude to totiž velmi důležité pro vaši budoucnost,“ poklepal Severuse po tváři jakoby na znak varování.

Severus to nenáviděl. Nenáviděl toho muže, ale toto byla možnost dostat se k informacím, které hledali. Proto ho následoval do jídelny.

Harry se vzbudil, když ožily ochrany, které sám vyčaroval a uvědomil si, že někdo se nachází v apartmánu. Vyšel ven a spatřil malého skřítka, který se právě chystal položit na stůl dopis.

„Ten dopis můžeš dát mě,“ řekl Harry zaskočenému skřítkovi.

Skřítek se na něj vyděšeně podíval – nikdy před tím ho nikdo nechytil dřív, než odložil dopis a ve skutečnosti měl být pod zastíracími kouzly.

Skřítek přiskočil k Harrymu, který si dopis vzal a poděkoval.

Skřítek se přemístil přemýšlejíc o zvláštním kouzelníkovy.

Harry viděl, že zpráva je od Severuse, který jednoduše napsal:

Nepřijdu na oběd, setkáme se později.

Harry si povzdych, doopravdy doufal, že dnes tam Severus bude, to byl vlastně důvod na pracovní oběd, protože Harry s mužem mluvil už minulou noc. Přemýšlel o tom, co Severuse zdrželo, ale rychle to zamítl. Nechal Severuse se skupinkou mistrů lektvarů, které Křiklan včera zmínil jako členy Rady spolku lektvarů a největších mistrů lektvarů na světě. Byl za něj šťastný, toto byla pro něj velká příležitost.

Harry zkontroloval čas a chystal se na oběd.

Severus byl ohromený, když potkal u oběda tuto skupinu lidí, spolu s Razim a Leblancem tam byl americký mistr Faustin, Norton a Dyer, kteří byli v minulosti studenty Bradavic, Afričan Mkuze, Turek Zara a na jeho zděšení i italská dvojčata de Medici.

Dvojčata se okolo sebe rozhlídla a když u Severuse neviděla jeho hosta, uvolnila se. Všichni ostatní Severuse srdečně přivítali a rozpoutala se konverzace o některých ze Severusových lektvarů. Během oběda probírali lektvar, se kterým měli problémy.

Severus položil mnoho otázek a brzy bylo po obědě. Potom Severuse zavedli do oblasti se soukromou laboratoří. Součástí konference byl čas, ve kterém experimentovali s lektvary, avšak tento lektvar nebyl rozhodně přístupný široké veřejnosti. Severus pracoval s ostatními mistry a všiml si postávajících dvojčat.

Dvojčata nebyla mistry lektvarů, ale investory. Severus se na ně tichým hlasem zeptal Mukzeho. Afričan se usmál a řekl mu jen, že ti dva chtějí jenom vidět, že jejich peníze za to stojí.

Severus se v duchu otřásl, ale když si pomyslel na Harryho, najednou se cítil v klidu.

Po prozkoumání lektvaru si Severus začal pomalu skládat jednotlivé kousky skládačky tak, aby zjistil, na co by měl být tento lektvar použitý. Byla mu zima a chtělo se mu zvracet. Způsobovalo by to revoluci v mudlovské světě, to ano, ale v záporném slova smyslu. Tento lektvar byl chorobou, která by požírala sliznici žaludku mudlů a pokračovala bez přestání. Jestli by to někdo ‚chytil‘, zemřel by v průběhu několika dní. Proti tomu by Ebola vypadala jako prochladnutí.

Severus se podíval na ostatní a spatřil jejich úsměvy.

Zara se zasmál, „Jste doopravdy úžasný, Faustovi trvalo dva týdny, než na to přišel.“

Leblanc se zeptal, „Takže jsi na palubě, Severusi? K tomu, aby to fungovalo, nám chybí několik klíčových bodů. Doufáme, že se svěží myslí bychom náš malý projekt mohli už dokončit.“

Severus věděl, které přísady by bylo třeba dodat, aby to fungovalo. Po práci na Harrym věděl, že by stačilo pár kapek dračí krve a lektvar by byl hotový. Flamel by měl být schopný na to přijít, ale oni to zjevně dělali buď samostatně, anebo to měl být test pro něj. Nenáviděl to a nikdy b nedovolil, aby tento lektvar spatřil světlo světa.

