Kapitola 16. Rodina
Harryho vzbudil syčivý zvuk. Otevřel oči a spatřil Salazara, který se na něj díval ze svého rámu. Harry ležel na gauči a hlavu měl položenou na Severusově hrudi, přičemž jejich těla byly částečně propletené. Naštěstí ještě před tím, než usnuli, stihl přivolat z ložnice deku, který zakrývala jejich těla. Sice byl Sal jen obraz, Harry byl v rozpacích.
„Vidím, že ložnici jssste nepoužili… netrap ssse, Julieta a já jsssem na tom jissstém gauči sssstrávili mnoho večerů, přesssně jako vy.“
Severus se vzbudil a také stočil pohled k obrazu. Harry si ho přitáhl blíže a v angličtině mu řekl, že je to v pořádku, ať spí dál. Severus ho objal o znovu usnul.
Harry se podíval na Salazara, kterému na tváři pohrával velký úsměv. Salazar hleděl na Severuse a potom promluvil směrem k Harrymu. „Je to dobrý muž a dělá tě šššťassstným. A to je všššechno, na čem záleží. A kromě toho, každý, kdo na sssobě nossí moje znamení, má můj sssouhlasss.“
Salazar ukazoval na velké tetování zmijozelského hada, kterého měl Severus na zádech. Bylo to mudlovské tetování (Severus si obrázek sám vybral), které si dal nelegálně udělat už v patnácti, avšak bylo vidět, že na něm pracoval odborník. Harry byl rád, že to bylo mudlovské tetování a ne kouzelnické, jelikož ty magické měli tendenci se hýbat a byli schopné také mluvit, a on doopravdy neměl potřebu, aby ho něco při sexu rozptylovalo.
„Navššštívil sssi mě z nějakého konkrétního důvodu, Sssale?“
„Ano, přišššel za tebou tvůj malý dědic.“
„Teddy?“
„Máššš i jiného dědice?“
Harry na něj škaredě zašklebil a potom jemně zašeptal směrem k Severusovi, „Seve, musíme jít.“
„Myslel jsem si to. Co život ohromujícího se děje tentokrát?“
„Je tu Teddy.“
„Myslím, že raději bych upřednostnil Temného pána,“ zažertoval Severus. Zatím se s Teddym ještě nesetkal, ale bylo všeobecně známé, že Severus nesnáší děti. Zejména ty, které mají dva roky a přicházejí do toho těžko zvládutelné období.
Harry ho hravě bouch po zadku. „No tak, on je součástí balení. Je to můj kmotřenec a dědic, na nějaký čas se s ním budeš musí vypořádat.“
„Musí to být dnes? Musím zabalit všechno to, co jsme nasbírali a potom ještě musím dokončit ty papíry na lektvarové shromáždění.“
„Když budeš hotový se svým příspěvkem, přijdeš a strávíš nějaký čas s Teddy a se mnou?“ zeptal se Harry.
Severus se posunul a opřel se o lokty. Chvilku o tom uvažoval a sice si nemyslel, že je to možné, souhlasil. „Slibuji, že jestli se mi podaří nějakým zázrakem dokončit ten článek, přijdu a strávím nějaký čas s tvým spratkem.“
„Slibuješ?“
„Slibuji, dokonce to zpečetím polibkem.“ naklonil se dopředu a vtiskl Harrymu polibek na ústa.
„Výborně, Salazare, potřebuji tvou pomoc.“
Salazar odešel (aby jim dopřál trochu soukromý). Harry si rychle oblékl džíny, Severus si všiml, že bez spodního prádla. Všechno ostatní hodil do batohu a zavolal Severus ke krbu. Zabalil ho do deky a nejprve cestou vyhodil jeho, až potom se přesunul do svých vlastních komnat.
Harry se rychle převlékl do zeleného hábitu a potom zavolal Ogdena. S domácím skřítkem se dohodl, že přesune Salazarův portrét Zmijozelských rodinných komnat do Severusovy pracovny. Salův portrét měl na pozadí svoji knihovnu (o světlých lektvarů) a také laboratoř, díky kterým by mohl Salazar Severusovi lehce pomoct.
Potom Harry zavolal Kráturu, který mu řekl, že Teddy a Andromeda jsou v Minerviné kanceláři. Tak Harry opět vstoupil do krbu, aby se mohl setkat se svým kmotřencem.
Na Harryho zděšení Teddy trochu váhal předtím, než k němu přišel. Andromeda mu musela připomenout, že od jeho posledního setkání s Teddym se velmi změnil. Teddy poznal jeho hlas a cítil svého ‚stjýka Hejiho‘, ale toho muže s dlouhými vlasy a bez brýlí nepoznal.
Minerva proměnila prázdnou skleničku na brýle s okrouhlým rámem a sklíčky.
Když si Harry brýle nasadil, Teddy se na něj zeširoka usmál a prakticky na něj skončil. Po tom, co si Harry několikrát po sobě složil a opět nasadil brýle, si Teddy na nového Harryho zvykl a s úsměvem vzal Harrymu brýle.
Aby si Andromeda moha dát přestávku, vzal Harry Teddyho do Prasinek. Bylo asi pět hodin večer, ale bylo léto, a tak byly všechny obchody otevřené déle. Harry řekl Kráturovi, aby předělal jeden z pokojů pro hosty na pokoj pro Teddyho, takže zatím, co byli pryč, Krátura spolu s dalšími skřítky předělali pokoj vhodněji pro dítě, Ogden Harryho ujistil, že na hradě bylo uloženého dost nábytku pro batolata, takže nemusí žádný kupovat. Sice ani jeden z profesorů neměl mladou rodinu, v minulosti mělo mnoho profesorů malé děti, a tak by tu mělo pro Teddyho všechno dostatek.
Harry se rozhodl, že postačí koupit knihy a oblečení (kdyby šel na Příčnou ulici, nakoupil by hračky) pro dítě, které by mohlo zůstat v Bradavicích. Oba kráčeli pomalu dolů do dědiny, kde byli jejich první zastávkou Weasleyoovské výmysly a vynálezy (pobočka v Prasinkách). Fred, který tam dnes byl, podal Teddymu falešnou hůlku, která vypouštěla malé jiskřičky a také sáček plný sladkosti, které vypadaly jako zelenina, ale chutnali jako sladké.
