Povídkový svět

Následujícího rána zamířili Harry, Severus, Krátura a Dante na Potter Manor. Měli před sebou rušný den a museli proto začít dříve. Vzhledem na to, že jak Severus, tak Harry byli ranními ptáčaty s tím nebyl žádný problém.

Na Harryho žádost přinesl Grobrick během noci nějaké detaily a podrobnosti o Potterovském majetku. Vyzbrojeni přenášedlem, které je mělo vzít přímo na pozemky, opustili Bradavice a od rodinného domu je potom dělila už jen krátká vzdálenost.

Harry věděl, že sídlo se nachází někde ve Skotsku, ale šokovalo ho, když zjistil, že ve skutečnosti je vzdálené od Bradavic jen asi padesát mil. Znamenalo to, že kdyby měl Potter Manor za jasného dne spuštěné ochrany, bylo by ho vidět z Astronomické věže.

Harry byl trochu nervózní; víc než to, že měl vidět sídlo, co byla jen normální budova, by se měl setkat se svou rodinou. Grobrick mu řekl, že jako v mnoha starých kouzelnických sídlech, i v Potter Manor se nacházejí portréty Lordů a Lady Potterových. Harry věděl, že v Síni starších bylo jen dvanáct portrétů předcházejících Lordů Potterů, portréty Lady Potterových byly rozmístěné po celém panství. Všechny portréty ‚spaly‘ a probudit by se měly až na jeho příkaz.

Měli by tam být i portréty jeho rodičů a on se s nimi chtěl potkat a popovídat. Toto bylo jeho dnešním skutečným posláním – vzbudit portréty a setkat se s nimi.

Přistáli před velkolepým panstvím, konkrétně v zahradě s obrovskými stromy, různými kvetoucími květinami a keříky. První, co Harryho napadlo, bylo, že Nevillovi by se to tu určitě líbilo. Sídlo samo o sobě nebylo takové, jak Harry očekával. Bylo přímo obrovské; nebyl to dům, ale malý hrad.

Jen tam stál a civěl na to, dokud necítil, jak mu Severu krátce stiskl ruku a potom se konečně vydali k hlavním dveřím. Dřív, než k nim stihli dojít, velké patnáct stop vysoké dveře se otevřely, Harry a Severus se ocitli v obrovské hale, kterou tvořila směs mramoru a leštěného dřeva. Ta hala byla jednoduše nádherná, plná starožitného nábytku, drahých váz a okolo celé místnosti stála dokonce sochy. Celé to tu bylo cítit bohatstvím a Harry měl pocit, že je v nějaké luxusní hrobce.

Potom Harry spatřil u vnitřní stěny stát asi deset domácích skřítků, které čekali, dokud ho budou moci přivítat.

„Zdravím vás, vaše Lordstvo, Já jsem Flint, hlava Potterovských domácích skřítků. Je mi potěšením vás konečně přivítat v sídle Potterů.“

„Děkuji, Flinte, mě je také potěšením tu být…“

Severus se podíval na Harryho, který náhle ztichl, cítil, jak jeho magie vzplála. Harry se díval na domácí skřítky, kteří stáli za Flintem. Severus také stočil pohled tím směrem a spatřil dva skřítky, které znal až velmi dobře. První byla Minty – osobní skřítek Poppy Pomfreyové a druhý byl Toff, který byl zase skřítkem Albuse Brumbála.

Severus řekl, „Harry, uklidni se!“

Harry se k němu otočil a zíral na něj chladnými oči. „Uklidnit se?! Ne, Severusi, neuklidním se, jsem unavený ze všech těch zjištění, jak velmi jsem byl zrazený.“ Potom se obrátil ke skřítků, kteří okamžitě o krok couvli, včetně Flinta.

„Vy dva,“ zavrčel Harry a ukázal na Minky a Toffa, „Zmizte mi z očí… hned!“ oba skřítci s puknutím zmizeli. Potom se zamračil na zbytek skřítků, „Kdo z vás pracoval buď pro Albuse Brumbála anebo Poppy Pomfreyovou?“

Ruce zdvihli další dva skřítkové a Severus si všiml, že se třesou strachy.

Harry vypadal jako by se chystal zabít Flinta. Potom se otočil k těm dvěma skřítkům a řekl, „Teď běžte!“ Slyšet bylo už jen dvě puknutí.

Chytil Flinta za ucho a zaslechl, jak skřítek zapištěl. Od Dobbyho věděl, že špička uší domácích skřítků je tou nejcitlivější částí jejich těla a kdyby je ještě někdo kroutil anebo někde přiskřípl, byl by to nejvíc bolestivý a velmi účinný trest.

Potom se Harry otočil k ostatní skřítkům, kteří se strachy třásli, „Kdo z vás je nejvíc nadřazený? Potřebuji někoho, kdo to převezme po tomto idiotovi.“

Všichni se na sebe podívali a potom vystoupil starý domácí skřítek s chumáčem bílých vlasů. „Říkají mi Hawk; byl jsem hlavou domácích skřítků a osobním skřítkem vašeho dědi, Lorda Patricka.“

„Výborně,“ potom se Harry znovu obrátil k pištícímu skřítkovi, kterého držel za ucho, „Chci, abys šel do svého obydlí a zůstal tam. Jestli se dostatečně uklidním, položím ti pár otázek, na které potřebuji odpovědi.“ Jeho hlas byl chladný a silný.

