Kapitola 19. Princové a mistři lektvarů
Harry seděl v pracovně spolu se Severusem a portrétem jeho dědy, a půl hodinu jim vyprávěl o tom, co se na Potter manor vlastně stalo; o tom, že zavolal Smrt se však nezmínil… jen je informoval, že Jamesa vytáhl a vyhostil.
Když Harry vyprávěl o Jamesové zradě, Severus ho držel za ruku. Nenáviděl Jamesa. Vždy na něj myslel jako na tyrana a rozmazleného spratka, ale nikdy ani ve svých nejdivočejších snech si nepředstavoval, že by byl schopný obětovat svého syna, anebo se ho snažit ze žárlivosti zabít.
Harry promluvil jako v transu, „Ano, vím, že byl žárlivý a žárlivost nutí lidi dělat šílené věci, ale on se mě pokusil zabít, Severusi… jak se může někdo pokusit zabít vlastní dítě? Postavil mě před Náměsíčníka, nechal mě sežrat vlkodlakovi. A přežil jsem jen proto, že jsem se změnil na vlčí mládě… jak se může někdo vzdát vlastního dítěte?“
Severus Harryho stále držel, ale Harry byl jako zamrznutý – jedna z forem šoku. Severus nevěděl, co na to má říct.
Eliah se na ně díval ze svého rámu, „James mi připomíná čarodějku Maleficent, byla to napůl víla a žila v patnáctém století. Říkalo se, že byla tak krásná, až tím lidi hypnotizovala; zejména muži vždy udělali to, co chtěla. Její nejstarší sestra Maude se však vdala za jednoho z mudlovských princů a měla dvě děti: chlapce a děvče. Po smrti princového otce a staršího bratra, kteří zemřeli při nehodě, se stal král právě vzpomínaný princ a Maleficent začala žárlit, že její sestru nyní lidé víc milovali a že byla středobodem pozornosti.
Maleficnet měla jen šestnáct a její otec jí plánoval vdát za nějakého kouzelnického Lorda, ona však chtěla být královnou. Až později se zjistilo, že svedla kouzelnického léčitele a přinutila ho zabít její sestru, která čekala třetí dítě. Potom se Maleficent vdala za sestřiného už svobodného manžela. Zatím co její sestru nazývali ‚Dobrá královna Maude‘, protože byla známá pro svou dobrotu a práci tak, že chudým ulehčovala a zlepšovala život, Maleficent byla známá jako ‚Maleficent Krásná‘, ale také byla známá svými večírky, zábavou a krutostí. Říkalo se také, že dala setnout každého, kdo řekl jméno její sestry.
Když malá princezna Matilda dospívala, její krása začala soupeřit s krásou její nevlastní matky. Věštec prorokoval, že Matilda se stane krásnou a milovanou královnou a lidé se začnou shromažďovat právě kolem ní. Na Maleficent by se mělo zapomenout. Maleficent se jí potom pokusila zabít, ale Matildu zachránila skupina skřítků, kteří plánovali povstat proti monarchii kvůli Maleficentiným zlým a podlým zákonům. Mladý princ William potom svoji nevlastní matku konfrontoval a bojoval s ní, oba v boji zemřeli. Matilda se nakonec stala královnou a je považovaná za největší královnu kouzelnického odkazu a dědictví.“
„Zní to trochu jako příběh o Sněhurce,“ řekl Harry. Z otřeseného stavu šoku se dostal při poslouchání Eliahového příběhu.
Eliah přikývl, „Ano, myslím si, že právě toto je zdrojem toho příběhu. Jacob a Wilhelm Grimmovi napsali mnoho příběhu se spolužití mudlovských a kouzelnických světů. Harry, žárlivost a závist jsou zlé věci. Stejně jako Maleficent, i tvůj otec podlehl pokušení tohoto zla. Maude byla čarodějka, jako její sestra, a svoje magické schopnosti a postavení ve společnosti využila na konání dobra mezi lidmi; Maleficent, která měla ty jisté schopnosti a postavení, je využila jen ve svůj prospěch a nikdy se nestarala o nikoho jiného, jen o sebe. Matilda měla možnost dívat se na dva příklady života – život její matky a život její nevlastní matky; rozhodla se následovat příklady své matky, ale také brala do úvahy to, co by se mohlo stát, kdyby dovolila moci, chamtivosti, žárlivosti a závisti z ní vyzrát. Ve Starostolci dodnes používáme některé z Matildiných zákonů.“
Harry přikývl; chápal, co se mu snažil Eliah říct. Ještě chvíli o tom mluvili, dokud Severus necítil, jak se Harryho tělo slabě kývá.
„Harry, dnes ráno si použil mnoho magie, možná by sis měl zdřímnout.“
„Myslím, že máš pravdu, doopravdy bych si měl oddychnout.“
Severus zavolal Jeevesa, hlavu Princeovských domácích skřítků, který Harryho odvedl do jednoho z pokojů pro hosty. Severus šel s Harrym a před tím, než si lehl do postele mu Harry řekl, že je v pořádku, a že on by se měl vrátit a popovídat si se svým dědem.