Potom Fred odešel dozadu, aby přinesl nějakou experimentální hračku, na které spolu s bratrem pracovali. Ukázalo se, že je to medvídek, o kterém si původně mysleli, že ho pojmenují „Můj společník Méďa“ (pozn. v originále My Commpanion Teddy), a Fred jim řekl, že jeho neoficiální jméno je ‚Nezbedný Méďa‘. Také jim řekl, že Teddy ho může klidně volat Nezbedný Méďa. Harry se zasmál, když Teddy nazval medvídka ‚Méďa Fjed‘, po strejdovi Fredovi, který mu ho dal. Medvídek byl navržený tak, aby mohl dělat dítěti společníka přítele, ale stejně jako každé dítě, i on byl nezbedníkem. Dokázal dělat tak jeden nebo dva žertíky (co byste očekávali od Freda a Georga?) a pobíhat okolo, způsobujíc tak spolu se svým vlastníkem pořádný zmatek a blázinec.
Fred odebral malý vzorek Teddyho krvi (který začal naříkat, ale okamžitě byl utěšovaný v objetí), který kápl na malý kousek hlavy hračky. Potom medvídek vyskočil na Harryho a objal ho stejně jako Teddy.
Fred podal Harrymu sladkost, zamrkal na něj a kývl směrem k Teddymu (na znamení, že výsledek nebude tak zlý). Harry se podíval na obal, sladkost měla jméno Tonks. Snědl jí. Jeho vlasy zezelenaly, potom zfialověly, a nakonec získali růžovou barvu.
Teddy se při pohledě na svého kmotra rozesmál a potom ho ten malý metamorfág následoval a přeměnil svoje vlasy na stejnou barvu, jakou měl Harry. Na Harryho a Fredovo překvapení i medvídek začal měnit barvy. Když dva kouzelníci a jeden medvídek odcházeli, všichni měli žvíkačkovo růžové vlasy (které s Harryho zeleným hábitem tvořily doopravdy příšernou kombinaci).
Potom ti dva šli do Glards, kde byli Teddymu (a medvídkovi) vzaté míry. Harry asistentům v obchodě řekl, co potřebuje a zařídil, aby to všechno poslali do hradu, když to bude hotové. Dále navštívili malou pobočku Krucánky a Kaňoury a nakoupilo skoro celou dětskou sekci (sice třeba říct, že skoro celá tato pobočka knihkupectví byl plná knih pro týnejdžry).
Když míjeli Medový ráj, narazil Harry na první problém. Než vstoupil dovnitř, řekl Harry Teddymu, že si může vybrat jen dvě sladkosti, když strýc Fred mu dal jeden sáček plný sladkostí. Teddy si vybral dvě čokoládové žabky a dvě cukrová brka. Harry potom z každého druhu jednu vrátil. Teddy začal trucovat a dupat svými malými nožkami, po čem se k němu připojil i medvěd Fred.
„Ne, Teddy, řekl jsem ti, že si můžeš vybrat dvě sladkostí, ne dva druhy sladkostí.“
„Ale, stlejdo Heji, co bude s medvídkem Fjedem?“
Harry si povzdychl, co mám dělat… co dělat… chtěl ho nechat vzít si všechny čtyři, ale potom mu v mysli zazářil obrázek jeho bratrance Dudleyho, „Teddy, myslím si, že ty i tvůj méďa Fred se budete muset rozdělit.“
Teddy našpulil rty a věnoval Harrymu svůj nejlepší štěněčí pohled. Harry trval na svém „Ne,“ a zavřel oči anebo by to udělal, kdyby mu nebylo připomenuté, že Fred nazval medvídka ‚Nezbedný medvídek‘. Medvěd přiběhl a kopl Harryho do holenní kosti (naštěstí to nebolelo). Teddy se začal smát a zopakoval to. Harry oba okamžitě chytil a zamířil ke dveřím.
„Stlejdo Heji, nemáme žádné sjakosti,“ řekl Teddy, když vyšli z obchodu a mířili zpět k hradu.
„Ne, Teddy. Neposlušní chlapci a medvídci sladkosti nedostávají.“
Chlapeček začal naříkat a protestovat, a medvídek se také vrtěl a kroutil.
„Byl jsi velmi neposlušný, když jsi mě kopl. Bolí to… chceš, aby mě to bolelo?“
Teddy přestal plakat a zavrtěl hlavou, „Nechci, aby tě něco bolelo, stlejdo Haji.“
„Tak příště nekopej, dobře?“
„Dobje.“
„Jestli budeš zbytek večera hodný, myslím, že bys mohl dostat něco pěkného.“
Chlapeček se usmál a těsně následovaný medvídkem ho pevně objal.
Když se vrátili do hradu, nejprve šli za Andromedou a potom je Harry oba vzal od svých komnat. Potkali i Godrika, Rowenu a Helgu. Obě dámy k Teddymu mluvily divným, pisklavým hlasem a chichotaly se. Dokonce i Godrik se na chlapečka umíval.
Potom Harry řekl Andromedě, že by mohla používat první pokoj pro hosty kdykoliv by ho chtěla navštívit a hned na to vzal Teddyho a medvídka Freda do jejich pokoje.
Pokoj byl snem každého dítěte, barevně vyhotovená především v modré a na jedné stěně byla velká malba Zapovězeného lesa a jezera, a pozadí tvořily Bradavické pozemky. Harry si všiml i kentaurů, jednorožců, dokonce i Hagrida s Tesákem. Nad famfrpálovým hřištěm byli namalovaní famfrpáloví hráči a v jezeře obří sépie.
Všechen nábytek v pokoji byl v Teddyho velikosti, s výjimkou jednoho houpacího křesla, které stálo v koutě vedle police s knihami; miniaturní postel měla modré nebesa, noční stolík měl na vrchu položenou pěknou lampičku a v pokoji stál i malý, okrouhlý stolík se čtyřmi stoličkami. Dále tam byla malá skříňka na oblečení a komoda, o které ho Krátura ujistil, že je magicky zvětšená, aby se do ní vešlo co nejvíce oblečení, jestli by bylo potřeba. Harry si všiml dalších dveří, které, jak později zjistil, vedly do dětské koupelny s malým záchodem, umyvadlem, nad kterým bylo umístněné velké zrcadlo, a vanou, ale stále tam bylo dost místa na to, aby tam bez problémů mohl pohybovat i dospělý člověk.
Domácí skřítkové obstarali velké množství rozmanitých hraček a Teddy s medvídkem se hned rozeběhli nejprve k dřevěnému, houpacímu koníkovi, potom k velké bedně, který byla plná dřevěných vojáčků, vláčků, kostek a tahacího draka.
Andromeda se jeho dětskému nadšení od srdce smála a potom ze srandy Harrymu vynadala, že Teddy už nikdy nebude chtít přijít domů. Sice neměli v úmyslu zůstat déle než do večeře, nakonec se rozhodla, že tu stráví noc.