Pustil mu ucho a uslzený skřítek se přemístil.

Harry se trochu uklidnil a pohled upřimil na Hawka. Ještě stále chladným hlasem se zeptal. „Proč už nejsi hlavou domácích skřítků ty?“

„Váš děda dovolil mě a mojí družce odejít do důchodu,“ ukázal na starého, mírně skrčeného skřítka stojícího na boku, „Po jeho smrti jsme byli zavoláni zpět do služby, abychom pomohli s mladými skřítky.“

Harry se podíval na skřítkovu družku a naznačil jí, aby přistoupila. Pomalu k němu přikulhala a vypadala, jako by její každý krok způsoboval bolesti; uklonila se a řekla, „Jsem Etoile, byla jsem chůvou vašeho otce. Vidím ho ve vás… ale vy jste mnohem, mnohem krásnější.“

Harry se uvolnil a řekl, „Líbíš se mi. Kdo jsou ti ostatní?“

Severus se také uvolnil, když cítil, jak se Harryho magie uklidnila a potom se klidně vlnila. Podíval se na ostatní skřítky – čtyři z pěti byli staří a možná to byli i skřítkové v důchodě, kteří přišli pozdravit svého pána.

Seznámili se s Falconem, který byl Hawkovým bratrem, staral se o zahrady a do domu vešel jen velmi zřídka (toto bylo poprvé po sedmnácti letech). Ostatní dva se jmenovali Petal a Chi (zkratka od Chicken – James měl tři roky, když jí pojmenoval), a ti udržovali panstvo čisté.

„Jsem rád, že vás poznávám.“ usmál se Harry. „Toto je můj partner, Severus,“ ukázal na Severuse, který stál vedle něho.

Severus viděl, jak se čtyři skřítkové zamračili, zřejmě jeho jméno poznali.

Promluvila Etoile, „Severus? Severus Snape?“

„Ano,“ protáhl Severus. Když sledoval Etoile, její výraz mu připomněl starší Misty… toto nebude dobré.

„Ten Severus Snape, který shodil pana Jamese z koštěte a zlomil mu tak ruku?“

„Bylo mi jedenáct a on urazil Lily.“

„Ten Severus Snape, který kouzly přebarvil pana Jamese na modro a přičaroval mu vředy, které nechtěly dva týdny zmizet?“

„Jo, on přeměnil moje knihy na ňucháče, kteří zničili školní kuchyni, celý týden jsem si potom nemohl sednout na zadek a dostal jsem měsíční trest.“

„Ten Severus Snape, který mu na Vánoce poslal škatuli plnou Černonožek?“

Severus si prohrábl prsty vlasy, „No, ano, to bylo jen ze srandy.“

Severus vrhl na Harryho prosebný pohled, ale Harry zavrtěl hlavou a věnoval mu pohled, který říkal: jsi v tom sám.

Harry se otočil k Hawkovi, který se na něj díval pohledem plným strachu, ale když si všiml Harryho úsměvu, uvolnil se. Harry jim pokynul, aby se přesunuli dál dovnitř a nechal Severuse s rozčíleným skřítkem o samotě.

„Hawku, toto je Krátura, je to můj osobní skřítek a zároveň má na starost Blackovské domácí skřítky.“ oba domácí skřítci se pozdravili.

„A tento mladý skřítek je Dante.“

Hawk pozdravil i mladičkého skřítka a Harry viděl, že na mladé skřítky byl skutečně zvyklý, protože Dante se hned zachichotal.

Potom zaslechli Severusův výkřik, „To není fér!“

Hawk se otočil a spatřil svou družku, jak Severusovi hrozí prstem.

„Byla doopravdy ochranářská, pokud šlo o mého otce, co?“ konstatoval Harry a díval se na Severuse, která po něm stále vrhal prosebné pohledy.

„Ano, milovala ho jako vlastní dítě. Nikdy se z jeho smrti pořádně nevzpamatovala, víte,“ řekl Hawk a obrátil se zpět k Harrymu. „Po jeho smrti vás šla hledat. Dvakrát vás od vaší tety unesla, ale po tom druhém jsme byli připoutání k panství a nemohli jsme odejít.“

„Unesla mě od mé tety?“

„Ano.“

„Nechej mě hádat, zastavil jí Brumbál.“

Hawk neodpověděl, protože k nim dolehlo Severusové volání o pomoc.

Harry si povzdych, „Jdu zachránit to velké dítě.“

Harry přistoupil k Etoile, klekl si před ní a objal jí, „Děkuji ti za to, že jsi se mě snažila zachránit. Víš, tady Severus mi mnohokrát zachránil život a celé roky mě ochraňoval. Už víc není tím nezbedným chlapcem, kterého znal James.“

Doslova cítil, jak se na něj Severus za jeho zády mračí a všiml si, že po těchto slovech Etoilin výraz změkl.

„Ale víš, Etoile, můj otec byl také velmi nezbedný.“

„Ano, Etoile ho musela mnohokrát potrestat, ale byl to takový sladký chlapec,“ řekla Etoile a s láskou se na Harryho dívala.

„Mohli bychom si dát snídani a ty bys mi o něm mohla vyprávět několik příběhů,“ řekl Harry, když jí odváděl od Severuse.

Do konce snídaně Etoile Severusovi podle všeho odpustila a Harry si užíval příběhy, které mu vyprávěla.