Severus se vrátil do pracovny a podíval se na svého Eliaha, který promluvil, „Harry je dobrý člověk, a i dobrý partner pro tebe. Upřímně ti ho schvaluji.“
„Ano, je to dobrý člověk. Když jsem si myslel, že ty a všichni přátele mě nenávidíte, obrátil jsem se k Temnému pánovi. Ale Harry takový není, on by nikdy nic takového neudělal. Je velmi silný.“
„Ano je, a proto bude pokušení větší. Severusi, on tě nyní potřebuje víc než kdykoliv před tím. Musíš tam pro něj být a je potřebné, abys byl pro něj jakousi kotvou, která by mu připomínala, za co bojuje. Láska je největší bílou magii, která existuje a pro něj jsi hlavním zdrojem této lásky ty.“
„Bude to pro něj těžké, ve svém životě poznal jen velmi málo lásky. Jeho medlovští příbuzní mu projevovali jen nenávist a zneužívali ho slovně i emocionálně. Bojoval proti tomu s myšlenkou, že ho jeho rodiče milovali natolik, že pro něj zemřeli, jen aby zjistil, že to byl právě James, kdo se ho snažil zabít a kdo byl zodpovědný za to, že byl magicky zneužitý. V jistém smyslu bylo pravdou to, co mu jeho příbuzní říkali. Jeho otec byl zlý muž, který ho nechtěl.“
„Potom mu připomeň lásku jeho matky, ona se pro něj obětovala a větší příklad lásky, jako někdo, kdo ochotně položí svůj život a magii za jiného člověka, neexistuje.“
Severus se zamračil, když se zamyslel nad tím, jak Lily trpěla, „Ve škole jsem se k němu choval jako ten největší bastard. Před očima jsem měl Jamese a ne jeho, zapomněl jsem, že je to také Lilyino dítě. Během těch let jsem mu způsobil tolik zármutku…“
„A on ti zjevně odpustil, Severusi. Zdá se, že to jen ty si ještě neodpustil sobě. Severusi, víš, jak jsem si vydělával na živobytí?“
Severus přikývl, „Ano, byl jsi vedoucím Odboru na prosazování kouzelnického práva.“
„Ano, většina Lordů Princeů byli buď vedoucími OPKP anebo vedoucími Starostolce, jako můj otec. A jako takový má tento dům jedny z nejsilnějších ochran v celé Anglii. Jestli Harry dokázal projít těmito ochranami pomocí přenášedla, které bylo vytvořené na základě lásky, potom ta láska musela být velmi silná.“
Severus nad tím chvíli přemýšlel a potom odvětil, „Nezasloužím si jeho lásku… a jednoho dne si Harry uvědomí, že já za to nestojím.“
„Severusi, jsi dobrý člověk a Harry to ví. Zda už si myslíš, že si to zasloužíš anebo ne, Harry tě MILUJE a ty velmi miluješ jeho, jen musíš sám sobě dokázat, že jsi hodný jeho lásky. Severusi, proč máš pocit, že si ho nezasloužíš?“
„Je to mocný kouzelník.“
„Tak jako i ty. Albus si myslel, že jsi dostatečně silný na to, aby tě považoval za potencionálního Temného pána… Většinu svého života jsi strávil jako špion, pro ostatní jsi obětoval svůj život, duši a štěstí, přičemž jsi na oplátku nic nedostal.“
„On je tak nádherný a já… já jsem škaredý starý muž.“
„Severusi, nejsi škaredý, není ti ještě ani čtyřicet, co je možná v mudlovském světě střední věk. Kouzelníci se lehce dožívají i sto padesáti let, ještě stále jsi mladý muž. Nejsi škaredý, velmi se podobáš na mě – kromě nosu a barvy vlasů – a já jsem byl považovaný za poměrně dobrý úlovek, děkuji pěkně. Nos se dá upravit, stejně jako i zuby. A když se o sebe budeš starat a nosit oblečení, které se bude na tvém těle dobře vyjímat, uvidíš, jak atraktivní doopravdy jsi.“
Severus se na svého dědu pochybovačně díval.
„Kromě toho,“ pokračoval Eliah s velmi darebáckým úšklebkem, „zjevně existuje něco, na co se rád Harry dívá, když tě má pěkně pod sebou.“
Severus prudce zčervenal a zasunul se hlouběji do křesla, na co se jeho děda jen zasmál.
„Nemáš se za co stydět, Severusi. Jak jsi řekl, Harry je velmi mocný kouzelník, z toho všeho, co jsem dnes slyšel a viděl, je asi tak mocný, jako byli zakladatelé, a to ani nemá plně vyvinutou magii. Není nic zlé na tom, nechat ho mít převahu v posteli. Jsem si jistý, že i tam je dost mocný.“
„Dědo!“
Eliah se zasmál, „Vážně, Severusi, i nejmocnější kouzelník potřebuje někoho po svém boku. Ve svém vztahu s tvou babičkou jsem byl dominantní já a nemělo to nic společného s tím, zda jsem byl kouzelník nebo čarodějka. Avšak mnohokrát mi moje úloha způsobovala mnoho stresu a skoro jsem si někdy vytrhal vlasy se zoufalstvím, nezapomínej, že to bylo za času Grindelwaldové moci a mudlovský svět byl ve válce. Byly chvíle, kdy jsem si myslel, že nepřežiji a v těch časech to byla právě Miriam, která mě podržela a já jsem se cítil, jak se všechno napětí rozplývá. Měla svůj způsob, kterým tam pro mě vždy byla a pomáhala mi, uvařila mi moje oblíbené jídlo anebo připravila koupel s nějakým novým lektvarem, který vytvořila jen pro mě anebo ležela v posteli vedle mě a tím, že mě držela v náruči jaksi odplašila všechny démony. Kdyby byla naživu tehdy, co jsem se o tobě dozvěděl, Albus by neudělal to, co udělal. Nikdy by mu to nedovolila. Nikdy to nebyla slabá žena, právě naopak, byla to silná mocná čarodějka a mnoho z ní vidím právě v tobě. Ona byla mojí polovičkou a ty jí musíš být pro Harryho.“
Do místnosti vešel Jeeves, nabídl Severusovi oběd a zeptal se, zda má vzbudit na oběd i pana Harryho. Severus mu řekl, aby Harryho nebudil a nechal ho spát.
„Dědo, nevím, zda bych tím pro něj mohl být, vždy jsem skončil tak, že jsem každému ublížil. Skoro všichni, kterým Harry ve svém život věřil, se obrátil proti němu, bojím se, že ho jednou zraním i já.“
„Severusi, miluješ Harryho?“
„Ano, velmi.“
„Potom vím, že až přijde čas, uděláš správnou věc. Přestaň se tím znepokojovat a věř svým instinktům.“
Náhle Severus pocítil nepokoj ve své magii a podíval se na strop, „Harry je rozrušený.“
Eliah se na svého vnuka usmál, „Možná noční můra, těch ještě prožije mnoho. Běž za ním, Severusi a jen ho drž. Jestli je to tak, jak bylo u mě, jen si k němu lehni a obejmi ho, všechno zlé odejde. Jdi za ním, dítě, potřebuje tě.“
Severus vešel nahoru po schodech a otevřel dveře do Harryho pokoje. Viděl, že Harry sebou hází a otáčí se – děda měl pravdu. Harry měl noční můru.
Severus se vyzul a vlezl k Harrymu do postele, pomalu se posunujíc se za něj a hned na to ho objal. Harry otevřel oči a otočil se k Severusovi.