Nenáviděl být špehem.

„Možná bychom mohli trochu experimentovat s krví baziliška; ve své laboratoři v Bradavicích nějakou mám,“ řekl Severus chladným hlasem.

Využil si poplácání po zádech od Leblanca a Severus se ušklíbl – ostatní se ho dotknout neodvážili.

Dvojčata se posadila hned vedle něj a Severus jim věnoval pohled, který by za normálních okolností rozplakal Mrzimorské. Dvojčata vrhla neklidný pohled na Severuse a potom na Leblanca, který vyzval ostatní, ať se posadí a dají si nějakou Brandy.

Harry seděl naproti Albertu Williamsonovi. Oba právě obědvali a při tom hovořili o jeho experimentálním lektvaru. Lektvar měl být lékem na mudlovskou Parkinsonovu nemoc. V kouzelnickém světě byla tato choroba léčitelný, ale v mudlovském světě ne. Wiliamson řekl Harrymu o svém mudlovském dědovi, který touto chorobou trpěl a nakonec na ní i zemřel; když se začal učit na léčitele, zjistil, že kouzelníci mají potřebný lék a tak začal svůj výzkum a získal titul mistra lektvarů doufajíc, že by mohl léčbu přizpůsobit tak, aby jí mohli využívat i mudlové.

Harry se zeptal, „Jak zjistíte, zda léčba zabere? Experimentujete na mudlech?“

Williamson se usmál, „Ne tak, jak myslíte. Já jsem vlastně certifikovaným doktorem v mudlovském světě stejně jako léčitelem v kouzelnickém světě. Mám malé soukromé zdravotnické zařízení s třiceti pacienty trpícími Parkinsonovou nemocí, při čem se všichni spolu s jejich rodinami shodli na experimentální léčbě. Začínal jsem s deseti pacienty, kteří byli ve skutečnosti příslušníky amerických čarodějek a kouzelníků, takže o našem světě věděli. Z těch třiceti, které mám nyní, ví o kouzelnickém světě dvacet pět. To jsou ti, na které se zaměřuji nejvíc. Ostatní přišli díky referencím od rodin, které jsou si toho všeho vědomé, oni sami však ne.“

„Tak jak bych vám vlastně mohl pomoct?“

Williamson se nadechl a opověděl, Já ve skutečnosti nepracuji sám na vlastní pěst; mám celý tým léčitelů. Ale jsem jediný, který má mistrovské zkoušky z lektvarů, takže většina skutečného výzkumu je na mě. Jsem také jediným léčitelem pracující na plný úvazek. Ostatní vlastně jen dobrovolně pomáhají a pracují během svých volních dní anebo během dovolené. Nevadilo by jim tam pracovat na plný úvazek, ale to si nemůžu dovolit. Mám málo sester, lektvarů a skoro všeho vybavení. Od americké vlády jsem získal grant, ale to pokrývá jen základy. Rodiny pacientů platí zbytek, ale je to velmi nákladné. Tento rok mi odešli už tři pacienti, protože neměli dost peněz na to, aby mohli dál zůstat. Několik galeonů by mohlo doopravdy pomoct zařízení spustit.“

„Kolik si myslíte, že budete potřebovat?“

„Celkově?“

„Kolik na přijetí zaměstnanců na plný úvazek, získání potřebného vybavení a vlastní výzkum?“

Williamson se podíval na Harryho v úplné nevíře a po chvíli řekl, „Doopravdy vám to takto z hlavy říct neumím; nemám u sebe všechny údaje. Na konferenci jsem přišel doufajíc, že přesvědčím nějakého mistra lektvarů, aby mi pomoh vyřešit hádanku s lektvarem; potřebuji pomoc a nejsem na to příliš hrdý, ale jestli to pomůže mým pacientům…“

„Chápu, no potřebuji od vás alespoň hrubý odhad, něco, co by vám ulehčilo práci.“

„Hmm, přibližně milion galeonů ročně,“ řekl Williamson s malým úsměvem.

„Milion galeonů, které by mohli být lépe využité na něco hodnotné,“ dolehl k nim z boku uštěpačný komentář.

