Kapitola 13. Začátek něčeho nového
Harry a Hermiona se procházeli okolo jezera asi půl hodiny před západem slunka. Byl to už týden od střetnutí se skřety a přesně pět dní od Harryho propuštění z nemocničního křídla. Ještě stále na to šel zlehka, ale každý den zkoušel trochu cvičit. Tak se spolu s Hermionou chodili procházet.
„Harry, tak jak se má Fireforge?“ zeptala se Hermiona, když zamířili k břehu jezera.
„Ach, Hermiono, má se skvěle, měla jsi ho vidět dnes, když jsem mu řekl, že byl najatý jako můj Správce majetku. Praktický celý zářil.“
„Ty jsi z něho udělal Správce svého majetku? Je to dovolené? Tedy, myslím tím, vzpomínám si, jak Binns mluvil, že jedním z důsledků vojny skřetů bylo to, že ti si neudrželi postavení, kde by byli podřazení lidem.“
„Ověřil jsem si, že důsledkem bylo spíš neformální porozumění a upřímně, Hermiono, je mi to jedno. Fireforge je doopravdy ten nejlepší člověk, mám na mysli skřet, pro tuto práce. Nezajímá mě, co si myslí lidi, nenechám ho dělat svou práci, aby si některý čaroděj přivlastnil všechny zásluhy, co je přesně to, co dělají jiní Lordi. Ohledně svých financí mu důvěřuji víc jak většině kouzelníků, které znám.“
„Víš, že tě podporuji, Harry. Jen to bude pro něj těžké, od ostatních skřetů přijde velký odpor.“
„Je tvrdý jako skála a doopravdy zná fungování kouzelnického světa. Bude v pořádku. Kromě toho si nemyslím, že by měl nějaký problém týkající se Starších Gringottbanky. Smál se, když jsem mu řekl, že o své nové pozici může jít Ragnoga informovat sám.“
Hermiona se zasmála, o tom incidentu se skřety už slyšela. „Dělali nějaké problémy ohledně tvého požadavku mít Magnuse a Grobericka jako účtových manažerů?“
„Ne, byli poměrně vstřícní. Informovali mě, že Magnus a Groberick by byli vůči mým účtům úplně oddaný a že žádný jiný skřet nebude s mými záležitostmi nic podnikat. Abych byl upřímný, myslím, že Ragnog se velmi snaží dostat u mě na tu dobrou stranu, takže to využiji tak, jak se jen dá.“ řekl Harry se smíchem.
Hermiona ho hravě bouchla po zádech. „Nezneužívej svou moc, Harry Jamesi Pottere.“
„Všechno, co jsem doopravdy udělal je, že jsem Magnusovi a Grobrickovi dal větší kanceláře a vyšší plat. Také jsem se jich ptal, jestli nechtějí víc dovolené, ale to odmítli.“
„A co Fireforge, co nabídneš jemu?“
„Požádal jsem ho, aby zvážil, co chce, ale nějaké závazné ustanovení jsem už udělal. Dostane alespoň měsíc v roce placené dovolené; a plat srovnatelný s platem manažera kouzelníka.“
„To je skvělé Harry, jsem tak šťastná.“
„No, moje podmínky mu přišli příliš výstředné a přehnané.“
„Víš, staré předsudky a zvyky je těžké překonat.“ řekla Hermiona smutně.
„S Winky to nejde dobře?“
„Ne. Abych byla upřímná, nevím, co mám dělat. Většinu času pije a když je střízlivá, tak stále pláče. Ale nepřestávám to zkoušet.“
Chvíli byli ticho a dívali se na zapadat slunce.
„Něco tě trápí a není to jen Winky. Jde o Rona?“
Hermiona si povzdychla. „Ne, s tím, co udělal Ron se vyrovnám… to jen, chybí mi moje rodina. Víš, Ron a já jsme tento rok plánovali navštívit mé rodiče v Austrálii, když jsi ty měl být na svatební cestě.“ Potom, co Hermiona rodičům obnovila vzpomínky, se rozhodli, že zůstanou v Austrálii, do které se přímo zamilovali.
„Tak proč tam nejedeš? Není tu nic, co by tě tu drželo. Vím, že tvoji rodiče by se velmi těšili, kdybys je přišla navštívit.“
„Nevím, užívám si tu svůj čas pracováním s profesorem Snapeem a Nevillem na experimentech. Vážně zvažuji, že se stanu mistrem lektvarů… ale problém je ten, že skutečně nevím, co chci dělat. Po válce jsem měla všechno perfektně naplánované, přesně jsem věděla, co chci dělat, jak to chci dělat a kdy to chci dělat. Nyní se změnilo tolik věcí a cítím se úplně mimo kontrolu.“
„Chápu, co tím myslíš. Oba jsme prošli mnoha věci... ale buďme si upřímní, Hermjono, potřebuješ se trochu uvolnit. Uvědomil jsem si, že sice je plánování věcí dobré, vždy si musíš nechat nějaký malý prostor na něco neočekávané,“ Harry se ušklíbl a řekl, „Konfucius říká ‚Strom, který je příliš pevný a neohebný, bude v silném větru zlomený‘.“
„Konfucius to nikdy neřekl.“
Harry se zasmál, „No dobře, byl to Neville, ale má pravdu. Udělej něco bláznivé, dám ti kartu z Gringottbanky, která nemá prakticky žádný limit a můžeš jít nakupovat do sytosti. Vezmi si rok volna a poznej svět. Najdi samu sebe. Jdi k horoucímu prameni v Japonsku, jdi nakupovat do Milána, sbal někoho v Bevery Hills, zatancuj si nahoře bez v Riu.“
Po posledním prohlášení Hermiona zůstala na Harryho civět.