Teddy s medvídkem Fredem strávili zbytek dne hraním v jeho dětském pokoji, dokud nepřišel čas večeře. Potom Harry narazil na další problém, Teddy přinesl medvídka Freda a chtěl, aby i jemu dal Harry kousek lasagní. Andromeda problém rychle vyřešila tím, že mu řekla, že medvědi nejí lasagně, ale upřednostňují svoje vlastní jídlo; ubrousek přeměnila na dřevěný steak, který položila na stůl před medvídka.
Celá večeře proběhla výborně, dokud nepřišel Severus a nepřipojil se k nim.
Harry se usmál, „Tak předpokládám, že svůj příspěvek si dokončil.“
„Ano, nakonec jsem musel něco z toho vyhodit, když to přesahovalo přidělený prostor. Děkuji za to, že jsi mi zařídil Salazarovu pomoc.“ potom Harryho políbil na ústa a Harry se rozzářil.
Severus se obrátil k usmívající se Andromedě a všichni tři dospěláci se začali bavit o tom Severusovém lektvarovém příspěvku na konferenci.
Pět minut po jeho příchodě zasáhl Severuse do tváře kus letících lasagní následovaný dřevěným steakem.
Andromeda byla od hněvu celá bez sebe a okamžitě plácla Teddyho po ruce, po čem začal chlapec plakat. Teddy se otočil ke svému stlejdovi Hejimu, který však vypadal velmi naštvaně.
Teddy byl doopravdy naštvaný, kdo byl ten muž, který od něj odvrátil pozornost jeho babičky a strýce Harryho? Oba ho úplně ignorovali a jeho stlejda Hejy se na toho muže vždy hloupě usmíval. Teddy zkoušel zaujmout Harryho pozornost, ale ten ho neposlouchal, potom to zkusil s babičkou, ale i ona poslouchala jen toho muže a ne jeho. Byl naštvaný… tak nechal toho muže, ať ví, jak se cítí. A potom ho babička plácla po ruce.
K Teddyho hrůze se potom jeho strejda snažil toho muže vyčistit… bylo to tak frustrující.
Harry se otočil k Severusovi a látkovým ubrouskem se pokusil utřít mu tvář. Najednou zaslechli Teddyho výkřik a malý chlapec vypustil svou náhodou magii. Severusovy vlasy začaly hořet. Andromeda zaječela a Harry to rychle uhasil. Potom se otočil a spatřil Teddyho (a medvídka Freda) se strašně fialovými vlasy.
Chlapec sebou nyní zlostně mlátil a začal rozhacovat lžíce, vidličky a všechno, co on a jeho medvěd Fred mohli dostat do ruk. Harry mu přísným hlasem řekl, aby přestal. To už letěl vzduchem talíř, který by trefil Severuse do tváře, nebýt kouzla, které na něj vrhl Harry.
„Tede Remuse Lupine, toto bylo velmi, velmi zlé a nevychované,“ řekl Harry. Zvedl Teddyho, chytil medvěda Freda a oba je odnesl do dětského pokoje.
Severus slyšel křik dítěte, ten zvuk poznal; nebyl to křik bolesti, ale křik, který měl upoutat pozornost. Byl to pláč dítěte, které bylo ignorované a kterého rodiče předstírali, že tam není. Byl to křik, který si zvykl používat i on jako malé dítě, když jeho matka nebyla doma, před tím, než se naučil skrývat svoje emoce.
To dítě mu podpálilo vlasy, ale věděl, že to byla jen náhodná magie, takže potrvá jen pár sekund, než mu vlasy opět dorostou. Když Harry vzal Teddyho do pokoje, Severusovi myslí proběhl záblesk z jeho vlastního dětství, když se poprvé projevila jeho náhodná magie.
Byl trochu starší než Teddy, měl asi tři roky a jeho matka dostala práci servírky v restauraci, a nechala ho doma s otcem… byl hladový a jeho otec jen seděl a díval se na televizi. Požádal ho, aby mu dal něco k jídlu. On se jen postavil, odešel do kuchyně, odkud si z ledničky vzal pivo a vrátil se na gauč. Tobias Snape se podíval na svého syna a řekl, „Když se začneš o sebe starat sám, potom můžeš dostat jídlo.“ Seva to ranilo a začal plakat. Tobias ho udeřil. Potom flaška v jeho ruce vybuchla, následovaná vázou, popelníkem a televizí. Otec ho vzal do pokoje a to, co se dělo potom Severuse pronásledovalo ještě několik let. Jeho matka musela použít lektvary, aby mu zahojila rány na zádech. Ale ani všechny lektvary nedokážou zahojit emocionální jizvy.
Severus se podíval na dveře, kterými Harry odnesl dítě, věděl, že Harry byl také zneužívaný a Teddymu by neublížil. Harry byl příliš laskavým člověkem na to, aby zranil dítě, a dokonce by ho neuhodil, ani kdyby byl nahněvaný. Severus Harrymu důvěřoval; věděl, že dítě bude potrestané za rozhazování věcí, a ne za náhodnou magii. Ale on… on neviděl Harryho, viděl Tobiase.
Severus vstal a vešel do pokoje, ignorujíc Andromediné slova, že všechno bude v pořádku. Vstoupil dovnitř nevědíc, co očekávat. Viděl Harryho, který seděl na malé posteli se založenými rukami a Teddyho a jeho medvěda sedících na dvou malých stoličkách obrácených tváří ke stěně. Teddy posmrkával, ale zřejmě mu nebylo fyzicky ublížené.
Harry se Severuse neslyšně zeptal, zda je v pořádku a on přikývl. Harry se k němu chystal přijít, když Severus zavrtěl hlavou a ukázal na Teddyho; Harry pochopil a zůstal na místě.
Severus si prohlížel pokoj, byl to pokoj snů každého dítěte. Přesně takový, jaký si vždy přál mít. Jeho mysl začala přemýšlel o tom, co všechno by udělal pro svoje vlastní děti; Harryho děti. Nikdy o možnosti mít nějaké děti nepřemýšlel, nyní mu však ta myšlenka nevadila… samozřejmě všechny Harryho děti by byli famfrpál hrající magnety na problémy, ale nezdálo se, že by mu ta myšlenka vadila. Podíval se na nástěnnou malbu a potom se obrátil k Harrymu.
Poklepal si na zápěstí a naklonil hlavu k Teddymu. Harry se podíval na hodinky a odpověděl tím, že vystřelil všech deset prstů a následně čtyři opět pokrčil. Severus přikývl a odešel zpět do kuchyně.