Harry a Williamson se otočili a podívali se na Sangreho, který přistoupil ke stolu.

Sangre obrátil pohled na Wiliamsona a řekl, „Jestli chcete, aby se Rada podívala na váš malý projekt, máte pět minut na předložení svého návrhu.“

Harry kývl na Williamsona, který odešel a Sangre se posadil na uvolněné místo.

„Tak, řekněte mi, pane Blacku, kde se mladý chlapec jako vy dostane k takovým penězům, které tu jen tak rozhazuje?“

Harry se zhluboka nadechl; neměl rád toho muže, ale věděl, že byl důležitým člověkem v lektvarové komunitě a mohl by ohrozit Severusové postavení.

„Moje peníze jsou legitimní, pane Sangre a můžu je investovat tam, kde se mi jen líbí,“ s velkým sebezapřením odvětil Harry.

„Ano, ale mám obavy ohledně zdroje; víte, můj přítel to ověřoval – už víc než dvacet let nenavštěvoval Bradavice žádný Black a na čtyřicetiletého muže nevypadáte,“ řekl Sangre s tajuplným úsměvem.

„Moje peníze nejsou vaší starostí, Sangre,“ řekl Harry a zhluboka se nadechl, aby se uklidnil.

„Víte, bohužel jsou, mluvíte s kouzelníky na mojí konferenci o investicích. Jak mám vědět, že se je nesnažíte podvést?“ díval se na Harryho Sangre.

„Na konferenci jsem se zaregistroval jako investor, jsem si jistý, že vaši lidé si to u Gringottbanky zkontrolovali.“

„Ano, no moje sekretářka je známá svou slabostí pro očarující úsměv, mohl byste jí přinutit udělat přesně to, co byste chtěl,“ Sangre si olízl rty a pokračoval, „Mladí a pěkní chlapci jako vy mají často pána, který finančně podporuje jejich dobrodružství. Musíte být pro svého pána doopravdy dobrý, když vám tolik peněz tolik peněz dává, že je jen tak rozhazujete.“

Harry byl znechucený a dalo mu mnoho námahy udržet svou magii pod kontrolou.

„Moje peníze jsou dědictvím, rodiče a strýcové mi zemřeli ve válce; a nebojte se, mám dost na to, abych mohl podpořit a splnit své sliby.“

„Zjevně vám bylo zle doporučené; investice jako Willamsonové jsou zbytečně vyhozené peníze. Na tomto projektu pracuje aktivně už deset let a vidím, že bude dalších deset let stejných. Utratil celé svoje dědictví a dokonce prodal svůj dům, aby podpořil ten projekt; a tak jestli se ptáte mě, je to mrhání.“

„No, je dobře, že jsem se vás neptal. Důvěřuji svým poradcům a budu tak dělat i nadále.“

„Vypadá to tak… viděl jsem nového Snapea… nikdy bych ho nepovažoval za… vydržovaného muže.“

Harry sevřel stoličku snažíc se tak alespoň trochu ovládnout. Jeho magie nebyla daleko od výbuchu a on věděl, že pravděpodobně by zničila celou místnost. Bylo tu příliš lidí… věděl, že Sangre musel začít cítit jeho sílu.

„Severus Snape má majetek rodiny Prince; nepotřebuje peníze od nikoho.“

„To je to, co vám řekl?“ Sangre se zasmál, ale začínal být trochu nervózní. Chlapec byl zjevně mocný.

„To je to, co vím. Řádně jsem ho prověřil, je to velmi bohatý muž.“

Sangre chlapce sledoval a statečně zdvihl nohu, kterou měl ukrytou pod stolem a otřel jí Harrymu o vnitřní stehno, „Jste velmi vášnivý, to mám rád. Jsem si jistý, že v posteli jste velmi horkokrevný. K vrcholu bych vás přivedl za pár sekund.“

Náhle se Sangre ocitl lapajíc po dechu, když byl z ničeho nic obklopený magií, která mu odebrala přísun obklopený magií a vzápětí odletěl o několik metrů dál skončíc na druhé straně hotelové restaurace. Harry, který doslova zářil, k němu přistoupil a lidé začali s křikem utíkat.