Až později, když mu řekla, že víc se jí líbí Severus než to ryšavé děvče, které tu bylo a chtělo to tu převzít, si Harry opět vzpomněl na Ginny.

Potom jim Hawk a Etoile udělali prohlídku sídla. Harry zjistil, že součástí jeho majetku jsou čtyři mladí skřítkové a dychtivě se s nimi chtěl setkat. Danteho a Etoile nechali ve školce pro skřítky a pokračovali s prohlídkou.

Prohlídli si i pokoje a Hawk ukázal Harrymu pánskou ložnici, která byla obrovská a nádherná, vypadala, že by v ní mohl spát i samotný král. Harry se v ní cítil nepohodlně, jako by byl v muzeu a čekal, kdy ho chytí ochranka. Postel se mu však líbila, byla velká a vypadala lákavě. Podíval se na Severuse a potom si je představil v té posteli. Ano, s tou postelí by žít dokázal.

Hawk jim ukázal i několik pokojů pro hosty a řekl Severusovi, že si může vybrat kteroukoliv chce. Harry jim řekl, pokoj pro hosty není nutný, protože Severus zůstane s ním. Severus však obrátil oči v sloup a vybral si pokoj o dvoje dveře dál, než byl pánský pokoj.

V knihovně se skoro ztratil Severus. Byla stejně ohromná a velkolepá jako knihovna v Bradavicích a obsahovala svazky sbírané stovky let. Byly tam oddělení knih věnování formulím, lektvarům, přeměňování, astronomii, jednoduše knihy pro téměř každý obor, jaký si jen možné představit; dále tam bylo oddělení mudlovské literatury a vědy, a nakonec oddělení vtipů a žertů (Jamesův příspěvek). Nejdůležitější částí knihovny však byla část s pohodlnými stoličkami a pohovkami, a portrét poslední Lady Potterové – Lily Evansové-Potterové.

Posadili se a dívali se na nehybný obraz krásné ženy s červenými kaštanovými vlasy a smaragdově zelenými oči. Oblečený měla zeleno-zlatý hábit a na rámu byly vyřezané lilie.

Až když Hawk řekl Harrymu, že se probudí, když probere k životu ostatní portréty, knihovnu opustil.

Namířili si to do Síně starších.

K pánské pracovně patřila i malá místnost, která vpadala skoro jako široká chodba. V Síni se nacházelo tucet portrétů. Na konci stěny visel jeden portrét, na kterém byl vyobrazený muž, který vypadal jako sedlák oblečený v jednoduchých šatech, ale zato vypadal velmi mocně, skoro královsky a Harry mohl říct, že to byl mimořádně silný kouzelník. Okolo ramen měl stříbrný plášť, který Harry poznal jako Neviditelný plášť. Porozhlížel se okolo a viděl, že všechny portréty mají na sobě stejný plášť.

Na obou stranách místnosti viselo několik portrétů – pět na jedné straně a pět na druhé straně. Všichni muži na obrazech byli vysocí a mocně vypadající muži, ze kterých většina měla černé střapaté vlasy. Dva z nich je měli dlouhé (stejně jako nyní Harry) a většina z nich vypadala trochu jako on. Některé už znal ze Zrcadla z Erisedu. Harry se usmál, doopravdy na toto místo patřil.

Potom se zahleděl na poslední obraz na pravé stěně; byl tam muž, kterého tvář dobře poznal, tvář, kterou dlouhé roky viděl v zrcadle; až na ty oči. Byl to James Potter.

Harry za sebou zaslechl nějaký hluk a spatřil Severuse dívajícího se na portrét, „Harry, jdu zpět do knihovny, počkám tam na tebe.“

„Severusi, chci, abys tu byl se mnou.“

„Harry, to není správné, já sem nepatřím, tvůj otec… no, nevezme moji přítomnost dobře a nechci, aby první slova, které řekne, byly pronesené v hněvu. Lily byla moje přítelkyně, uvidí mě ráda.“

Harry políbil Severuse na ústa, „Miluji tě a nestydím se být s tebou. A můj otec to bude muset přijmout a respektovat. Nepotřebuji jeho souhlas.“

Severus si povzdychl, „A co takto, odejdu na půl hodinu a potom se vrátím. Ty ho do té doby budeš muset obměkčit.“

„Deset minut.“

„Dvacet pět minut.“

„Patnáct minut.“

„Dvacet pět.“

„Měl jsi jít na dvacet.“

Severus se zasmál, „Dobře, dvacet,“ a potom Harryho vášnivě políbil.

„Fajn, tak jdi do knihovny a já se zatím seznámím se svými ‚Staršími‘. Otec by už měl o tobě vědět, až se vrátíš. Doopravdy se na to netěším, ale jsem Nebelvírovým potomkem, měl bych to udělat.“

„Jo, podívej se, už nyní vypadá, že se mračí. Nezávidím ti. Mnoho štěstí,“ a s dalším polibkem Severus odešel.

Harry se podíval na svého otce, vždy se takto mračil? Hmm, musel, protože portréty ještě spí. Přivolal Kráturu a Hawka a chvíli s nimi o něčem mluvil. Oba skřítkové potom odešli.

Harry mávl rukou a jeho džíny a tričko se změnily na drahý smaragdovozelený hábit s Potterovským erbem. Vrhl na sebe kouzlo na úpravu vhledu a hned byly jeho vlasy učesané a celkově vypadal jako po koupeli.