„Sev?“
„Pššt, Harry, jsem tu, spi dál.“
„Nechtěl mě,“ řekl tiše Harry, „Doopravdy jsem netvor.“
„Ne, Harry, James byl idiot, nevěděl, co je to skutečný poklad. Tvoje matka to věděla, milovala tě víc než svůj vlastní život a já… já tě také miluji víc než svůj vlastní život, Harry.“
Harry se k němu otočil čelem a prudce ho objal. Severus dovolil Harrymu držet ho. Po chvíli Harry vzhlédl a se Severusem si vyměnil pomalý vášnivý polibek. Severus cítil, jak se jejich magie spojovala.
Když se Harry od něj odtrhl, prohlásil, „Nemyslím si, že bychom dnes měli mít sex.“
„To je v pořádku, Harry, láska je víc než sex.“
Harry přikývl, „Já vím, to jen, že moje magie je ještě stále příliš na povrchu a bojím se, že ti ublížím.“
„Jsem spokojený i s tím, že tu jen tak s tebou ležím, chci tě držet, zatím co ty budeš spát. Bylo by to perfektní.“
Harry se otočil a nechal Severuse objímat ho.
Severus se vzbudil, když zaslechl puknutí. Do místnosti vstoupil Krátura.
„Omluvte, pane Severusi, ale už je čas vzbudit vás i pana Harryho, potřebuje se připravit se na konferenci.“
Severu zkontroloval čas a zjistil, že je pět hodin. Harry spal dobrých pět hodin bez toho, aby měl noční můru.
„Děkuji, Kráturo, vzbudím ho.“
Krátura se přemístil.
„Harry… Harry, lásko, je čas vstávat.“
„Jsem vzhůru, jednoduše se mi nyní nechce hýbat,“ sklonil hlavu Harry a podíval se na Severuse, který ho stále zezadu držel a chytil Severuse za ruky, naznačujíc mu, že nechce, aby se pohnul.
„No, máme už jen hodinu před tím, než přijde čas na naplánovaný odchod do Barcelony.“
„Ano, za hodinu se toho dá udělat mnoho,“ řekl Harry s úsměvem a přesunul jednu ze Severusových ruk do svých kalhot.
Severus zasténal a uchopil orgán, který mu Harry nabídl.
„Budeme mít problémy, Krátura nebude rád,“ řekl Severus, když rytmicky hýbal svou rukou.
„Hm, Krátura chce, abych byl šťastný a ty mě děláš velmi, velmi šťastným.“
„Ano… ale Lord Black nikdy nechodí pozdě,“ zašeptal Severus Harrymu do ucha.
„Mohli bychom se podělit o vanu, která…. och, ano… která ti zkrátí čas… ach, bože ano…“
Severus okolo sebe cítil Harryho magii. Vždy, když spolu měli sex, používal Harry kombinaci svého těla a magie, co přivádělo Severuse na úroveň, kterou zkušenostmi nedosáhl se žádnou jinou osobou; toto bylo však jiné. Vzpomněl si, co mu Harry řekl o jeho magii, že je příliš na povrchu a že se bojí, že by mu mohl ublížit. Část z něj mu říkala, aby přestal, druhá však říkala, že musí pokračovat a dokončit to, co začal. Pevněji omotal ruku okolo Harryho hrudníku a přitáhl si ho blíže. Druhá ruka zvýšila tempo svého pohybu.
Když se Harry uvolnil, udělala jeho magie to samé. Oba – Severus i Harry – vykřikli. Harry od potěšení a Severus, když ho trefil velký magický blesk.
Harry se očistil a otočil se. Musel se smát, když viděl, jak Severusovi trčí vlasy do všech stran vysoce nabité magii. Harrymu to připomínalo statickou elektřinu.
Do místnosti se s puknutím přemístil Krátura, „Je pan Harry a pan Severus v pořádky? Cítili jsme, že se celý dům zatřásl a světla zablikali.“
Harry se zasmál, „Jsme v pořádku, Kráturo.“
„Ano, no. Raději si pohněte, jestli chcete v šest odejít na konferenci. Lord Black nikdy nechodí pozdě,“ řekl malý skřítek, když běžel do koupelny a začal připravovat sprchu a šaty pro Harryho.
Harry se zasmál a po chvíli vážně promluvil (k oběma, jak k Severusovi, tak i ke Kráturovi), „Dnes na večeři nepůjdu.“
Severus nebyl překvapený, ale za to byl zklamaný.
Harry pokračoval, „Musím zpět do Bradavic; potkáme se v Barceloně později, možná po večeři. Potřebuji jít za Nevillem a ostatními.“ Potom se Harry obrátil k domácímu skřítkovi. „Kráturo, potřebuji, abys mi přinesl moje zrcadlo, musím se spojit s Nevillem. Až se osprchuji a obleču, potkáme se se skřítky. Kráturo, je možné mi dát něco na jídlo? Jsem hladový.“
Krátura přikývl a přemístil se. Rychle přinesl Harrymu komunikační zrcadlo a tácek s několika sendviči a dýňový džus.
Harry se obrátil k Severusovi, který vylezl z postele. Přistoupil k němu a objal ho, „Vím, že jsi zklamaný, ale po tom, co jsem se dnes dozvěděl, je důležité, aby o tom věděli i ostatní. Nyní hned.“ Potom Severuse políbil, na co ten odpověděl dalším polibkem. „Budu tam pro tebe celý víkend, jen musím udělat nejdříve toto.“
„Vím a souhlasím… netrap se, nejdůležitější část začíná i tak zítra… jdu do svého pokoje dát si sprchu a připravit se, zatím co ty budeš mluvit s Nevillem a se svými skřítky. Potkáme se ještě před tím, než odejdu.“
Harry ho opět políbil a Severus odešel z pokoje.
Harry zavolal přes zrcadlo Nevilla a řekl mu, že se musí naléhavě setkat a zavolat mimořádnou schůzku.
„Harry, co se stalo? Myslel jsem si, že se chystáš jít se Severusem do Barcelony.“
„Neville, povím ti to, až příjdu, co bude už dřív než za hodinu. Dej vědět i Minervě a Filiusovi a řekni jim, aby kontaktovali Briana a Kingsleyho; také je důležité, aby tam byla i tvoje babička.“
„Dobře, Harry, věřím ti. Všichni se tedy za chvíli potkáme,“ povzdychl si Neville.
Potom Harry zavolal Fireforgea, se kterým mluvil dalších pět minut. Osprchoval se a převlékl se do obyčejného červeného hábitu. Zavolal Jeevesa a řekl mu, že očekává příchod několika skřítků.