Harry se podíval dolů na třesoucího se muže, „Jste nechutný člověk, mám sto chutí vás právě nyní vykastrovat, ale slíbil jsem si, že to neudělám nikomu, ani takovému slizkému červovi, jaký jste vy.“

Ze soukromé jídelní části vyšla skupinka kouzelníků, dva z nich vyrazili napřed vytahujíc při tom hůlky a snažili se na Harryho, který to ani nezaregistroval, odrazili. Až když Harry zaslechl známý hedvábný hlas volat jeho jméno, otočil se a uklidnil se.

Severus se na Harryho podíval s obavami a potom s rozpaky. Harryho jeho výraz zasáhl jako proud ledové vody. Potom viděl, jak přišla dvojčata, postavila se vedle Severuse z obou stran a ušklíbla se na něj. Ledová voda začala vřít.

Jeden ze dvou kouzelníků, kteří přišli Sangremu na pomoc, zaječel, „Snape, okamžitě odtud tu svou kurvu odveďte.“

Snape se díval na Harryho se znechuceným výrazem, který mu byl až příliš známý – byl to přesně ten výraz, který se na něj profesor díval pravidelně víc jak šest let, „Prosím vás, Nortne, jako kdybych potřeboval tento druh bolesti hlavy. Ačkoli, pane Blacku, už jste udělal dostatečné divadlo, měl byste odejít.“

Harry se podíval na Severuse a viděl v jeho očích prosbu. Otočil se a odkráčel, když si všiml Křiklana a Williamsona běžících přímo k němu. Křiklan se ho hned ptal, „Harry, jsi v pořádku? Co se stalo? Co ti ten idiot udělal…“

Harry položil nižšímu muži ruku na rameno a řekl, „A kterého idiota myslíte, Sangreho anebo Snapea?“ Mluvil dostatečně hlasitě, aby ho skupina kouzelníků slyšela a když se k nim Harry obrátil, spatřil v Severusových očích žalostný pohled.

Křiklan se zasmál a řekl, „Myslím, že potřebuješ drink, pojďme, vím o jednom klidném baru pár bloků odtud, mělo by ti to pomoct vyčistit si hlavu. Pojďte, Williamsone, myslím si, že vy také vypadáte na drink.“

Křiklan se s chutí zasmál a řekl, „Je mi to líto, Harry, ten chlap to měl čekat už dávno, mrzí mě jen, že jsem tam nebyl, abych to viděl na vlastní oči.“

Všichni tři seděli venku pod stromy, bylo tam pěkně a pokojně. Na druhé straně náměstí stál muž hrající na kytaru a ta hudba dodávala mudlovskému náměstí magický nádech.

Harry na ně vrhl kouzlo na tlumení zvuku, takže je nikdo nemohl slyšet, ačkoli oni slyšeli všechno, co se venku okolo nich dělo.

Williamson pil nějaký ovocný drink a také se zasmál, „Tak velmi mi připomínáte vaši matku, i ona měla přesně takový ohnivý temperament, když jí někdo vyprovokoval.“

Harry položil svůj drink na stůl, „Víte, kdo je moje matka? Víte, kdo jsem já?“

Williamson přikývl a odvětil, „Ano a ano, velmi se podobáte na Lily, ve skutečnosti jste kombinací obou svých rodičů a jestli můžu říct, máte smích vašeho dědy Evanse.“

Když viděl Harryho zmatení, vysvětlil, „Jak víte, jsem mudlorozený. Vlastně jsem jako dítě vyrůstal blízko vaší mámy a Snapea. O jejich tajemství jsem nevěděl, dokud jsem nedostal dopis z Bradavic a nepotkal Lily na Příčné ulice před nástupem do svého prvního ročníku. Ona měla nastoupit do šestého, ale velmi mi všechno ulehčovala. Ona a vaší prarodiče přišli k nám domů, rozmlouvali se s mými rodiči a Lily mi povyprávěla mnoho příběhů. Díky ní byl můj přechod do kouzelnického světa o mnoho lehčí. Byl to právě váš děda, kdo mě inspiroval k tomu, abych se stal lékařem, on byl jedním z doktorů, kteří věděli o mém dědovi. Byl to dobrý, oddaný muž, který udělal vždy všechno, co bylo v jeho silách, aby pomohl svým pacientům.“