Potom Harry vložil ruku do hábitu a po několika neverbálních a bezhůlkových kouzlech vytáhl z tajné kapsy měšec. Ten byl sám o sobě pod upraveným Fideliovým kouzlem, kterého strážcem tajemství byl Harry; nikdo jiný nevěděl, že existuje. Měšec měl tři přihrádky a každá byla chráněná vlastním heslem v hadím jazyku; v případě, že by heslo vyslovil někdo jiný, okamžitě by zemřel. Z jedné přihrádky vytáhl stříbrný plášť a z druhé hůlku.

Harry si přehodil přes ramena Neviditelný plášť tak, že mu zakrýval záda i ramena. Najednou se však upravil tak, že byl Harry viditelný. Potom Harrymu padl pohled na bezovou hůlku – bylo to poprvé, kdy ho od poslední bitvy použil, ale právě nyní to považoval za správné.

Harry zavřel oči a přivolával k sobě svou magii. Cítil, jak jím celá protéká. Potom oči opět otevřel a silným hlasem, ve kterém se odrážela moc, přikázal, „Já, Harry James Potter, Lord a poslední z rodu Potterů, syn Jamese a potomek Godrika, přikazuji, abyste vy všichni z rodu Potterů vyslyšeli moje volání a vzbudili se.“ Magie v něm vytryskla a z hůlky mu vyletěly zlaté louče světla. Ty zasáhly všechny portréty a celá místnost se rozzářila. Cítil, jak jeho magie naplnila celé panství, podlahy, stěny a stropy. Celé sídlo se zatřáslo a přeletěl jím teplý vánek.

Severus, který seděl v knihovně se usmál; cítil, jak Harryho magie přeletěla knihovnou jako vítr; cítil, že jeho magie zareagovala v odpověď; cítil se být milovaný a v bezpečí. Vstal, postavil se před obraz své kamarádky a čekal, dokud neotevře oči.

Hawk, Etoile, Krátura a všichni mladí skřítkové cítili, jak přes školku přeletěl magický vítr, pocítili teplo a ochranu – mladí skřítkové se roztancovali a začali zpívat.

Petal a Chi cítili přeletět magický vítr kuchyní. Pece vzplanuly a hrnce zarachotily, oba skřítkové pocítili radost a inspiraci. Rozběhli se do špajzu a začali připravovat hostinu.

Falcon v zahradě cítil, jak se probudily stromy, zaslechl květy zpívat a k jejich zpěvu se hned přidali i ptáci v korunách stromů. Růže v zahradách se rozvoněly vzácnou vůní, která naplnila vzduch. Cítil pokoj. Lehl si na trávu a splynul s tím vším okolo.

Flint seděl ve svém pokoji, když ucítil chvění a hukot magického větru. Cítil chlad a srdce mu pokleslo naplněné vinou za zradu. Flint plakal.

Všechny portréty v Síni starších zaslechly volání, každého z nich volal po jméně magický vítr a oni odpověděli. Probudili se a otevřeli oči. Porozhlédli se a před sebou spatřili mocného kouzelníka, kterého tělo zářilo zlatým světlem; vysokého muže se širokými rameny a dlouhými černými vlasy; muže, který mělo okolo ramen stříbrný plášť. Muž, který byl jejich potomkem; všichni se mu uklonili. Lord z rodu Potterů se vrátil.

Harry vzhlédl a viděl, že všechny portréty, kromě jediného jsou na kolenou. Podíval se na svého otce, který stál a díval se na něj se znepokojujícím výrazem ve tváři.

Ignorujíc ho Harry přikázal ostatním, aby vstali. Všichni na něj hleděli a všimli si jeho zářivých smaragdových očí, sice jeden z nich zaznamenal i hůlku, kterou držel v ruce.

„Jsem Harry James Potter a je mi potěšením vás všechny poznat.“

Muž na prvním portrétu sklonil hlavu, „Já jsem Ignotus Potter.“

„Potter anebo Peverell?“ vážně se zeptal Harry; upřímně řečeno, rekce jeho otce ho hněvala.

Ignotus se zasmál, a jeho modré oči zazářily, „Oboje, jsem Ignotus Peverell Potter.“

„Takže ty jsi ten, kdo změnil jméno?“

„Ano, jak už zřejmě víš, byl jsem posledním ze tech bratrů, prožil jsem dlouhý a plnohodnotný život a král mi udělil titul Lorda. A jelikož jeden Lord Peverell už existoval, změnil jsem si jméno na Lorda Pottera.“

Harry přikývl a zasmál se, „Tak, první z rodu Potterů – já jsem zase z rodu Potterů poslední.“

Potom promluvil jeden z mladších portrétů, „No, doufám že ne poslední. Jsi pohledný mladík, jsem si jistý, že brzy si najdeš partnera a náš rod bude pokračovat malými Pottery.“

„Já už mám úžasného partnera, ale víte, kdybyste se vy rozhodli mít každý víc než jednoho syna, no, problém s tím bychom mít neměli.“

„Hej, já jsem měl jednoho syna a devět dcer,“ prohlásil jeden ze starších portrétů, „Snažil jsem se.“

Harry se zasmál a řekl, „To vskutku ano.“

Pár minut si všichni povídali a Harry se od každého portrétu dozvěděl jméno, a ještě pár dalších informací. Když přistoupil k poslednímu portrétu nalevo, portrét se zeptal, „Můžeš nám říct, jestli byl Voldemort poražený?“

„Ano, už víc neexistuje.