Když už skoro dojedl, opět vstoupil do místnosti Krátura, tentokrát s Potterovskými skřítky a jejich dětmi.
„Hawku, přeješ si opět převzít plášť hlavy Potterovských skřítků, anebo chceš zůstat s mladými skřítků?“
„Dáváte mi na výběr?“ překvapeně se zeptal Hawk a když Harry přikývl, zeptal se, „Koho vyberete, jestli odmítnu?“
„Kráturovi dám na starosti všechny skřítky, sice jsem zavolal i svému správci majetku, který bude dohlížet na rekonstrukci Potter manoru.“
Harry zaslechl, jak všichni skřítkové šokovaně zalapali po dechu a potom si Harry uvědomil, že oni vlastně nevědí, co se stalo. Tak jim řekl: „Já… duch, který strašil na Potter manor,“ vrhl Harry rychlý pohled na Etoile, „už víc není… šel dál, takže vás víc už nebude trápit.“
Harry slyšel, že většina skřítků si úlevně povzdechla a viděl Hawka, který pevně objímal svou družku, „Avšak v sídle jsem udělal takový malý nepořádek a stát zůstali jen dvě místnosti – knihovna a Síň starších. Sice i ta byla trochu poškozená. Takže sídlo bude muset být znovu opravené.“
Hawk se na něj s úžasem díval. Věděl, že jeho pán byl velmi mocný a že se něco muselo stát, když pán zničil sídlo.
Harry pokračoval, „Chápu to tak, že většina z vás, kteří jste pracovali pro toho, který mě zradil, tak udělala na základě příkazů posledního Lorda Pottera, a tak vás z toho nebudu vinit.“ Harry se na chvilku odmlčel a viděl, že dva jmenovaní – Tate a Pence – z úlevy plakali. „Avšak staré příkazy jsou od teď zrušené, já jsem Lord Potter a očekávám, že mě budete poslouchat.“ Všichni Potterovští skřítci se uklonili a odpřisáhli mu poslušnost.
„Fajn, nyní, Hawku, co bys rád dělal?“
„Jestli by to bylo v pořádku, pane Harry, rád bych zůstal s malými skřítky.“
Harry se usmál, „Skvělé. Když Potter manor víc není obyvatelný pro malé skřítky, pošlu vás do mého sídla v Devonu; nenachází se tam nic, co by mohlo obsahovat černou magii a je tam mnoho pokojů, ve kterých si můžou skřítci hrát. Je skryté, takže se nemusíte obávat, že vás tam najde nějaký mudla anebo kouzelník.“
Etoile Harryho objala a řekla, „Jste dobrý chlapec, Harry, váš otec by byl na vás tak hrdý.“ Harry ztuhnul. Měl rád toho domácího skřítka, ale Etoile si toho už tolik vytrpěla, že se stáhla do svého vymyšleného světa, kde byl jeho otec dobrým člověkem, který byl takovým, jako všichni vyprávěli Harrymu, že byl. Etoile si nedokázala přiznat, že se z něj stal netvor.
Hawk však věděl co se stalo a Jamesa nenáviděl, ale jako domácí skřítek nemohl dělat nic, ani jakkoliv projevit svou nenávist. Hawk rychle chytil Etoile a řekl Harrymu, „Vaše matka b na vás byla velmi hrdá a stejně tak i pan Patrik.“
Harry přikývl a potom řekl, „Můj správce majetku by tu měl být už každou chvíli s přenášedlem, klíči a vším dalším, co budete potřebovat. Jestli souhlasíš, Hawku, pošlu s vámi Pence.“
Domácí skřítek se usmál a řekl, „Souhlasím s vámi rád.“
„Dobře, Flinte, ty budeš uklízet Potter manor, chci, abys odstranil všechny trosky a všechno, co má být opravené. Petal a Chi, od vás dvou chci, abyste zkontrolovali a zjistili, co všechno je v sídle třeba udělat. Uklízení a čištění zůstane jen na Flintovi.“
Oba skřítci přikývli a Harry zahlédl nepatrný ďábelský úšklebek, který jim přešel tváří, když se dívali na Flinta. Ten vypadal dost vyděšeně.
„Kráturo, ty máš na starosti všechny domácí skřítky a budeš spolupracovat s Fireforgem. Přidělíš jim úkoly, které je potřeba vykonat. Já jdu nyní do Bradavic a potom na víkend do Barcelony. V pondělí se s tebou zkontaktuji, abych viděl, jak se věci vyvíjejí. Fajn, víte všichni, co je třeba dělat?“
V té chvíli vešel dovnitř Jeeves a oznámil Harrymu, že přišel Fireforge a čeká ho v salónu. Harry ho šel pozdravit a zjistit, zda byly všechny ty různé úpravy vykonané.
Jediný problém nastal, když Etoile k sobě zavolala všechny mladé skřítky, když nastal čas odchodu. Dante se postavil vedle Krátury, který maličkému skřítkovi řekl, že možná by bylo nejlepší, kdyby šel spolu s ostatními. Dante však odmítl a řekl, že chce zůstat s Kráturou.
Harry ten trucovitý výraz, který měl Dante na tváři, poznal; přesně takto vypadal Teddy těsně před tím, než spustil svůj záchvat rozhazování věcí. Harry přemýšlel o malém skřítkovi a o tom, jakými hrůzami si musel projít v posledních několika měsících. K Harrymu přišel jen před pár dny a potom byl daný Kráturovi, při kterém konečně našel nějakou stabilitu, jen aby mu řekl, že má být znovu poslaný někam pryč. Harry mu rozuměl a rozhodl se, „Kráturo, myslím si, že pro Danteho by bylo nejlepší, aby zůstal s tebou.“ Dante se na Harryho usmál a velmi rychle (skoro nepostřehnutelně) ho objal.
Když všichni skřítkové odešli na určená místa, Harry si všiml Severuse stojícího u dveří s pohledem upřeným na něj. Harry se usmál, Severus vypadal velmi sexy. Oblečení měl černé džíny zastrčené ve vysokých botách a volnou hedvábnou košili, kterou měl vytáhnutou z kalhot a zlehka pozapínanou; vlasy měl svázané v copu a jeho tvář zářila jako tvář někoho, kdo byl zamilovaný.
Harry k němu přistoupil a vášnivě ho políbil, „Snažíš se mě zlákat, abych šel s tebou, Severusi? Bože, vypadáš tak sexy. Mám chuť tě vysvléct a milovat se s tebou teď a tady.“
„Myslel jsem si, že dnes sex mít nemůžeme,“ dobíral si ho Severus.