Harry se usmál, toto o svém dědovi nevěděl. Potom se podíval na Williamsona a zeptal se. „Proč jste mi nic neřekl už dřív?“

„Nepovažoval jsem to za důležité a vy jste zřejmě nechtěl, aby to lidé věděli. Ne že bych vám to měl za zlé,“ Williamson si odpil ze svého drinku a poté pokračoval o něco vážněji, „a upřímně řečeno, znal jsem vašeho otce a on byl…“

Harry viděl, jak se Williamson snaží najít správná slova, tak sám dobrovolně dopověděl, „Čistokrevný fanatik, který si myslel, že je něco víc než ostatní a který se vyžíval v krutém chování k ostatním jen pro svoje pobavení. A vy jste mě chtěl poznat ještě před utvrzením, zda je toto všechno jen nějaký velký žert, nebo ne.“

Williamson byl šokovaný, ale potom se rozesmál, „Vlastně ano.“

Křiklan tleskl dlaněmi a řekl, „Takže, Harry, přemýšlel jsi o investování nějakého Potterovského a Blackovského zlata do malé nemocnice tohoto mladíka?“

„No, před tím, než udělám konečné rozhodnutí, bych byl rád, kdyby se správce mého majetku podíval na účetní výkazy zdravotního zařízení za posledních několik let a vaše rozpočty na budoucí rok, no plánuji do vašeho zařízení investovat milion galeonů ročně po dobu nejméně tří let a potom svůj postoj přehodnotím.“

„Děkuji vám, Lorde Potter-Blacku, jsem vám tak vděčný, jak si ani nevíte představit.“

Křiklan se zasmál a bouchl Williamsona po zádech, „Výborně, chlapče, věděl jsem, že to zvládnete. Harry, ta investice je poměrně štědrá vzhledem na to, že sponzorujete i mistry jako je například Sangre,“ hleděl na Harryho bývalý profesor.

Harry pustil pohár, který držel v ruce. Severus už před tím tuto informaci zmínil, ale on na to zapomněl.

Harry vytáhl komunikační zrcadlo a omluvil se svým společníkům. Vrhl rychlé Muffiato a spojil se s Fireforgem.

Skřítek odpověděl okamžitě, „Harry, právě jsem se chystal vás kontaktovat. Je v Barceloně všechno v pořádku? Právě jsem dostal žádost o úhradu 50 000 galeonů za škodu způsobenou v hotelové restauraci.“

Harry si povzdychl a stručně vysvětlil, co se stalo.

Fireforge jen zavrtěl hlavou a řekl, „Ihned pošlu platbu,“ ale potom mu pohrozil prstem, „příště křičte, ječte a klejte, žádné násilí – psychické ani magické. Avšak tento hlupák si to skutečně zasloužil, před pár lety utratil velmi mnoho zlata na poplatky zakrývající zneužívání dětí v mudlovském světě.“

Harry se na Fireforgea šokovaně podíval, když ten rychle dodal, „Bylo to v mudlovských novinách,“ ujišťujíc se, že Harry pochopil, že to bylo veřejně známé a že mu tím neodhaloval důvěrné informace o klientovi Gringottbanky.

„No, to mnoho vysvětluje. Každopádně důvod, proč vás volám – chápu dobře, že můj majetek je investovaný do Sangreho?“

„Ano, Blackovský majetek investuje 1,5 milionů ročně. Původně to bylo stanovené Lordem Orionem Blackem. Suma se zvyšuje každé dva roky berouc do úvahy inflaci.“

„No, chci to úplně zrušit, zastavuji jeho grant.“

Fireforge přikývl.

„Je tu další investice, kterou bych rád uskutečnil…“ Potom mu Harry řekl o Williamsonovi a Fireforge odpověděl, že o zdravotnickém zařízení slyšel a že si myslí, že je to moudrá investice. Po rozhovoru s ním, který trval pár minut, ukončili konverzaci.

Harry se podíval na dva kouzelníky, kteří byli nyní zahloubání v rozhovoru o logistice nějakých lektvarů, na kterých pracoval Williamson ve svém výzkumu.