Zaslechl úlevné povzdechy; pohled mu padl na otce, který nezareagoval.

„Byl jsi pomstěný, Patriku, ty, moje babička, moji rodiče, moji rodič… vy všichni jste byli pomstění,“ promluvil vážně Harry.

„Ten šílenec, připravil mě o možnost skutečně poznat moji nevěstu a mého vnuka, doufám, že trpěl,“ Patrik vypadal skutečně naštvaně.

Harry se na něj usmál a ušklíbl se, „Ano, nedávno jsem se toho o tobě mnoho dozvěděl. Minerva mi povyprávěla mnoho příběhů.“

„Nevěř ani polovině z toho, co říká, byla stejně vinná jako já.“

Harry se zasmál a potom promluvil Harold, jeho prapradědeček, „Ti dva byli neustále v nějakých problémech, často jsem Brumbálovi říkal, že bych měl mít vlastní pracovnu. Musel jsem tam trávit příliš času.“

Když Harry zaslechl Brumbálovo jméno, strašně se rozhněval, „Už nikdy v mé přítomnosti nevzpomínejte jméno toho muže.“

Tehdy se poprvé ozval jeho otec, „Albus Brumbál je největší kouzelník všech dob.“ vykřikl.

Ostatní portréty se podívali nejdřív na Harryho a potom na Jamesa.

„Albus Brumbál byl lhář a zloděj,“ vykřikl Harry a zhluboka se nadechl, když se snažil dostat svou magii pod kontrolu.

Harold se podíval na Harryho, „Harry, co se stalo mezi tebou a Albusem?“

Harry se opět zhluboka nadechl a zadíval se na ostatní portréty, „Kolik z vás nesli titul Lorda Nebelvíra?“

Většina portrétů zalapala po dechu, jediný Ignotus se usmíval a podíval se na Harryho, který přikývl, „Tak jak říká historie, všichni jsme potomky Godrika Nebelvíra…“

„Ano, to víme,“ podrážděně odvětil James.

„Ale nejsme v hlavní linii, titul přešel na Ignorusového staršího bratra, Antiocha,“ uvedl Harold.

„To platí pro tituly, ne pro magii, všichni tři bratři Peverellovi byli silní a mocní – o mnoho silnější než kterýkoli kouzelníci, jací kdy žili. Tedy, až na zakladete, samozřejmě – všichni až na jednoho, toho, který žil nejdéle, toho, který měl moc porazit Smrt, moc, kterou nevlastnili ani zakladatelé. Nebelvírova magie si vybrala svého dědice; Ignotuse. Titul Lorda Nebelvíra přešel na toho, který měl moc, a tu měl Ignotus. Po staletí byli všichni Potterovi mocní, ale žádný z nich si nemohl nárokovat titul Lorda Nebelvíra, až na mě. Jakmile si Albus Brumbál uvědomil, že mám tu moc, vykonal temný rituál, který odstranil všechno Nebelvírovo dědictví a přenesl ho na Bradavický hrad. Stejný rituál vykonal na všech dědicích zakladatelů.“

Harry slyšel, jak se všechny portréty (kromě Jamesa) pobouřeně rozmluvili.

Harry zvedl ruku a potom řekl, „Všechno zlato z Nebelvírských trezorů převedl na sebe, zablokoval většinu mé magie, narafičil a falešně obvinil mého kmotra ze zločinů, které nespáchal a hodil mě na krk mudlovským příbuzným, kteří mě zneužívali a utlačovali. Jakmile jsem nastoupil do Bradavic, tak mnou manipuloval a ovládal mě, abych porazil Lorda Voldemorta, který byl vlastně ve skutečnosti Lordem Zmijozelem. Albus mu udělal to stejné, co mě, s výjimkou toho, že se rozhodl, že z Toma Raddla bude zlý Temný pán. Albus manipuloval i s ostatními studenty, některé si vybral jako temné a některé jako světlé. Já jsem byl zvolený za světlého Lorda, Tom Raddle za Lorda temnoty. Všichni jsme pro něj byli jen šachovými figurkami v jeho velké hře.“

Harry slyšel, jak všechny portréty pobouřeně křičí a podíval se na svého otce, který se na něj vzdorovitě díval.

James vykřikl, „Albus Brumbál byl velký a mocný muž, nemáš právo ničit jeho jméno a pověst.“

Harryho magie vzplála a všechny portréty ztichly, „Jak se opovažuješ, slyšel jsi všechno, co jsem řekl a navzdory tomu stále věříš v toho muže. Jsi normální? Asi ne, řekl bych, že je to způsobené tím, že jsi zemřel mladý, že jsi byl stále naivní, ale já jsem ještě mladší, než jsi byl ty. Proč ho tak slepě následuješ…“

„Proč věříš těm lžím o tom, že jsi Nebelvírův dědic? Kdo ti řekl takovou blbost?“

„Ty jsi takový hlupák, víš že…“

„Tak jsi porazil Voldemorta, řekl jsi mu, že je hlupák?“

„Ne, bojoval se ctí a důstojností; něco, co ty nikdy nepochopíš,“ dolehl k nim zezadu hedvábný hlas.

„Srabusi.“

„Neříkej mu tak.“

„Jsi v pořádku? Cítil jsem, jak tvoje magie vzplála,“ zeptal se Severus Harryho a s obavami se na něj díval.