Andromeda čistila stůl a když Severus vešel, zahleděla se na něj, „Tak spokojený? Harry ho nezavraždil.“
Severus se zašklebil, ale odpověděl. „Věděl jsem, že to neudělal, ale chtěl jsem mu dát vědět, že je všechno v pořádku.“
„Harry je k Teddymu skvělý a vím, že vždy se zachová správně. Nyní, když jsou Remus i můj Ted pryč, je Harry jediný muž, který má na chlapce ten mužský vliv a svou úlohu kmotra bere velmi vážně. Vím, že Harry nikdy nepoznal svého otce a v pravém smyslu slova ani svého kmotra, ale chce tu pro Teddyho vždy být,“ řekla Andromeda, nalila do dvou šálků kávu a jednu podala Severusovi, který se posadil.
„Milujete Harryho a je zřejmé, že Harry miluje vás. Teddy se zjevně cítil být ohrožený, že mu Harryho vezmete. Teddy si své rodiče nepamatuje a je velmi osamělým dítětem. Jeho jedinou společností je stará dáma, která se nemůže nahánět a lozit po stromech, hrát si s lopatami anebo ho vzít na koště. Pro Teddyho je osobou, která s ním toto všechno dělá, je Harry, a myslí si, že mu ho berete pryč.“
Severus se podíval na Andromedu, „Vy nejste stará.“
„Ale jsem příliš stará na hraní famfrpálu a moje představa o zábavě je strhující partie šachů.“ zasmála se Andromeda.
Severus chvíli nad něčím přemýšlel a potom se zeptal, „Máte v plánu říct Teddymu, že jeho otec byl vlkodlak?“
Andromeda byla trochu překvapená, ale odpověděla, „Přemýšlela jsem o tom. Harry mu dal plyšového vlka, takže nyní jsem mu jen řekla, že Náměsíčník byl vlk. Možná mu to povím před tím, než odejde do Bradavic.“
Severus přikývl a podíval se na hodinky. Položil šálek na stůl, omluvil se a vešel zpět do dětského pokoje.
Teddy byl už propuštěný ze svého trestu a nyní seděl v náručí svému kmotrovi a objímal ho. Harry držel oba, jak Teddyho, tak jeho medvídka. Když Severus vstoupil dovnitř, oba se na něj podívali a Teddy se zamračil.
Severus se zadíval na Harryho a rychle řekl, „Tak, Harry, představil bys mě svému kmotřenci?“
Harry Severusovi věnoval mírně zmatený pohled, ale potom se otočil k Teddymu a řekl, „Teddy, rád bych ti představil svého přítele Severuse Snapea.“
Severus natáhl ruku a řekl, „Těší mě, Teddy.“
Teddy vrhl na Harryho nejistý pohled, ale ten jen přikývl. Velmi váhavě mu Teddy potřásl rukou.
„A kdo je tvůj přítele?“ ukázal Severus na medvěda.
Teddy si stále prohlížel toho muže, nezdál se být tak zlým, „Medvídek Fjed.“
Severus se usmál a řekl, „Rád vás poznávám, pane Medvěde.“ Potom potřásl tlapkou i medvídkovi. Rozhlédl se po pokoji a znova promluvil. „To je velmi pěkný pokoj, neukážeš mi to tu?“
Teddy se usmál, přiběhl k bedně na hraní a ukázal Severusovi všechny hračky, potom poličku s knihami, stolík a malbu na stěně. Ukázal Severusovi kentaury, jednorožce a i sépii, při čem pokaždé pozorně hleděl na Severuse, který přikyvoval.
Severus se podíval na malbu a potom na usmívajícího se Teddyho. „Je to doopravdy velmi pěkné, ale něco tomu chybí.“ Vytáhl hůlku a začal s ní poklepávat po ruce. Teddy se zajíkl, když viděl, že z hůlky vylétávají jiskry.
Potom se rozběhl ke svému nočnímu stolku, vzal si hůlku, kterou mu dal předtím Fred a začal napodobovat Severuse.
Severus počkal, dokud se chlapec vrátí a potom řekl (předstírajíc, že až nyní přišel na to, co té malbě chybí), „Už vím.“ Nejprve si hůlkou namířil na hlavu, následně na stěnu a potom vyslovil sérii několik zaklínadel. Skončil až po několika minutách.
Harry se podíval na stěnu a zalapal po dechu.
Severus se přikrčil a obrátil Teddyho směrem k malbě, ukazujíc mu nové prvky. Pod stromem vedle jezera byly dvě postavy, muž a žena. Muž měl hnědé vlasy a tvář mu křižovaly jizvy. Seděl pod stromem a četl knihu, zatím co děvče se srdcovitou tváří a vlasy trčícími do všech stran se opíralo o strom.
Harry ukázal na muže a řekl, „Teddy, toto je tvůj táta.“ Teddy zajíkl, přistoupil ke stě ně a dotkl se malby. Potom Harry prstem ukázal na ženu, „A toto je tvoje máma.“
Severus dál poklepal hůlkou na dva famrpálové hráče, kteří sletěli dolů a přistáli vedle stromu. Když je Harry spatřil, do očí se mu nahrnuli slzy. Teddy se podíval na dva muže s koštěty, z kterých jeden vypadal jako strýc Harry se svými brýlemi a ten druhý měl dlouhé černé vlasy. Harry na ně namířil prstem a řekl, „Teddy, toto je můj táta James a můj kmotr Sirius.“
Potom Severus řekl, „Teddy, podívej,“ poklepal hůlkou na slunce, které se změnilo na měsíc. Teddy viděl, jak se jeho otec přeměnil na vlka a zvolal, „Náměsíčník.“
Harry sledoval, jak se i ostatní dva přeměnili, jeden na jelena a druhý na velkého černého psa. Zaslechl chlacové nadšené výkřiky, „Dvanácteják, Tichošjap.“
Pět minut se dívali na tři zvířata, které běželi křížem přes louku.
Severus se usmíval a pohled mu padl na chichotajícího se chlapce. Po chvíli znovu poklepal na měsíc, který se změnil zpět na slunce. Muž se také vrátil do své původní podoby a dva hráči famfrpálu se vrátili na oblohu, zatím co Remus vzal opět do rukou knihu.
Potom Severus chytil Teddyho hůlku a pomocí vlastního na něj vrhl nějaké kouzlo. Vrátil ho zpět Teddymu a řekl, „Teddy, poklepej hůlkou na svou mámu.“ Sledoval, jak chlapec uchopil hůlku a ťukl s ním na malbu. Mezi rty mu unikl veselý chichot, když se namalované ženě vlasy změnily nejprve na fialové, potom na zelené, a vždy když na ní poklepal hůlkou, dostaly její vlasy jinou barvu. Stejně jako i Teddyho.
Severus vzhlédl k Harrymu, který se na něj díval s úžasem a láskou vepsanými ve tváři. Severus se usmál a byl překvapený, když se na něj vrhl Harry vlepil mu obrovskou pusu. Následně se do objetí připojili i Teddy se svým medvídkem.