„Ano, no pomohl jsi mi uvolnit nějakou přebytečnou magii… stále bych ti sice mohl trošku ublížit, ale trochu drsného a silného sexu by ti mohlo udržet v paměti, kdo je tvůj druh… a také udržet všechny ostatní vlky na uzdě.“
„Takže si myslíš, že se nedokážu sám zvládnout, že potřebuji ochranu?“ řekl Severus s předstíraným přísným pohledem.
„Ne, to jsem nikdy neřekl. ale vlk ve mně křičí, abych si tě pěkně označil svým pachem tak, že všichni budou vědět, že jsi můj,“ opět si ukořistil Severusovy ústa a věnoval mu takový polibek, který na Severuse křičel, aby se podvolil, co i udělal.
Právě když se Harry odtáhnul, zaslechl, jak někdo přes zrcadlo volá jeho jméno. Podíval se na Nevillův obraz, který mu řekl, že všichni už dorazili a čekají ho v Minerviné pracovně. Harry ještě jednou Severuse hluboce políbil a slíbil, že se s ním potká později. Pomocí letaxového prášku si to rychle namířil do Bradavic.
Severus si povzdychl, rozloučil se s dědem, vzal si přenášedlo a odešel přímo do Barcelony.
Harry seděl v Minerviné pracovně a v ruce držel pohár vína, avšak doopravdy ho nepil, jen s ním kroužil v poháru a díval se na jeho vířící hladinu. On, Minerva, Filius, Neville, Augusta, Brian a Kingsley právě vystoupili z myslánky, pomocí které si prohlédli všechny vzpomínky z události dnešního rána. Když Harry vstoupil do pracovny, umístil do myslánky vzpomínky od toho okamžiku, kdy se ho Patrik zeptal na Voldemorta až do té doby, kdy James odpověděl, proč je duchem a vyzval ostatní, aby vstoupili.
Minerva každému podala drink a Neville chytil pohár whisky stejně jako Filius, Brian a Kingsley. Augusta s Harrym v rukách drželi pohár vína. Právě Augusta promluvila jako první, „Takže Flamel je za tím vším – Frank, Alice, Neville, Harry.“
„Je tam ještě někdo další, ale jsem si jistý, že Flamel v tom měl velký podíl.“ řekl Filius, který vypadal, jako by se necítil dobře.
„Jamesa jsem znal celý život, věděla jsem, že byl trochu rozmazlený, ale myslela jsem si, že dospěl, když odešel z Bradavic a oženil se s Lily. Jak jsem se mohla tak mýlit, jak jsem to mohla nevidět, byla jsem vedoucí jeho koleje,“ vyčítala si Minerva.
„Albus nás všechny nechal vidět to, co chtěl, abychom viděli. Nikdy jsme přece nepodezřívali ani Albuse a Poppy. James a Pobertové tvořili část Albusového plánu a Albus byl v manipulování hotovým mistrem; všichni jsme byli oklamáni.“ řekl Filius při pohledu na Minervu.
„Ale já jsem byla jeho kmotrou, měla jsem… měla jsem…“ složila si hlavu do dlaní, potom opět vzhlédla a zhluboka se nadechla, „Patrikův otec byl přísný, Patrik se ho dokonce trochu bál a proto nechtěl, aby se James tak bál jeho. Vždy, když dostal zprávu, že James udělal něco zlé, rozhodl se s ním promluvit a tak ukázat, kde udělal chybu, nechal ho učit se pomocí zkušeností. James a Sirius mu velmi připomínali nás dva, když jsme ještě chodili do školy… nevím, co se pokazilo.“
„To, co se pokazilo, nebyla žádná zodpovědnost. Když jste vy a váš děda udělali něco zlé, věděli jste, že bylo pravděpodobné, že dostanete trest. Ani při žertech a vtípcích jste nepřekročili hranici, protože jste věděli, že nikdo – kdokoliv, zda už vaši rodiče, učitelé anebo ředitel – by byl za vaše činy zodpovědný. James ne, bylo mu dovolené dělat, co chtěl. Trest jeho otce, zatím co měl nějaký účinek pro ostatní děti, tak na Jamesa vůbec žádný. A ředitel školy ho dokonce povzbuzoval, takže se nikdy necítil zodpovědný,“ vážně prohlásil Harry.
„Snažil se tě hodit vlkodlakovi, aby tě sežral,“ zvolal Neville.
„Brumbál ho navedl, aby postavil Severuse před zuřícího vlkodlaka, bylo to, jako kdyby James cítil, že se musel vypořádat se svými nepříteli. Jako dítě jsem se stal jeho nepřítelem já, takže James jen udělal to, co se naučil. Neomlouvám ho – nyní je v pekle, kde platí za svoje činy – ale byl vycvičený tak, že si myslel, že byl Lordem Světla mezi lidmi, který byli zlí; sebe samého přesvědčil, že koná dobro.“
„Přesně to, co Albus namluvil skupině světlých kouzelníků se stalo natolik zkaženým, že už víc nepoznají rozdíl mezi světlem a temnotou. Je to přesně to, čemu řekl, že se snaží zabránit.“ řekla Minerva.
„Ano, problém je, jak je zastavit.“ řekl Harry.
„Harry, co se stalo Jamesovi?“ zeptal se najednou Brian a pozorně ho při tom sledoval.
„James už víc neexistuje, byl vyhoštěn.“
„Jak?“ zeptal se dál Brian, ale Harry neodpověděl.
Brian z něj nespouštěl pohled a potom uvedl, „Harry, s mocí přichází i zodpovědnost, všiml jsem si, že máš v ruce bezovou hůlku a také plášť, musíš být opatrný, jsou to nebezpečné předměty. Jsi mocnější než kterýkoliv jiný kouzelník, který v současné době spadá pod ministerskou jurisdikci. Neudělej stejnou chybu jako Albus, nehrej si na Boha a neudělej všechno, co chceš jen proto, že to dokážeš.“
„Já vím, věř mi. Vím to… to je důvod, proč jsem přišel za vámi. Chci být součástí týmu a ne tím, kdo dělá všechno sám. Nechci, aby na mě kdokoliv závisel, nechci tu zodpovědnost. Pro jednu osobu je to příliš mnoho moci.“
Potom Filius náhle změnil téma, „Nějaká zmínka o Flamelovi?“
„Naše hledání neprokázalo, že je Flamel mrtvý. Podle všeho je stále naživu.“ odpověděl Brian.