„Jdi kam jen chceš a když budeš připravená vrátit se, já tu budu čekat.“
„A co ty, Harry, žádné horoucí prameny pro tebe?“
„No vážně pouvažuji o tom tancování nahoře bez v Riu“
Hermiona se zasmála. „Jen jestli ten nahoře bez bude Severus.“
Harry se na ní šokovaně podíval.
„Netvař se tak šokovaně, vím to velmi dobře… kromě toho, je těžké nevšímat si všechny ty pohledy, které máte jeden pro druhého.“ smála se Hermiona.
Já… ne… myslím… je to tak vidět?“
„Heh… každopádně to schvaluji, je to dobrý muž. Myslím, že by tě mohl udělat šťastným… možná ne až tak šťastným jako nakupování v Miláně anebo Beverly Hills,“ zasmála se, „Ale myslím, že vy dva se k sobě skvěle hodíte. Nedovol, aby tě něco drželo zpátky, jdi za tím.“
„To stejné platí i pro vás, slečno Grangerová,“ usmál se Harry, „někde tam na tebe někdo čeká, Hermiono… Ron byl hlupák a rozhodně si tě nezaslouží.“
Slunko už zapadlo a nyní se už vraceli zpět do hradu.
„Rozmysli se o tom, kam chceš jít a já to zařídím.“
„A co Winky, nechci jí opustit.“
„Tak to nedělej. Vezmi jí sebou, jen si buď jistá. A také vezmi i Sola.“
„A Neville?“
„Ten bude se mnou souhlasit.“
„A můj výzkum?“
„Příliš mnoho výmluv. Rezervuji ti let do Austrálie někdy koncem týdne. Žádné argumenty. Máš čtyři dny na to, aby sis dala do pořádku svoje záležitosti. No, vlastně tři dny, jeden potřebuješ na nákup nového šatníku.“
Harry se vrátil do svého bytu, což byly vlastně Nebelvírské rodinné komnaty. Skládal se z pánské ložnice a dvou menších pokojů pro hosty s vlastními koupelnami (hrad by jich vytvořil tolik, kolik by potřeboval), kuchyně, místnosti pro trénování, knihovny a pracovny, observatoře a obýváku. Také požádal hrad, aby vytvořil malou místnost pro Kráturu, nejdříve měl domácí skřítek námitky, ale Harry mu celkem vážně řekl, že je to příkaz, musel jí mít.
Když Harry vešel do místnosti, přivítal ho zvuk dvou hádajících se lidí. Usmál se.
Krátura popošel k Harrymu, podal mu pohár vody a vzal mu kabát. „Jak dlouho se už hádají?“
„Jen asi patnáct minut, něco o husích a kachních vejcích.“
Harry vešel do obýváku, která byla podobná té, kterou před tím vytvořila Komnata nejvyšší potřeby. Jediným značným rozdílem byla přítomnost obrovského obrazu Godrika Nebelvíra v pracovně.
Když se Harry poprvé setkal se svým předkem, tak byl šokovaný a zároveň nadšený. První noc Harry užasle seděl a poslouchal muže, který byl zase příliš natěšený tím, že někdo jeho historky poslouchá. Následující den potkal Helgu z Mrzimoru v Nevillově pokoji. Harry a Neville navedení hradem potom odešli na krátké ‚pátrání‘ a odhalili další dvě rodinné komnaty a odemkli portréty Salazara Zmijozela a Rowena z Havraspáru a jejich rodin.
Čtyři zakladatelé během dne navštěvovali Nevilla, Harryho anebo ředitelku, ale večery trávili většinou s Harrym.
Harry brzy zjistil, že sice byli Sarazar a Godrik doopravdy nejlepšími přáteli, oba milovali vzájemné popichování a častokrát to končilo několikahodinovou hádkou, kde řešili úplně bezvýznamné věci.
Harry se zasmál, když zahlédl Salazara mířícího hůlkou na Godrika, a Helgu a Rowenu jak drží Godrika.
„Tak o co jde tentokrát?“ zeptal se Harry po minutě sledování zakladatelů, kteří se chovali jako děti.
„Ten idiot říká, že kachní vejce jsou pro lektvar na růst vlasů lepší než husí vejce, když každý ví, že kanadské husí vejce mají silnější účinek než nějaké staré vejce kačky,“ řekl nadutý Salazar.