Harry se uklidnil, ale podíval se na svého otce, „Ten idiot věří v Brumbálovu dobrotu.“

„Jo, no, on nikdy nebyl z těch nejmoudřejších.“

„Pro Lily jsem byl moudrý dost; opustila tě a přišla za mnou.“

„To proto, že Albus vyhrožoval zabitím Severuse, kdyby nešla s tebou.“

„Je mi jedno, proč přišla, dostal jsem jí já a ty ne.“

„Jamesi Patriku Pottere, jak se opovažuješ?! Zmanipuloval jsi Lily, aby byla s tebou, tak, aby nebyla s nikým jiným, sice…“ vykřikl Patrik.

„Říkal jsem ti, že si toho chlapce příliš rozmazlil,“ řekl Harold svému synovi, „pořádný výprask by vyřešil mnohé z problémů, které si s ním měl.“

„Severu si jí nezasloužil, vzal jsem od něho Lily pryč a měli jsme spolu dokonalého syna.“

„Já jsem gay, ty idiote; Lily byla jako moje sestra, nikdy jsem o ní neměl romantický zájem.“

„No, chtěl jsem jí a ty nedostaneš ani Harryho, kdy dostane rozum, pochopí, že láska k červenovlasým ženám je nejlepší a nechá tě na ocet, stejně jako to udělala Lily.“

Harry se obrátil ke svému otci; Severus za sebou zaslechl chladný, mocný hlas, „Severusi, chci, abys odešel.“

„Harry?“ Severus cítil, jak se Harryho magie rozrůstá až na povrch, ale Harry jí nenechal vymknout se mu zpod kontroly; magie byla plně pod jeho kontrolou a byla velmi silná. Severus se podíval na Harryho a pomyslel si, že toto je kouzelník, kterého viděl Voldemort pár sekund před tím, než zemřel.

„Severusi, vezmi skřítky a dostaň je odtud, setkáme se na Prince Manor,“ Harry mávl rukou a uvolnil skřítky. Flinta, který byl ve svém pokoji a Etoile s Hawkem, kteří byli připoutání k sídlu.

„Harry prosím tě, neudělej nic…“

Harry se na něj podíval, chytil ho za ruku a druhou mu pohladil tvář, „Lásko, potřebuji, abys odešel.“

Severus přikývl a odešel. O pět minut později Harry cítil, jak Severusova magie opustila panství a přemístila se pryč. Necítil ani žádného domácího skřítka s výjimkou toho v zahradě.

„Byl jsi to ty; ty jsi dal Brumbálovi povolení vykonat rituál.“

Všechny portréty zalapaly po dechu.

„Přemýšlel jsem, jak mohl Brumbál dostat povolení udělat to, co udělal; měl jen jeden den mezi tím, co jsi zemřel a tím, kdy mě nechal u Dursleyových. Řekl, že si uvědomil, že jsem byl Pánem relikvii smrti, protože jsem přežil smrtící kletbu; ale to nevysvětlovalo, jak věděl, že jsem Lord Nebelvír. Na rituál měl už všechno připravené. To znamená, že i kdybys nezemřel, rituál by proběhl. Všechno jsi to připravil ty, on měl povolení, tvoje povolení.“

James se podíval na Harryho, potom na ostatní portréty a potom se snažil utéct. Byl však zasáhnutý výbuchem magie, když Harry uzavřel portrét.

Harry zaznamenal posun obrazu a všichni viděli Jamesa, který vstal a pokusil se utéct z rámu. Harry k němu přistoupil, chytil portrét a vytáhl ven ducha; ducha Jamese Pottera.

Okolo něj se opět rozpoutala prudká vřava, „Ty jsi nebyl vázaný na svůj portrét, nikdy jsi nespal; věděl jsi o Ginny, věděl jsi, že mám vztah se Severusem; věděl jsi i o Voldemortové smrti. Ty jsi ten, kdo ovládal domácí skřítky a vybral mi Ginny. Připomínala ti Lily.“

Patrik zvolal, „Proč, Jamesi?“

„Protože to já jsem měl být Lordem Nebelvírem; Albus mě vybral jako dalšího Lorda Světla; Severus měl být mým úhlavním nepřítelem.“

„Ale neměl jsi na to moc. Nebyla to Albusova volba, vybírá si magie. Zemřel jsi kvůli svojí aroganci.“

„Ty jsi neměl být Vyvolený, já jsem jím měl být, já jsem měl porazit Temného pána. Já, ne ty.“

Sídlo se otřáslo, jak James vykřikl. Harry držel jednu ruku okolo krku ducha a mávnutím druhé ruku zastavil chvějící se dům.

„Proč mi odstranil magii…proč?“ Harry posílal skrz dlaně duchovi nárazy magie, které mu očividně způsobovali bolest.

„Protože jsi byl příliš mocný. Nemohl jsem mít syna, který byl mocnější než já. Měnil jsi se na koloucha, na štěně a na vlka pokaždé, když jsi viděl, že se přeměnil jeden z nás. Neměl jsi ještě ani rok a už jsi měl větší moc než já.“

Harry mu poslal další magickou ránu a duch zaječel, „Remus nebyl vlk, byl vlkodlak! Ty jsi se mě snažil dát vlkodlakovi?“

„Musel jsi zemřít… proroctví předpovídalo, že zkončíš s Princem; Albus a já jsme věděli, že to znamená se Severusem…. nemohl jsem dovolit spojit tvou magii s tím mužem, tak jsem tě nabídl Náměsíčníkovi, ale ty jsi se změnil na vlče a Náměsíčník ti odmítl ublížit. Prostě jsi nezemřel.“

Patrik zařval, „Ty jsi se pokusil zabít vlastního syna?“

„Lily by porodila dalšího.“

„Kdo je tvůj pán?“

„Co?“

„Albus měl pána, kdo to je? Vím, že pro někoho pracoval.“

James neřekl nic.