Harry měl v očích slzy, ale potom je jich rychle setřel a otočil se k Teddymu, „Teddy, není tu náhodou něco, co bys rád pověděl Severusovi?“
Teddy se na něj podíval se zářícími oči a řekl, „Děkuji, děkuji, děkuji.“
„Není zač, Teddy.“
Harry se na něj podíval trochu přísnější a pokračoval, „Není tu ještě něco, co bys chtěl říct?“
Teddy mu věnoval zmatený pohled.
„O tom, jak jsi byl neposlušný.“
Teddy sklopil hlavu, nyní se cítil doopravdy zle, „Pjomiň, že jsem na tebe házel věci a ublížil ti a zapálil ti vlasy.“
Severus se sehnul a opatrně zvedl Teddymu tvář, takže se mu nyní díval přímo do očí, „Děkuji za omluvení, Teddy. Je doopravdy nesprávné rozhazovat věci, ale já vím, že už to nikdy znovu neuděláš. Vím, že ten oheň byla nehoda. Byl jsi naštvaný a myslel jsi si, že ti beru tvého strejdu Harryho. Stratil jsi kontrolu nad svou magií, a to je v pořádku, protože vím, že jsi mi nechtěl ublížit. Teddy, tvůj strejda Harry tu bude pro tebe vždy a jestli mi to dovolíš, tak i já.“
Teddy se usmál a potom Severuse znovu objal spolu s medvídkem Fredem.
Když Teddy zvedl pohled a spatřil ve dveřích stát svoji babičku, zapištěl a přiběhl k ní, chytil jí za ruku a přitáhl jí k malbě. Ukázal jí mámu a tátu, a potom namířil hůlkou a ukazoval, jak se vlasy jeho mámy stále mění.
Andromeda je sledovala už dlouho dobu. Viděla, jak Severus změnil malbu a viděla také, co udělal pro Teddyho. Od toho momentu pro něj Severus nebyl víc smrtijedem (ani bývalým). Podívala se na něj a řekla, „Jste dobrý muž, Severusi Snapee.“
Potom se obrátila k Teddymu a řekl, „Teddy, myslím si, že je čas připravit se na spánek. Řekni strejdovi Harrymu,“ na chvíli se odmlčela a podívala se na Severuse, „a strejdovi Sevovi dobrou noc.“ S vševědoucím pohledem v očích jim řekla, „Zabavte se vy dva, na Teddyho dnes večer v noci dohlídnu. Setkámee se ráno u snídaně.“
Po další sérii objetí jim Teddy popřál dobrou noc a Harry se Severusem odešli z pokoje.
Hned potom Harry Severuse pevně objal a na jeho překvapení Harrymu po tváři stekli slzy.
„Co se děje, lásko?“ setřel mu slzy Severus.
„To, co jsi udělal pro Teddyho, bylo úžasné. Nikdy bych si nemyslel, že ty bys… víš, po tom, kdo byl můj otec.“
„Když jsem se dokázal dostat přes to, že ty jsi syn Jamese Pottera, v pohodě jsem dokázal zvládnout to, že Teddy je synem Remuse, kromě toho, k Pobertům už víc necítím žádnou nenávist. Svým způsobem za svoje zločiny zaplatili a já mám tak silný pocit, že moje nenávist byl udržovaná násilně.“
Harry přikývl, „Já jen chci, aby byl Teddy šťastný, aby měl život, který jsem já nikdy mít nemohl. Je mi tak podobný, oba jsme osiřeli dřív, než jsme měli dva roky a rodiče si pamatovat také nikdy nebude, s výjimkou toho, co mu o nich řeknou lidé. Nevím, zda rozumíš tomu, co cítím.“
„My oba jsme měli zlé dětství, Harry, Albus se o to postaral. Vím přesně, jak se cítíš. Minulost změnit nemůžeme, ale můžeme změnit budoucnost. Jsi skvělý kmotr a vím, že v budoucnosti budeš i skvělý otec.“
Harry se podíval na Severuse a v celém jeho zjevu viděl hlubokou lásku.
„Teddy si zasloužil být šťastný, a tak jistě i ty. Udělal jsem tě šťastným?“ zeptal se Severus, když dal Harrymu polibek na čelo.
„Udělal jsi mě velmi šťastným.“ řekl Harry.
Oba se chvíli navzájem objímali, než Harry nevzhlédl a Severus v jeho očích spatřil pohled, který vždy značil darebáctví.
„Myslím, že si zasloužíš odměnu.“ začal si ho dobírat Harry a táhl ho do ložnice.
„Odměnu, myslíš jako plaketu anebo nějakou trofej?“ usmíval se Severus, když mu začal stahovat vnější roucho.
„Myslel jsem něco osobnějšího, něco, co by se ti doopravdy velmi líbilo,“ řekl Harry, když Severusovi rozepínal košili.
Přišli až k Harryho ložnici, mávnutím otevřeli dveře a když vstoupil dovnitř, tak je hned i zavřeli.
„Myslíš něco jako novou přísadu do lektvarů, anebo zlatý kotlík?“
„Měl jsem na myslí spíš něco, co by ti přišlo úplně vynikající.“
„Myslíš misku plnou čokoládového pudingu?“
Harry se na sekundu zastavil a zamyslel se, „To může být doopravdy užitečné,“ přitlačil nyní už nahého Severuse k posteli.
Severus Harryho zastavil a na celý pokoj vrhl kouzlo na tlumení zvuku. Potom dalším rychlím mávnutím nechal úhledně složené oblečení klesnout na stoličku. Nakonec hůlku položil na noční stolík, otočil se k Harrymu a promluvil, „Kde jsme to skončili?“
„Chystal jsem se přivolat nějaký puding.“ řekl Harry a luskl prsty a hned se u něj objevila mise pudingu.
Severus si jí hned od Harryho vzal a ponořil do něj prst. Potom ho nabídl Harrymu, který ho hladově olízl. Severus zasténal.
Severus ponořil do dezertu další prst a tentokrát si jím přešel po hrudi, čím na něj vytvořil pudingové čáry. I ty Harry lačně slízal a Severus opět hlasitě zasténal.
Dál Severus nakreslil okolo svých bradavek malé kroužky, které potom celé pudingem i přikryl. Harry je olizoval, jemně okusoval a sál, dokud ta sladká hmota nebyla úplně pryč. Severus lapal po dechu a prosil.
Potom Severus ponořil do misky rovnou dva prsty a cikcakovým vzorem si jimi přecházel po hrudi až pupku, který obkroužil. Harry i nyní slízal každý kousek pudingu a jazykem se ujišťoval, že na jeho lidském talíři nic nezůstalo. Severus se zavřenými oči těžko dýchal, a dokonce i hlas ho postupně zrazoval.