„Nějaké tušení, kde by mohl být?“ zeptala se Minerva.
„Záznamy ukazují, že má soukromý ostrov, který je nezmapovatelný a na vstup musíte mít povolení; ani ministerstvo neví, kde ten ostrov je.“
„Jak to? Myslela jsem si, že ministerstvo má vždy přehled o svých občanech.“ divila se Augusta.
Nyní to byl Kingsley, kdo odpověděl, „Flamel je považovaný za kouzelníka bez hranic – není vázaná na žádný národ, i když se narodil v Británii.“
Harry se otočil k Nevillovi. „A co budeš dělat ohledně toho vyšetřování?“
Neville se podíval na svou babičku, který mu řekla: „Je to jen na tobě.“
Neville vážně řekl: „Stále chci plné přešetření. Moji rodiče byli mučeni kvůli tomu, aby podepsali papír, kterým se vzdávají účtu a hlavní skřeti o tom věděli. Chce, aby za to zaplatili.“
Brian přikývl, „Myslím, že nyní víc než jindy chci i já pokračovat v tomto vyšetřování.“
Potom znovu promluvil Kingsley, „Watsone, chci, aby byla přešetřená i nemocnice sv. Munga, aby se zjistilo, zda mají Alice a Frank skutečně trvalé poškození, anebo jestli ne, zda jim náhodou nebyla ‚poskytnuta pomoc‘, aby i nadále zůstali v tomto stavu.“
Nevillovi v ruce praskl pohár a Harry nechal mávnutím ruky rozbité sklo zmizet.
„Myslím, že nechám Franka a Alice přestěhovat do Longbottom manor, tak by mohlo proběhnout nezávislé vyšetřování.“ řekla Augusta při pohledu na Briana a Kingsleyho.
Neville přikývl, „Briane, myslíte, že by mohla přijít Justína a prohlédnout je? Zaplatím jí dvojnásobek platu, jaký dostává u sv. Munga. Věřím jí a chci, aby vedla tým, který jim pomůže.“
„Zeptám se jí,“ odpověděl Brian a položil Nevillovi ruku na záda.
„Já se na to také zeptám Severuse a uvidíme, zda bych mohl dát do kupy lektvarový tým,“ řekl Harry a přemýšlel, jak pro sebe sehnat celý tým.
Neville přikývl.
Další půl hodinu strávili spekulováním o různých věcech a vytvářením všelijakých plánů. Až potom se všichni rozešli.
Harry zkontroloval čas. Bylo půl deváté, nechtěl jít na večeři tak pozdě, ale rozhodl se, že půjde a počká Severuse v jejich apartmánu. S každým se rozloučil a pomocí přenášedla se přemístil do Barcelony.
Hned, když Severus přišel do Barcelony, podivil se nad krásou tohoto města. Nacházel se na magické přistávací stanici, která byla od hotelu vzdálená asi kilometr. Podíval se na hodinky a zjistil, že je jen šest hodin. Před tím si myslel, že budou mít s Harrym nějaký čas pro sebe ještě dřív, než půjdou na konferenci, ale nyní to bylo jen na něm.
Chvíli si to tu prohlížel před tím, než šel nahoru do La Calle Negra, což bylo něco jako Barcelonská Obrtlá ulice. Měl tu pár známostí, sice ne všechny byli milé a příjemné. Vzpomněl si konkrétně na jednoho, Miguela, který mu dlužil laskavost a který by mu vlastně i mohl pomoct. Obrátil se směrem k centru ulice a vybral se hledat svého přítele.
O půl hodiny později Severus opouštěl ošuměle vypadající obchod s černými dveřmi s úsměvem na tváři; jeho přítel se vůbec nezměnil a Miguel byl rád, že už víc nedluží bývalému smrtijedovi. Severu se ještě stále usmíval a podíval se na svůj obraz v jednom z výkladů. Miguel odvedl dobrou práci; jeho zuby byly rovné a bílé. Pro sebe se ušklíbl a tichým hlasem prohlásil, „Fajn, dědo, první krok mám za sebou.“ Potom už pospíchal do hotelu, protože nechtěl jít pozdě.
Severusovi neznámi dva kouzelníci, kteří však Severuse poznali okamžitě, ho nepřetržitě sledovali. Byli to italská dvojčata Lorenzo a Giovanni de Medici. Dvojčata byli bohatými a mocnými italskými kouzelníky, kteří byli navenek známí jako bohatí obchodníci s investicemi po celé Evropě, avšak v některých kruzích byli známí jako italští smrtijedi. Oni proti tomuto titulu výrazně protestovali, protože nikdy k Voldemortovým stoupencům nepatřili. Byli však známí pro to, že mnohým přivedli smrt a milovali Bellatrix a její ‚salonní triky‘. Vždy si vzali to, co chtěli, a právě nyní jim pohled padl na Severuse.
„Lorenzo, vidíš to, co vidím já? Není to Severus Snape?“
„Ano, myslím, že je. Vypadá doopravdy sexy bez toho rozvátého černého hábitu. Má krásné tělo.“
„Ano, a vlasy má konečně umyté. Krásné, tak svěží. V mojí posteli by vypadal úžasně.“
„Nemyslím si, Giovanni, jelikož bude sdílet mou postel.“
„Ach, ale, drahý bráško, matka nám vždy říkala, že bychom se měli o všechno dělit. Už je to nějaký čas, co jsme si naposledy rozdělili takový pěkný exemplář.“
„Půjde na lektvarovou konferenci. Jsem rád, že jsme souhlasili a tento rok se jí zúčastníme i my.“
„Ples je už dnes a myslím si, že po něm bychom měli dostat nějaký dezert.“
„Ano, dezert s názvem Severus Snape. Pojďme, Giovanni, a oblečeme si naše úžasné hábity na tu party, musíme ulovit mistra lektvarů.“
Severus dorazil do hotelu Los Magos v průběhu několika minut a rychle si to namířil na recepci. Všiml si, že několik lidí – mužů i žen – ho se zájmem pozorovalo. Usmál se a zaslechl něčí povzdech a také chichot několika čarodějek.
Recepční manažer ho osobně zaregistroval a zjistil, že nedávno si zarezervoval se dvěma pokoji.
„Seňor, váš host s vámi není. Máme jí očekávat později?“ (pozn. překladatele: ano, byl tam použitý ženský rod, recepční si myslel, že Severus měl přijít s nějakou ženou.)