„Já, Lord Harry Potter, Lord z rodu Potterů a pán Potterovské magie požaduji, abys mi hned odpověděl.“ magie zavířila a James byl nucený odpovědět.

„Flamel. Albusovým pánem byl Nicolas Flamel, byli milenci, ale nad Flamelem byl ještě někdo. Všechno nařídil Lord všech Lordů. Nevím, kdo to je.“

„Co říká proroctví?“

„Neznám přesná slova, ale stálo tam, že dědici Bradavic povstanou a Pán Smrti spolu se svým princem a jeho bojovníkem zničí Lorda všech Lordů.“

„To je důvod, proč se zbavil bradavických dědiců a také důvod, proč jste se pokoušeli zbavit i mě.“

„Ale ta moc měla být moje; plán byl převést magii na mě; už jsem i Albusovi zapřísáhl svoji oddanost, takže bych mohl použít svou magii, aby pomohla; aby pomohla ovládat všechny na světě. Mudlovském i kouzelnickém.“

„Ty jsi blázen.“ prohlásil Harold.

„Zní úplně jako moji debilní bratři; prodali duše a uzavřeli dohodu se Smrtí. Já jsem byl příliš mladý a můj nejstarší bratr byl mým opatrovníkem. Podepsal se i za mě… ale magie je potrestala a pomohla mi, protože jsem byl nevinnou obětí. No jejich hlavním cílem bylo stát se nesmrtelnými a ovládnout svět.“ uvedl Ignous.

„A co Lily? Byla v tom i ona?“

„Ne, ona byla nevinná; dával jsem jí lektvary lásky, abych jí udržel pod kontrolou, ale při několika příležitostech jsem to musel zastavit a ona se snažila dostat pryč; po tom, co jsi se narodil, jsem jí mohl pustit, ale ona chtěla jít k Severusovi, tak jsem ji držel omámenou. Bojovala s tím až do konce, ale zůstala, aby tě ochránila.“

Znovu se celé sídlo roztřáslo a stěny začaly praskat. „A Sirius a Remus?“

„Siriuse bylo lehké zmanipulovat, byl rozmazlený a zvyklý mít všechno po svém; pro Albuse bylo jednoduché ho oklamat. Remus nejprve šel ve všem, protože nechtěl být vynechaný, ale také jsem ho mohl kontrolovat, protože jsem se stal jeho alfou a on mě musel poslouchat. A když to neudělal, přikázal jsem Siriusovi přitáhnout k boudě Severuse. Ukázal jsem Remusovi, že bych ho mohl přinutit zabít ho, kdybych chtěl. Mohl bych ho přinutit stát se monstrem. Utekl hned, když jsem zemřel, ale potom se vrátil, protože chtěl chránit tebe, svoje mládě.“

„A Longbottomovi? Jak získal Albus kontrolu nad zlatem Mrzimorů?“

„Mučili Alici přímo před Frankem. Bellatrix a ostatní byli pod Flamelovým impériem; mučili Alici a když se zhroutila, vzali Nevilla a chtěli ho mučit také, a tak jim Frank dal povolení. Po tom, co dostali povolení, mučili i Franka. Dali jim lektvary, po kterých se zbláznili, nemohli je zabít, když potřebovali jejich krev.“

„A co Gringottbanka?“

„Hlavní skřítkové to věděli, byli součástí plánu.“

Harry cítil, že sídlo se znovu třese, tak ovládl svou magii a podíval se na otce, „Proč jsi duch?“

„Když mě Voldemort zabil, nemohl jsem jít dál, musel jsem vidět, zda tě zabije nebo ne. Potom také Albus potřeboval moji pomoc s rituálem. Vždy potřeboval moji pomoc, protože jsem byl nejmocnější z jeho studentů.“

„No, Jamesi Pottere, je čas jít dál.“

„Nemůžeš mě přinutit.“

„Tak sledu, jsem přece Pánem smrti,“ Harry pustil ducha, který se snažil utéct, ale Harry už místnost uzavřel, a tak se ven dostat nemohl.

Harry vytáhl měšec a vytáhl z něj prsten s puklým kamenem, slyšel, jak se Ignotus zajíkl.

Harry se podíval na svého otce a nasadil si prsten. Se všemi třemi Relikviemi smrti v jeho moci se celý rozzářil a místnost se otřásla. Potom už před ním stála mátoha celá zahalená v černém, její dech byl plytký a pokoj naplňoval chlad; byla jako mozkomor s výjimkou toho, že měla tvář. Každý člověk, či už kouzelník anebo mudla by zažil takový strach, jaký nikdy nikdo před zhlédnutím její tváře nezažil. Každý kromě jednoho.