Harry se na něj podíval a vzal misku, „Myslím, že vytvořím svoje vlastní umění.“
Severus k němu zvedl pohled a viděl, že se Harry ušklíbá, „Dokonce si myslím, že dokážu vytvořit přímo umělecké dílo.“
Severus opakovaně stonal a lapal po dechu, když Harry rukami vybral z misky všechen puding. Těžko se mu dýchalo a zavřel oči, jakmile vrhl Harry na svoje umělecké dílo žádostivý pohled. Ale když se na něj Harry pustil, Severus popadl povlečení a tentokrát ho hlas nezradil. Zajímalo ho, zda jeho kouzlo na tlumení zvuků vydrží.
oooOOOOooo
Jestli se Severus obával toho, zda ho Teddy příjme, všechny jeho pochybnosti se následující ráno rozplynuli. Severus pomáhal Harrymu se snídaní; Harry dělal lívance s čokoládovou polevou a on krájel cibuli, rajčata a bylinky na omeletu, když zaslechl dětský křik. Do kuchyně přiběhl polonahý Teddy a skryl se za Severuse. Těsně za ním do místnosti pokojně vešel Krátura.
„Pane Teddy, pojďte odtud. Jdeme vás vykoupat.“ řekl Krátura přísně.
„Koupel ne!“
„Pane Teddy, paní Andy bude velmi naštvaná, jestli se nevykoupete.“
Severus se zahleděl na malého chlapce v plenkách, který se na něj prosebně díval.
Harry se ušklíbl a pokračoval v přípravě lívanců.
Severus si povzdechl a sehnul se. „Teddy, musíš Kráturu poslechnout, musíš se jít vykoupat.“
„Koupel ne:“
„Ano, koupel,“ řekl Severus a vzal chlapce ke Kráturovi.
Modrovlasý Teddy se podíval na Harryho, který zavrtěl hlavou a ukázal na Kráturu.
Rezignovaný Teddy odešel s domácím skřítkem.
Po pár minutách ticha Harry promluvil. „Zvláštní, přiběhl k tobě, a ne ke mně.“
Severus neodpověděl, i jemu ta myšlenka přecházela myslí. Přemýšlel, zda by na něj Harry žárlil, ale potom se otočil a na Harryho tváři spatřil obrovský úsměv.
„Skutečně zvláštní.“
Po pár minutách ticha Harry promluvil, bez toho, aby se otočil, „Myslím, že ty bys byl také úžasným otcem.“
Severus se zastavil, podíval se na Harryho a s velkým úsměvem se vrátil ke krájení rajčat.
O hodinu později Teddy s Andromedou odešli. Další den plánovali odcestovat do Toskánska a strávit v jejich vile nějaký čas, ale Andromeda Teddymu slíbila, že až se vrátí, bude moct strávit kousek prázdnin i s Harrym a Severusem.
Severus odešel do laboratoře, aby se setkal se svými dvěma ‚asistenty‘. Hermiona další den v poledne odlétala do Austrálie a profesorka Prýtová se měla vrátit už někdy přes víkend, a tak chtěl Neville pro ni připravit návrh na jeho učňovství. Dnes byl tedy poslední den, kdy by se trio mělo alespoň na chvíli potkat. Severus by to otevřeně nepřiznal, ale Harry věděl, že svůj výzkum s Nevillem a Hermionou si doopravdy užívá.
Harry se rozhodl, že ráno stráví procházením některých plánů nových sirotčinců, když do místnosti vstoupil Ogden.
„Omluvte mě, pane Harry, ale u brány je Lucius Malfoy a rád by věděl, zda byste mu mohli věnovat pár minut.“
Harry pokynul Ogdenovi, aby Luciuse přivedl přímo sem, do jeho komnat.
O pár minut později stál Harry (oblečený ve formálním hábitu) v obýváku a mluvil s Godrikem, když vešel Ogden spolu s Luciusem. Harry si všiml, že za Luciusem se vlekl malý domácí skřítek; Harry se zamračil, když si vzpomněl na obrázek Luciuse a Dobbyho ze svého druhého ročníku. Jakmile opět získá nějaké peníze, začíná se svými starými způsoby a za zády si na zavolání drží skřítka.
Harry byl velmi vážný, když se posadil. Nenabídl Luciusovi, aby si také sedl, proto zůstal stát. Harry si všiml, že Lucius zírá na Godrika, který se na něj mračil.
„Dobré ráno, Lorde Potter-Blacku, je mi líto, že přicházím bez ohlášení, ale Narcissa a já jsme měli pocit, že je to důležité. Nejprve bych vám však ještě poděkoval za vaši laskavost…“
„Proč jste tu, Luciusi?“ Harry viděl, jak Lucius couvl.
„Narcissa a já jsme odešli od mého bratrance a přestěhovali jsme se do sídla v Kentu. Bratranec Eldritch byl velmi nahněvaný, že jsem vám odevzdal Malfoyovský prsten Lorda; chtěl ho získat už nějaký čas a měl pocit, že jestli se ho budu muset vzdát, tak by ho měl dostat on. Prohlásil vás za svého nepřítele a obávám se, že se vám bude snažit nějakým způsobem ublížit.“
„Dokáži sám sebe ochránit, ale děkuji za varování.“
„Také bychom byli oba s Narcissou rádi, kdybyste někdy v blízké době chtěl přijít na večeři, možná tento víkend, takže byste mohl vidět nové sídlo.“
„O víkendu budu doprovázel Severuse na lektvarové konferenci v Barceloně,“ nebyla to pravda a Harry nevěděl, proč to vlastně řekl. Možná jedna jeho část chtěla se Severusem doopravdy jít.
„No, možná někdy jindy,“ řekl zklamaný Lucius, sice se svoje zklamání snažil skrýt. „Jak víte, ministerstvo zabavilo všechen náš majetek, včetně rodinných domácích skřítků. Zůstalo nám však několik malých skřítků, kteří ještě nebyli dost staří na to, aby byli připoutání k rodině, takže jsme to nepovažovali za skutečný majetek. Můj bratranec je však přinutil pracovat jako část naší splátky za to, že u něho můžeme bydlet. Když jsme se vystěhovali, byli jsme schopni vzít si je zpět. Ještě stále jsou příliš mladí a měli by být doopravdy vyučeni. Tento domácí skřítek…“ pokynul malému skřítkovi, aby předstoupil, „se narodil tomu jistému skřítkovi, který zplodil vašeho starého domácího skřítka Dobbyho.“
„Dobby nebyl můj. Byl to svobodný a nezávislý domácí skřítek, avšak také byl i mým přítelem,“ řekl smutně Harry.