„Můj host, pan H. Black, přijde později. Nemůže se dostavit však na večeři, ale očekávám, že přijde ještě před skončením večerních aktivit.“
„Ano, pane. Ať přijde kdykoliv, nebude to žádný problém. Osobně mu vydám klíč.“
„Ahoj, Severusi,“ zvolal na něj známý hlas.
Severus se otočil a spatřil Horácia Křiklana.
„Ahoj, Horácio, vypadáš dobře,“ řekl Severus svým pomalým hlasem a´la ‚Otravuješ mě, tak mě nechej na pokoji‘.
„I ty, drahý chlapče, i ty… nechtěl jsem poslouchat, ale doopravdy sis tento rok přivedl hosta? Musím říct, že jsem udivený. Do teď sis nikdy na žádné z našich malých setkání hosta nepřivedl.“
„Ano, no, časy se mění. Nyní, když mě omluvíš, Horacio, musím už jít a převléct se na večeři,“ a následně odešel bez toho, aby počkal na odpověď.
Po jeho odchodu přišlo za Horáciem několik lidí, kteří se ho ptali, zda to byl skutečně Severus Snape, s kým mluvil.
Křiklan si povzdychl, šaty se možná změnili, ale postoj zůstal stejný.
Harry přistál v Barceloně. Byl rád, že ještě před spuštěním přenášedla se převlékl do mudlovského oblečení. Většina mladých lidí tu měla na sobě šaty mudlovského stylu. Přestože věděl, že se nachází na kouzelnické straně Barcelony, překvapilo ho, jak mudlovsky to tu vypadalo. Akorát to potvrdilo, jak zaostalá je kouzelnická společnost v Británii.
Rozhlédl se okolo sebe a pomyslel si, že toto místo je doopravdy krásné. V dálce viděl nějakou katedrálu a mnoho starých budov, které architektura byla velkolepá. Minul město, kde prodávali jídlo, co mu připomnělo, jak hladový je, a potom, co dostal pokyny, zamířil do hotelu.
Jeho první myšlenkou bylo, že se dostal na zlé místo. Před hotelem stála skupinka mladých čarodějek a kouzelníků, kteří drželi v rukou tabulky se španělským textem, kterému Harry nerozuměl, a něco skandovali. Blížil se k pěkné mladé čarodějce, která mu trochu svými manýry připomínala Hermionu. Přišel až k ní a zeptal se jí na ten protest.
Po tom, co si ho přeměřila pohledem, odvětila, „Víte, co v tomto hotelu o víkendu proběhne?“
„Lektvarová konference,“ odpověděl Harry.
„Ano, lektvarová konference, kde se vymýšlejí lektvary na zničení těch, kteří nemají sílu se bránit.“
„Kdo, domácí skřítkové, zvířata?“
„Vy jste ale blbý. Mudlové. Oni tady vytvářejí lektvary, aby zničili mudly kolem nás. Je to spiknutí s cílem zachovat nadřazenost kouzelníků.“
„A máte nějaký důkaz?“
„Nepotřebuji důkaz, s lidmi jako jsou Sangre, Krohn, Hagan a ten smrtijed Snape, musí…“
Dál už se nedostala, jelikož v Harrym se rozhořel hněv a jeho magie vzplanula. Celá skupinka přestala skandovat a ustoupila vzad; děvče začalo vzlykat, když se na ní Harry zamračil
„Severus Snape není smrtijed, byl špionem strany světla; je to dobrý muž, který zachránil všechny vaše životy tím, že se sám obětoval. Nevím, zda ostatní mistři lektvarů vytvořili nebo nevytvořili lektvary, které by ublížili mudlům, ale nemůžete obviňovat nevinné lidi ze zločinů, pro které nemáte žádné důkazy. Jestli máte něco, co by dosvědčilo, že se tam děle něco zlé, tak mi ho přineste, ale jestli ne, potom nemáte žádné právo tu být.“
Harry se díval, jak se skupinka rozptýlila. Povzdychl si, když na něj dolehlo Brianové varování, potřeboval se uklidnit. Přemýšlel o dlouhém máčení ve vaně, ano, pomyslel si, to by mohlo být to, co potřeboval.
Pomalu kráčel nahoru schody do hotelu a před tím, než mu vrátník otevřel dveře, věnoval mu široký úsměv. Harry se také usmál a potom přistoupil k pultu. Manažer z recepce mu poděkoval za pomoc tam venku a podal mu klíš od jeho a Severusového apartmánu. Namířil si to k výtahům, když se dveře otevřely a z výtahu vystoupil Křiklan.
„Profesore Křiklane, velmi rád vás vidím,“ řekl Harry s velkým úsměvem.
„Harry… chlapče můj, jsi to ty? Vypadáš fantasticky, kdybys mě neoslovil, ani bych tě nepoznal. Ach, pro ženy musíš být hotovým lepidlem.“ zasmál se a bouchl Harryho do zad, „Co děláš tady v Barceloně?“
„No, jsem tu kvůli lektvarové konferenci.“
„Doopravdy? To je skvělé, věděl jsem, že máš předpokladem stát se mistrem lektvarů, slyšel jsem, že ve zkouškách si měl V. Jsem na tebe velmi hrdý.“
„To ano, ale nejsem tu na lektvary, přišel jsem jako investor…“
„Ty jsi… pojďme do baru, chlapče můj, dáme si drink a popovídáme si,“ dřív, než stihl Harry něco říct, ho Křiklan odtáhl do baru a objednal nápoje. Harry okolo nich vrhl Muffiato, aby jim zajistil soukromí.
Křiklan se samozřejmě zeptal na Ginny a důvod, proč svatbu doložili, ale Harry mu dal stejné vysvětlení, jako tehdy tisku.
Potom se Harryho zeptal na jeho zájem o lektvary. Harry mu řekl, že chce být víc zapojený do investic jeho majetku a že po rozhovoru se Severusem se na konferenci rozhodl přijít osobně.