Harry se podíval na Smrt a promluvil, „Mám tu jednoho, který patří tobě. Vezmi si ho a pošli ho do pekla, kam patří.“

Jamesův řev vyděsil dokonce i portréty, když Smrt natáhla svou kostnatou ruku a chytila ho. Otevřel se portál. Když se Smrt pohnula k portálu, Harry promluvil, „Jeho portrét tu můžeš nechat, možná ho budu později potřebovat.“

Portál se uzavřel a vzal s sebou Smrt i ducha Jamese Pottera. Jamesův portrét se na Harryho šokovaně díval. Jestli byl ten portrét právě vytvořený, nepamatoval si nic z posledních sedmnácti let. Ale Harryho otázky zodpověděl i tak duch.

Harry si povzdychl a opustil Síň starších, nechal Jamese čelit hněvu samotných Starších. Se třemi Relikviemi zpět v měšci se Harrymu dýchalo o mnoho lépe. Rozhlédl se po sídle, byly z něj trosky. Schodiště se zřítilo, podlahy a stěny popraskaly, nábytek byl kompletně zničený. Ještě jednou se podíval okolo sebe a vešel do knihovny; byla to jediná místnost v domě, kde nebylo nic zničené.

Podíval se na Lily, která se na něj usmívala, „Ahoj, miláčku, jsem na tebe tak hrdá.“

Harry se usmál, posadil se a chvíli si vyprávěl se svou matkou, dokud znovu nevstal. Zavolal k sobě magii a potom zvolal, „Ogdene.“

Zvolal ještě jednou, „Ogdene.“

Ogden – hlava bradavických skřítků se v tichosti objevila přímo před ním a díval se na Harryho se směsí úžasu a strachu.

„Přesuň matčin portrét do mých pokojů v Bradavicích,“ promluvil Harry mocným hlasem.

„Budete ho muset odtud propustit, můj Lorde Nebelvíre.“

Harry mávl rukou a řekl, „Hotovo, nyní jí odnes.“ Ogden sundal portrét a potom se zeptal, „Je ještě něco, co potřebujete, pane?“

„Ne, děkuji, Ogdene.“

Harry se díval, jak oba zmizeli a potom vkročil do zahrad, které nevypadaly být nijak ovlivněné tím, co se dělo ve uvnitř. Byl tu takový pokoj, zamiloval si to. Kráčel dál, dokud neuviděl Falcona stojícího v zahradě, jak ořezává nějaké růžové keříky.

„Už jste skončil s trestáním neposlušného pana Jamese?“ zeptal se skřítek bez toho, aby se na něj podíval.

Harry přikývl, „Ano.“

„Dobře, byl to zlý pán, ubližoval domácím skřítkům. Nutil je dělat věci, které nechtěli. Minty a Toffy jen poslouchali pánovy příkazy. Před tím, než pán zemřel, řekl jim, aby poslouchali zlou sestru a zlého ředitele; Tate a Pence, pán duch by ublížil jejich mladým skřítkům, kdyby ho neposlouchali. Etoile stále mluvila, že to není pan James, že pan James je mrtvý a že musíme ochraňovat pana Harryho, ale duch pana Jamese způsobil její pád ze schodů a ona si zlomila páteř. Potom už nikdy nebyla stejná, ale stále nevěřila, že ten duch byl pan James. Flint převzal vedení skřítků, pan duch se mu líbil a ujistil se, že skřítkové budou poslouchat.“

Harry se díval na domácího skřítka, povzdychl si a na tvář mu spadla slza. „Z domu jsou v podstatě trosky, bude to chtít mnoho oprav.“

„Domácí skřítkové budou šťastni, když budou moct udělat něco než se jejich pán vátí,“ díval se na něj Falcon, „Já zahrady nikdy neopustím.“

Harry přikývl a řekl, „Děkuji ti, Falcone.“

Falcon odřízl růži z keříku, byla to dokonalá krvavě červená růže v plném květu. Falcon jí padal Harrymu a řekl, „Váš přítel je dobrý člověk, musíte mu připomenout vaši lásku.“

Harry držel dlouhý stonek růže v ruce a zašeptal kouzlo. Růže slabě zazářila. Potom Harry odešel a zmizel mezi stromy.

Severus seděl v hlavní pracovně v Prince Manor a mluvil s portrétem svého dědy. Poslední hodinu strávili rozhovory. Eliah byl šťastný, že vidí svého vnuka a rozzuřilo ho, když zjistil, co udělal Albus. Ale právě v té chvíli to nebyl problém, který ho trápil. Severus byl ustaraný a znepokojený.

Eliah věděl, že Severus má starost o Harryho. Každých pět minut mu pohled padl na dveře, jako by čekal, že jimi projde Harry.

Severus přecházel po místnosti. Eliah před pěti minutami přestal mluvit, protože si uvědomil, že ho jeho vnuk neposlouchá. Ten právě přestal pochodovat a posadil se, „Co když se něco stalo, dědo? Nevím, co bych bez něj dělal, miluji ho.“

„Tak mu to řekni.“

Severus zavřel oči a pomyslel na Harryho; náhle pocítil změnu ve své magii. Jeho prudká magie najednou ucítila pokoj a mír, „Harry.“

Vyběhl ze dveří a podíval se k hlavním dveřím, které se otevřely a dovnitř vstoupil Harry a usmíval se na něj. „Víš, že jsi zapomněl spustit ochrany okolo panství?“

Severus se zajíkl, cítil se hloupě, „Tak jak ses přes ně dostal?“

Harry se podíval na jedinou červenou růži, kterou držel v ruce a podal jí Severusovi, „Přeměnil jsem ji na přenášedlo a řekl jí, aby mě vzala k tomu, kterého miluji.“