Harry se usmál a řekl Křiklanovi, „Proč nejdete do Ameriky a nezůstanete chvíli v tom zařízení, budu vás platit.“

Williamson vydechl a s nadějí se podíval na Křiklana.

„Je to už nějaký doba, co jsem dělal nějaký výzkum… ale může to být užitečné… nyní nedělám nic…“ Křiklan se ušklíbl a potom řekl, „Nejsem laciný, Harry.“

Harry se zasmál, „Dvojnásobek toho, co jste měl v Bradavicích, chata v blízkosti zařízení a škatulka kandovaného ananasu každý měsíc.“

Křiklan se rozesmál, „Ananas každé dva týdny, k tomu láhev vína každý měsíc a máme dohodu.“

„Italské, Francouzské nebo elfské?“ zeptal se Harry se smíchem.

„Překvap mě!“ usmál se Křiklan a obrátil se k Williamsonovi, který vypadal, jako by Vánoce přišli o něco dřív.

Severus se procházel po jejich apartmánu. Věděl, že na něj Harry bude naštvaný. Měl Harryho bránit, měl toho hloupého španělského blbce proklít… nevěděl, co se stalo, ale vědě, že ať se stalo cokoliv, Sangre si to zasloužil. Měl dvojčata rozsekat na malé kousky, ale neudělal to. Nemohl. Byl špehem.

Povzdychl si, kde byl Harry? Potřeboval se s ním promluvit. Potřeboval to vysvětlit. Nenáviděl to, jak se na něj Harry podíval s takovým zklamáním, s takovou bolestí…

Dveře apartmánu se otevřely a dovnitř vstoupil pokojně vypadající Harry.

Severus náhle znervózněl, nikdy neměl rád omlouvání se a ve skutečnosti to dělal jen velmi zřídka. Případy, kdy se někomu doopravdy omluvil, by mohl spočítat na prstech jedné ruky.

„Harry, můžu to vysvětlit…“ začal Severus.

„Vskutku,“ Harry se posadil do jednoho z křesel, povytáhl obočí a řekl, „Nemůžu se dočkat, dokud si nevyslechnu to stupidní vysvětlení, kterým vysvětlíš své ubohé politováni hodné chování.“

Severus se slabě usmál a neviděl mírnou křivku na Harryho rtech. V duchu totiž panikařil.

Severus Harrymu řekl všechno, co se stalo ohledně Rady spolku. Řekl mu o svých podezřeních ohledně Raziho, jeho spojení se záhadným temným pánem a jeho tužbě vstoupit do Tajemné komnaty. Nakonec mu Severus řekl o pozvání na oběd; řekl mu nejdůležitější informace o lektvaru a také o spojení s Flamelem.

Severuse Harryho reakce šokovala. Očekával, že Harry bude jeho objevy potěšený, ale on nebyl. Byl naštvaný.

„Takže z tebe bude opět špeh?“

„Ano, už jsem dostal mnoho informací…“

„Já se nestarám o informace, Severusi. Nechci, abys byl znovu špionem.“

„Harry, prosím tě, víš, že můžu získat mnoho informací a pomoct tak zastavit Flamela a kohokoliv dalšího, kdo v tom jede.“

„Za jakou cenu?“ Harry prakticky křičel, „Minule jsi skoro zemřel, Severusi. Za poslední roky jsi skoro zemřel tolikrát, ale naposledy, v Chroptící chýši bys zemřel, kdyby nepřišel Fawkes a nezachránil tě. Léčitel, který tě potom viděl, řekl, že mezi tvým přežitím a smrtí bylo jen několik sekund; orgány ti už začaly selhávat. NEMĚL jsi minuty, měl jsi VTEŘINY, Severusi. Myslíš si, že je to to, co pro tebe chci?“

„Harry, mysli na životy, které bychom mohli zachránit…“

„Nezáleží mi na životech ostatních, Severusi, záleží mi na tvém životě a já tě nechci ztratit.“