Lucius věděl, že mezi nimi bylo neobvyklé přátelství a věděl také, jak skřítek zemřel. „Tento domácí skřítek se rodičům vašeho přítele Dobbyho narodil jako poslední, jeho rodiče zemřeli ve válce. Narcissa a já bychom vám ho rádi věnovali jako dar. Vím, jak velmi vám váš přítel chybí a mysleli jsme, že tento skřítek by byl šťastnější s vámi. Je ještě mladý, narodil se chvíli před tím, než Dobby opustil naše služby a podle skřítkovské tradice je už skoro připravený zapojit se do učňovství a naučit se, jak být správným domácím skřítkem. Mysleli jsme si, že to je lepší dar než dort.“
Harry se podíval na Luciuse a potom na domácího skřítka; vypadal jako mladší Dobby, se stejnými zvědavými oči. Harrymu velmi chyběl ten bláznivý skřítek, který byl jeho přítelem a zemřel, když ho chránil. „Jak se jmenuje?“
„Ještě nedostal jméno, říkáme mu jednoduše skřítek. Jméno dostane až když bude připoutaný k domu a jestli ho přijmete, budete mu muset dát i jméno.“ vysvětlil Lucius.
Harry se díval na domácího skřítka, popošel až k němu a tichým hlasem se zeptal, „Chceš být připoutaný k mému majetku?“
Domácí skřítek vypadal vyděšeně. Nejprve se podíval na Luciuse a potom na Harryho, bez toho, aby ně řekl. Harry musel Luciusovi udělit uznání; starý Lucius by toho malého skřítka už dávno udeřil.
„Jestli nechceš, nebudu tě nutit,“ řekl Harry uspokojujíce.
Na Harryho překvapení Lucius promluvil jemným tónem hlasu, „Pan Harry je dobrý muž, dobře se o tebe postará.“
Harry se mýlil, ten muž se doopravdy změnil.
Domácí skřítek se podíval na Harryho, přikývl a přistoupil k němu blíže.
Bože, co mám nyní dělat, pomyslel si Harry. Hermiona by to věděla, ale zabila by ho, jestli by se dozvěděla, že má dalšího skřítka. Harry zavolal Kráturu.
„Kráturo, Lucius mi věnoval malého skřítka,“ řekl Harry a ukázal Kráturovi maličkého skřítka. Krátura přikývl.
„Vybral už pán Harry jméno?“
Harry při pohledu na skřítka chvíli uvažoval; chtěl jméno, které by začínalo na písmeno ‚D‘ jako Dobby, ale nelíbili se mu ty bláznivé jména, které lidí skřítkům dávali, jako Drippy, anebo Dressy, anebo Dumpy, dokonce i jméno Dunce. Už to mám. „Dante.“
Malý domácí skřítek se usmíval a Krátura přikývl, „A které rodině bude Dante sloužit?“
„Oběma, Potterům a Blackům. Chci, aby zůstal s tebou. A od tebe chci, abys ho trénoval.“
„V pořádku,“ Lucius pomohl Harrymu se spoutáním a Krátura vzal Danteho sebou.
Harry vyzval Luciuse, aby si sedl a poděkoval mu ze skřítka. Po tom, co byl představený Godrikovi, po výměně pár zdvořilostních fráz, šálce čaji a slibu, že příští týden přijde Harry na večeři, Lucius odešel.
Místo něho vešli dovnitř Krátura a Dante. Dante měl nyní oblečenou světlemodrou tuniku s Potterovských a Blackovským erbem.
Po několika intenzivních diskuzích hrad na Harryho požádání pro něj vytvořil malý pokojík hned vedle Kráturové. Oba skřítkové budou mít společnou koupelnu. Harry mu chtěl dát vlastní koupelnu, ale Krátura řekl, že to by bylo příliš nevhodné. Také dal Kráturovi několik galeonů, aby si mohl koupit cokoliv, co potřeboval, včetně oblečení (Harry trval na tom, že bude vši řádně oblečený a obutý v pořádných botech).
Harry se smál, když slyšel Kráturu jak vysvětluje Dantemu pravidla toho, co se od něj očekává. Dante Harrmu připomněl Teddyho; byl hravý a pozornost věnoval vždy něčemu jinému. Avšak byl vyděšený pokaždé, když se k němu Harry přiblížil. Harry předpokládal, že podobně jako Dobby, ani Dante neměl s kouzelníky dobré zkušenosti.
Okolo oběda vstoupil Harry do kuchyně a spatřil Kráturu, který mu dělal sendvič.
„Kde je Dante?“
„Potřebujete ho vidět?“
„Ne, jen jsem byl zvědavý.“
„Poslal jsem ho, aby si zdřímnul; minulou noc toho mnoho nenaspal.“
„Tak, co si o něm myslíš? Není pro tebe toho nyní mnoho?“
„Dante je dobrý přírůstek, ale je to ještě malý skřítek, neměl by začít s učením dříve, než příští rok. Ale na tom starém místě byl nucený dělat práci úplně vyškoleného domácího skřítka.“ vysvětloval Krátura, který v rukou držel pohár máslového ležáku a seděl s Harrym v kuchyni. Po prvé, když mu Harry řekl, aby si sedl k němu za stůl, byl Krátura zděšený a šokovaný. Prý něco takové bylo absolutně nevhodné, ale potom si Krátura na svého výstředního pána zvykl a v soukromí (ne v přítomnosti Hermiony, nebo Ginny či Rona) spolu často sedávali u jednoho stolu.
„Je toho na tebe příliš? Už si vůbec někdy pracoval s mladými skřítky?“
„Ano, před tím, než Lord Orion zemřel a svého dědice zbavil přízně, měla rodina Blacků mnoho domácích skřítků, i těch mladých. Krátura mnohé z nich učil.“
„Měl jsi… no víš, měl… anebo… zplodil jsi nějakého mladého skřítka?“ zeptal se Harry trochu nesvůj a přemýšlel, zda nepřekročil pomyslenou hranici; odpil ze svého máslového ležáku a opatrně se na Kráturu díval.
Krátura vypadal velmi smutně, „Ne.“
„Bylo ti nařízené, že žádného mít nesmíš, anebo jsi neměl ženu?“
„Měl jsem družku… zemřela už velmi dávno.“
„No, víš, vždy by sis mohl domluvit rande s Misty, ta je tedy velmi energická,“ dobíral si ho Harry.
„Ne, domácí skřítkové, stejně jako všechny ostatní skřítkové mají jen jednoho druha na celý život. Víc ne. Někteří kouzelníci skřítky nutí násilně zplodit potomka s jiným skřítkem, ale je to vůči nám velmi zlé.“
„Takže tvoje družka zemřela před tím, než počala nějakého mladého skřítka?“
„Zemřela s dítětem v sobě,“ odpověděl smutně Krátura.