„Ach, takže to ty jsi ten záhadný host, kterého tento rok sebou přivedl Severus. Pan H. Black.“
Harry se zasmál, „Ano, oficiálně jsem Lord Harry Potter-Black. Měl jsem pocit, že můj příchod jako příchod pana Blacka na mě přivolá méně pozornosti a já si budu moct pokojně prostudovat nové lektvary, o které bych mohl mít zájem, namísto toho, aby mi organizátoři říkali a radili, do čeho mám investovat, kdyby věděli, že v davu je Harry Potter. Severus mojí potřebě anonymity rozumí.“
„Plně chápu, ale proč Severus? Nemyslel jsem si, že vy dva spolu vycházíte.“
„No, abych byl upřímný, chvíli jsem byl v Bradavicích, protože jsem tam měl nějakou práci a po tom, co mi ostatní poradili, jsem se rozhodl sem jít. Bylo příliš pozdě, abych si objednal vlastní pokoj, tak jsem požádal o pomoc Severuse. Stali jsme se přáteli a já ho velmi respektuji.“
Křiklan si ho zvědavě přeměřoval, „O jaký druh lektvarů máš zájem?“
„No, cokoliv, co by pomohlo mudlovskému světu by bylo skvělé. Také hledám pár mistrů lektvarů, kteří by mohli mít zájem o vývoj léku pro ty, kteří byli vystavení dlouhodobému působení kletby Cruciatus. Neville zase hledá tým na pomoc u výzkumu léčby pro své rodiče.“
„Pořádný risk pro pana Longbottoma, ale nejsem si jistý, kdo bude mít skutečné zájem. No, mohl bych se na to podívat.“
Harry dopil drink a zeptal se, „Nechystáte se na večeři?“
„Ano, ano… no, večeře skoro skončila a plánuji se tam ukázat na dezert, ale co ty, chlapče můj?“
„Věděl jsem, že přijdu pozdě, takže nic neplánuji.“
„Ale pro investora je nejdůležitější noc. No tak, musíš jít se mnou, představím tě někomu, kdo by tě mohl zaujmout. Je tam pár lidí, o kterých vím, že pracují na mudlovských lektvarech…“
„To by bylo úžasné, ale nejprve se musím převléct.“
„Tak na tebe počkám, no tak, pohni se.“
Harry spolu s Křiklanem opustili bar a chystali se otočit k výtahům, když z plesového sálu vyšel nízký, tučný a plešatý muž. Vrhl na Harryho hodnotící pohled, olízl si rty a vykročil směrem k nim.
„Křiklane, kdo je tento chutný fešák, kterého máš sebou?“
„Promiňte, pane, ale vaše způsoby jsou velmi urážlivé, stejně jako vaše implicitní otázka. Žádám vás, abyste odešel a nechal nás na pokoji,“ v tom se dveře výtahu otevřely a Harry s Křiklanem vešli dovnitř.
Křiklan se zasmál, „Harry, ty jsi skutečně číslo… Pablo tam pravděpodobně stále šokovaně stojí, takto s ním nikdo nemluvil už roky, jsem rád, že jsem toho byl svědkem.“
„Pablo?“
„Ano, Pablo Sangre, on má vlastně tento rok na starosti celou konferenci.“
„Slyšel jsem o něm, je to mistr lektvarů, u kterého pracuje Draco Malfoy.“
„Ano, mladý pan Malfoy, o tom jsem neslyšel. Slyšel jsem, že mladý pan Malfoy unikl Azkabanu. Jsi s ním v kontaktu?“
„Ano, on a jeho rodina spadají pod ochranu Blackovské rodiny, doopravdy se změnil a nyní koná dobro.“
Dorazili až k apartmánu a Harry rychle vstoupil dovnitř, aby se převlékl, zatím co Křiklan na něj čekal v obýváku.
Harry se oblékl do hábitu vínové a zlaté barvy, který byl ušitý z nejlepšího akromantulového hedvábí a na nohy si dal černé boty. Hábit neměl žádné erby, jelikož nechtěl, aby někdo věděl, kdo vlastně je. Vlasy měl sčesané dozadu a padaly mu rovnou na záda. Zkontroloval svůj vzhled v zrcadle – vypadal dobře.
Křiklan se usmál, když vyšel ven, „Můj chlapče, vypadáš nádherně. Vypadáš jako elfský princ. Každý mí bude závidět, když přijdeš se mnou.“
Vrátili se do přízemí a vydali se do plesového sálu. Když přecházeli vstupní halou, všechny oči byly upřené na Harryho. Skutečně vypadal jako elfský princ, jeho pohyby byly půvabné, ale zároveň rozhodné, byl nádherný, měl dokonalou pokožku a jeho moc byla očividná.
Severus byl právě uprostřed vážné debaty s několika mistry lektvarů, když se náhle zastavil a rozhlédl. Dvojčata d Medici se na něj dívali a když zachytili jeho pohled, zamrkali. Severus věděl, že ho sledují celou noc a snažil se je ignorovat, to je však samozřejmě přinutilo chtít ho ještě víc. Prakticky slintali, když se dívali na Severuse, který ve smaragdově stříbrném hábitu vypadal oslnivě.
Neměli však žádnou šanci.
Potom Severus ucítil magickou přitažlivost, která identifikovala jen jediného kouzelníka. Otočil se a podíval se na dveře ještě před tím, než se otevřeli.
Křiklan otevřel dveře a všechny oči se otočili na cizince, který vstoupila spolu s ním. Harry se rozhlédl a hned spatřil toho, koho hledal. Řekl Horáciovi, že nejprve chce uctivě pozdravit Severuse, a tak zamířili rovnou k němu.
Dvojčata civěla na Harryho s úžasem a na Severuse okamžitě zapomněli. Vykročili k cizinci a když přišli až k němu, podíval se na ně zářivými, smaragdovozelenými oči a minul je bez toho, aby je vůbec zaregistroval. Byl mimo jejich ligu a oni to věděli. Ten cizinec kráčel přímo k Severusovi.
Když Harry a Křiklan dorazili k malé skupince, kde byl i Severus, v tom momentu konverzace utichla a všichni si zvědavě prohlíželi nového přicházejícího.
Severus mu věnoval malý úsměv a potom se otočil spět ke skupině, se kterou mluvil. „Rád bych vám představil svého hosta, pana Harryho Blacka.“
Dvojčata si mezi sebou šeptala, že budou muset změnit plány, jestli chtějí dostat Severuse do postele. Najednou však viděli, jak se hlava toho cizince otočila směrem k nim a odpřisáhli by, že slyšeli vrčení. Byl to však jen jasný oheň a moc v těch zelených očích, které je nenechaly klidné. Oba pocítili, jak do nich uhodila chladná magie. Rozhodli se, že možná o Severuse nakonec ani nemají takový zájem.