„Neztratíš mě, Harry. Vždy budu s tebou.“

„Severusi, víš, že včera večer byl před hotelem jeden protest. Mluvil jsem s jednou demonstrantkou, která uvedla, že konference se koná proto, aby se mohlo pracovat na lektvarech proti mudlům. Zmínila TVOJE jméno jako jméno jednoho z těch, kteří na takových lektvarech pracuje. Ne proto, že by měla důkaz, že to skutečně děláš, ale proto, že tě viděla jako smrtijeda. Myslíš si, že chci po zbytek našich životů žít ve strachu vyjít ven pro to, že se k tobě budou lidé chovat jako ke špíně jen proto, že si myslí, že jsi zlý?“

„Harry…“

„Ne, Severusi. Chci být schopný držet tě za ruku a procházet se ulicí. Chci vidět lidi, kteří tě budou zdravit proto, že jsi dobrý člověk. Na špionech vidí lidé jen to zlé. Nemůžu žít s tebou jako se špehem.“

„Ty to nechápeš…“

„Já… myslíš si, že já to nechápu. Já, já jsem byl obětovaný válce, která ani nebyla moje vlastní. Byl jsem to já, kdo byl nucený kráčet cestou, kterou nechtěl a s kým všichni manipulovali. Myslíš si, že nevím, co cítíš, Severusi?“

„Mohl bych získat informace, Harry.“

„Za jakou cenu, Severusi. Tvůj život, tvoji duši, naši lásku? A co s respektem, který jsi získal jako mistr lektvarů? Nyní ti byl prokázaný respekt, který jsi si zasloužil. Ohrozíš to všechno? Jen kvůli svému spojení s Voldemortem nejsi v Radě spolku. Jen kvůli svému spojení se smrtijedmi nejsou oceněné některé z tvých nejlepších objevů. Lidé konečně začínají uznávat tvoji skutečnou úlohu v poslední válce, když to uděláš, oni odmítnou každý dobrý skutek, který si kdy udělal… navždy budeš nosit značku temnoty a lidé ti neodpustí.“

„S informacemi, které jsem dnes získal bychom mohli zachránit miliony lidí zastavením toho blázna, Harry. No a co, že to všichni nebudou vědět, budeš to vědět ty, moji přátelé… můj děda.“

„Ano, informace je zachrání, ale pojďme je předat Brianovi, pojďme je předat příslušným orgánům, ať ti rozhodnou, co dělat… máme spolehlivé lidi, kteří mají prostředky a lidé na to, aby to vyšetřili. Nyní víme, kdo jsou klíčoví lidé, vyšší orgány by je mohli zastavit.“

„Myslíš si, že Watson má schopnosti zničit tuto skupinu? …Může být velmi velká a…“

„Mohli by se toho ujmout víc než dva kouzelníci. Nebudu konat jako Albus, nedělám z toho osobní souboj s Temným pánem jeden na jednoho. Jestli můžeme pomoc, pomůžeme, ale já si nevezmu na zodpovědnost vedení lidí do boje.“

„V poslední válce nebyli bystrozoři proti smrtijedům žádnými soupeři a ty to víš. Řád…“

„Byl jediný, kdo měl informace. Není to jako před tím, máme kompetentního ministra a náměstka, máme zvoleného vedoucího OpUČP, máme bystrozory, kteří jsou trénování proti temným kouzelníkům. Jestli jim všem dáme informace, potom se budou moct dostatečně připravit a také budou vědět, proti čemu stojí.“

„Já mám zkušenosti, tím, že bych se stal špehem bych mohl pomoct.“

„Jestli jde o tu chorobu, jak jsi řekl, nebudou to brát na lehkou váhu. Když zjistí, že jsi špion, zabijí tě. Je veřejně známe, že jsi špehoval u Voldemorta, nebudou tak naivní, aby si mysleli, že jsi šťastně přešel na jejich stranu. Sledovali by tě orlím zrakem, stačil by jeden přešlap a byl bys mrtvý. Já takto žít nemůžu, Severusi.“

„Harry, vždy tě budu milovat…“

„A co byla ta scéna dole… slovy je zbavit prachu, takže neví, že mě miluješ. Myslíš si, že chci žít tak, že nebudu schopný veřejně ukázat, že tě miluji a že budu muset poslouchat, že jsem pro tebe jen bolestí hlavy, Severusi?