„Je mi to velmi líto. Co se stalo, zemřela při porodu?“ Harry nechtěl nutit skřítka znovu prožívat smutnou minulost, ale byl zvědavý. Krátura o své minulosti mluvit jen velmi zřídka a Dante v něm možná vyvolával staré pocity.
Krátura se podíval na Harryho se smutným pohledem. Váhal, ale Harry viděl ten moment, kdy se rozhodl mu o tom říct.
„Ne, při porodu ne. Pár dní před tím, než zemřela, nechal pan Sirius puštěné psy během čajového večírku jeho matky a ti všechno zničili. Pan Orion byl na Harpa, skřítka, který se staral o pse, velmi nahněvaný a chystal se ho potrestat. Ale Krátura pánovi Orionovi řekl, že to udělal pan Sirius. Pan Orion potrestal pana Siriuse opaskem. Pan Sirius byl na Kráturu velmi nahněvaný a chtěl se Kráturovi pomstít.“ Domácí skřítek se zadíval na Harryho, jakoby přemýšlel, zda má pokračovat.
Harry věděl, že to, co se dělo dál se mu nebude poslouchat dobře, věděl, že právě objevil důvod Kráturovi nenávisti k Siriusovi. Nechtěl to slyšet, ale potřeboval to. Pokynul Kráturovi, aby pokračoval.
„Pan Sirius přišel tam, kde domácí skřítkové spali. Na podlahu dal med a vědro peří, a s pytlem v náručí čekal. Kiri byla velmi unavená kvůli dítěti a chtěla jít spát, když Kráturovi začala služba. Uklouzla a spadla do medu a peří. Pan Sirius ji vložil do pytle a dal jí k psům. Paní Bella to zastavila a spatřila, že to byla Kiri, ne Krátura. Tu noc už nepřežila. Paní Andy a Bella se snažily zachránit Kiri i její dítě, ale nepodařilo se jim to.“
Harry chvíli mlčel a potom se zeptal, „Kolik let bylo tehdy Siriusovi?“
„Jedenáct, stalo se to během léta před jeho prvním nástupem do Bradavic.“
„Co mu za to udělali jeho rodiče?“
„Nic, Kiri byla domácí skřítek, ale paní Bella řekla, že kdyby šel do Zmijozelu, tak by se mu pomstila.“
Potom byli oba pár minut ticho, než Harry promluvil, „Je mi to líto, Kráturo.“
Ospalý Dante vešel do kuchyně a když spatřil Harryho, vypadal, jako by chtěl utéct, ale Harry ho zavolal a pokynul mu, aby se posadil. V očích malého domácího skřítka viděl strach. Krátura se postavil, nalil do jednoho poháru mléko a položil ho před Danteho.
Harry se na něj díval a řekl Kráturovi, „Chci, aby ses o něj staral, jako by byl tvůj vlastní, nechci, aby byl školený do té doby, dokud si nebudeš myslet, že je na to čas. Nechej ho být alespoň chvíli dítětem.“
Harry viděl, jak se jindy pokojnému a vyrovnanému skřítkovi naplnili oči slzami, když se s láskou zahleděl na malého skřítka. Harry viděl, že udělal správnou věc.
Najednou Kráturové uši ožili a řekl, „U vchodu je pan Severus.“
Harry vstal, aby ho přivedl dovnitř.
„Harry, přemýšlel jsem, zda by se ti se mnou nechtělo jít na Příčnou ulici a možná i do mudlovského Londýna?“
Severus viděl, že Harry o tom přemýšlí a potom řekl, „Rozhodl jsem se, že si potřebuji koupit nějaké nové hábity a možná i nějaké neformální oblečení a…“
Harryho oči se rozzářili, „Samozřejmě, jen si vezmu měšec s penězi a dám vědět Kráturovi a Dantemu.“
„Kdo je Dante?“
Po krátkém představení malého skřítka odešli.
oooOOOOooo
Harry se už dávno takt nebavil. S jeho novým vzhledem ho lidé nepoznali, ale zato Severusovi se dostalo několik spatření. Šli nakupovat oblečení a Harry nedovolil Severusovi koupit si žádný černý hábit; toto vyústilo v hádku, ale nakonec se dohodli na kompromisu v podobě několika tmavých barev (Severus zamumlal směrem k asistence v obchodě, že by sem ještě rád přišel, ale bez Harryho).
Udělali si zastávky v několika knihkupectvích a obchodech s hračkami (kde Harry koupil dráčka na tahání pro Danteho a Severus koupil hračkářský lektvarový set pro Teddyho).
Potom zamířili do mudlovského Londýna, kde Harry koupil Severusovi i sobě úplně nový šatník z mudlovského oblečený (Harry Severusovi opět nedovolil nic černé). Několik kousky bylo i na formální příležitosti, ale většinou tvořilo pohodlné, neformální oblečení.
Severus šel i ke kadeřníkovi a dal se ostříhat. To mu dalo o mnoho mladší vzhled a také vypadal o mnoho víc sexy. Až ta, že Harry měl chuť se na něj přímo tam vrhnout.
Když se o něco později Severus s Harrym vrátili do Harryho komnat v Bradavicích, oba byli už trochu unavení.
Harry vstoupil dovnitř a všiml si, že pokoj je nezvykle tmavá. Vytáhl hůlku a hned na to zaslechl pár hlasů vykřiknout „Překvapení!“ Kdyby Harry neměl svou magii a sám sebe pod kontrolou, mnoho kouzelníků by v té chvíli nedopadlo příliš dobře.
Přistoupila k němu Hermiona, „Vím, že narozeniny máš až za dva týdny, ale já ani Charlie tu nebudeme, takže jsme se rozhodli připravit ti dřívější narozeninovou párty.“
Harry se rozhlédl a spatřil Andromedu, Teddyho (a medvídka Freda), Freda, Georga, Charlieho, Artura, Billa, Fleur a Viktorii, Minervu, Filiuse, Augustu, Nevilla, Justínu, Briana, Fireforgea, Manguse a Grobbericka, dokonce i všechny čtyři zakladatele v Godrikové rámu a v rohu velmi nepohodlně vypadajícího Draca.
Harry nebyl schopný ze sebe dostat ani slovo. Přišel k němu Krátura, složil mu kabát a vzal i všechny balíčky (Kráturu nesměle následoval Dante). Viděl Ogdena a Misty, kteří nosili jídlo na přetížený stůl a usmívající se Hermionu a Severuse. Pomyslel si, že je skutečně nejbohatším kouzelníkem na světě, ale ne kvůli zlatu, ale proto, že měl tak milující rodinu.