„Víš, že jsem to tak nemyslel…“

„Vím, al to neznamená, že to nebolelo. Velmi mi to ublížilo, Severusi. Ty, stojící tam s cizími lidmi, nepřicházející na mou ochranu, když jsem potřeboval, abys byl se mnou. Ne, můžeme najít jinou cestu jak se dostat k informacím.“

„Musím to udělat.“

„Proč? Řekni mi, proč bys nás chtěl ohrozit a vystavit nebezpečenství? Dej mi jediný dobrý důvod.“

„Protože…“

Harry se na Severuse přísně díval a po minutě ticha se zeptal, „Protože co, Severusi?“

„Jsem v tom dobrý, lepší než většina ostatních.“

„Být špehem je to, co pro tebe naplánoval Albus, to nejsi ty, Severusi. Byla to naplánovaný hra, kterou nechci, abys dál hrál.“

„Bude to jiné, půjdu do toho dobrovolně, chci to udělat.“

„A půjdeš do toho dobrovolně s těmi nechutnými dvojčaty? Co jestli s nimi budeš muset pro udržení krytí spát, uděláš to?“

„Harry, jsi směšný.“

„Odpověz na otázku, Severusi.“

Severus se odmlčel, „Jako špeh musíš dělat nepříjemné věci, pro vyšší…“

„Pro vyšší, CO, Severusi? Pro VYŠŠÍ DOBRO? Slyšíš se?  Opakuješ to, co ti namluvil Albus, který tě chtěl jako Temného pána. A nyní, když je pryč, jsi tě pod křídla vzali Flamel, Leblanc a ostatní, možná jen proto, aby pokračoval v ‚Plánu‘. Nechystám se udělat to, chci, aby ses držel od těch lidí daleko a já ti NEDOVOLÍM SPÁT s jinou osobou.“

Severu se na něj ušklíbl, „Není to tvoje rozhodnutí.“

„Dopekla, je! Jsem tvou součástí tohoto vztahu, Severusi. Už víc nejsi jen TY, nyní jsme to MY oba a já nechci, abys byl opět špehem.“

„No, možná…“

„Není žádné možná, Severusi. Nezvládnu, abys byl špehem, už víc ne. Miluji tě příliš na to, abych tě viděl znovu trpět.“

„A co budeš dělat? Použiješ manipulaci a donucující kouzla, abys mě přinutil udělat to, co chceš ty? Použiješ lektvary na to, abys mě kontroloval? Nejsi o nic lepší než Albus. Myslíš si, že jen proto, nejsem tak silný jako ty, že máš právo říkat mi, co mám dělat. Myslíš si, že jen proto, že tě nechám šukat mě, že jsi můj pán a já jsem tvůj otrok sledující každý tvůj krok. Nejsem tvůj mazlíček, Harry.“

„To je to, co si o mě myslíš? Je to to, co si myslíš o našem vztahu?“ tiše promluvil Harry.

Severus zavřel oči, „V tuto chvíli nemůžu myslet, bolí mě z tebe hlava a doopravdy nepotřebuji, abys…“

Něco se v Severusovi náhle změnilo a na sekundu ho napadlo, že ho Harry prokleje, ale ten to neudělal. Otevřel oči. Harry stál před ním a on v něm viděl toho mocného kouzelníka, avšak něco bylo jiné. Jeho oči byly chladné, jeho tvář bez výrazu a… Severus zalapal po dechu, když si uvědomil, co bylo špatně.

Už víc Harryho necítil. Viděl ho, jak tam stojí, ale nebyl tam žádný proud magie. Harry ho odstavil, uzavřel… byl jako každý jiný člověk na planetě; neexistovalo žádné spojení, žádné pouto… žádná láska, jen chladný, prázdný prostor.

Severusův mozek na něj křičel, aby padl na kolena a omluvil se… ale on neřekl nic.

Jeho oči viděli Harryho otočit se… ale oni se ani nepohnul.

Viděl Harryho otevřít dveře… ale on neudělal nic.

Slyšel bouchnutí dveří a jeho mozek začal znovu pracovat a nohy odpovědět. Rozběhl se ke dveřím. Běžel do haly. Vyběhl na ulici.

Bylo však příliš pozdě, Harry byl pryč.