„Ten starý větroplach jednoduše nepřipustí, že i někdo jiný může mít na lektvary jiný názor. Jen proto, že je mistrem lektvarů, si myslí, že ví všechno.“ křičel Godrik.
Harry si povzdychl, „Godriku, už jsi někdy dělal lektvar na růst vlasů?“
„Ale o to tu nejde…“
„Odpověz, ano nebo ne.“
„No ne, ale…“
„Žádné ale… tato hádka skončila.“
„Děkuji ti, Harry. Alespoň jeden z tvých potomků oplývá nějakou inteligencí, to musí být ta jeho zmijozelská stránka.“
První noc byli všichni čtyři zakladatelé spolu a Harry jim vyprávěl celý svůj příběh, včetně nejnovějších událostí. Salazar prohlásil Harryho za čestného Zmijozela, a to odstartovalo první hádku mezi Salazarem a Godrikem.
„Sale, víš, že tě jen škádlí, jen aby tě naštval, neskoč mu na to, konec konců, ty bys měl být ten mazaný.“
„Ale to on si začal,“ promluvil Godrik, „Já jsem jen řekl…“
„Neslyšel jsi Harryho? O lektvarech nevíš nic…“ samolibě prohlásil Salazar.
„Pánové, jestli nepřestanete, každého z vás zavřu do jeho vlastního pokoje.“ řekl Harry přísným hlasem, jako by mluvil se dvěma neposlušnými dětmi.
„Já už jsem ve svém pokoji.“ podotkl Godrik.
„No tak nedovolím ostatním přijít a navštívit tě.“ řekl Harry a nalil si pohár vína.
Oba – Godrik se Salazarem – promluvili, „To nemůžeš udělat.“
„Ne? Fajn, jen zkoušejte, jsem jeho potomek,“ kývl hlavou směrem ke Godrikovi, „Můžu být velmi tvrdohlaví, jestli chci.“
Oba zakladatelé ztichli.
Rowena se zasmála, „Harry, kde jsi byl před tisíci lety?“
I Helga se smála, „Ano, ale jsem ráda, že jsi tu nyní. Když zemřeš, ujisti se, že tady v Bradavicích budeš mít portrét, nemyslím si, že bych vydržela celou věčnost bez vyjednávače.“
„Ach, Helgo, jen jestli budeš navštěvovat můj portrét každý den a dovolíš mi kochat se tvou krásou.“
Helga se zachichotala, „Och, ty nezbedníku… ale jsem si jistá, že jistý profesor lektvarů by mohl namítat.“ řekla a v očích jí zajiskřilo.
„Co… Hermiona má pravdu. Je to tak zjevné?“
„Harry, známe tě jen čtyři dny a můžeme vidět, že si tě tvůj mistr lektvarů omotal kolem prstu.“
„A je jasné, že to jisté platí i pro něho. Připomíná mí mého Selwina; vysoký, štíhlý, čertovsky krásný, ale vážný a hloubavý. Ale pro mě měl stále ve svých očích výraz, který vyjadřoval takovou hlubokou lásku, a to stejné vidím ve tvém Severusovi.“ řekla Rowena.
„A kde je ten starý mrzout Selwyn dnes večer?“ zeptal se Salazar, když se usadil do Godrikova křesla, zatímco Godrik nalíval do dvou pohárů nějaký alkoholický nápoj (dobré na tom být namalovaným je, že množství nápoje ve flašce nikdy neubývá).
Rowena si povzdychla, „Je v našich komnatách, konečně přesvědčil Odgena, aby zavolal Helenu do našich komnat a když jsem odcházela, právě jí za něco peskoval.“ Havraspárský duch, Šedá Roweninou dcerou Helena, která zemřela při útěku po tom, co ukradla své matce diadém. Artefakt ukryla v Albánsku, a nakonec jeho polohu prozradila Tomovi Raddlovi, který ho použil na viteál. Diadém byl úplně zničený a poznatky uložené v něm byly navždy ztracené.
„Radši už půjdu a zkontroluji je. Harry, bylo mi potěšením, jako vždy. Dobrou noc všem.“ řekla Rowena a opustila portrét.
Najednou se ozvalo zaklepání na dveře a o pár sekund později vstoupil do pokoje Severus a všiml si tří zakladatelů.
Helga se zachichotala, mrkla na Harryho a řekla. „Myslím, že bych měla raději jít a podívat se, zda je Neville vzhůru,“ a s tím i ona opustila portrét.
Godrik se Salazarem zůstali. Salazar seděl v Godrikově křesle a Godrik na kraji stolu, oba s drinkem v ruce a dívali se na dva pány, jako by je střetnutí byly nějakou denní, mýdlovou operní dámou.
„Dobrý večer, Harry, jaká byla dnešní procházka? Jsi v pořádku? Nebolí tě nohy?“ ptal se Severus, když se posadil do křesla stojícího u krbu.
„Je mi dobře,“ řekl s úsměvem Harry, nalil do poháru Ohnivou whisky a podal ho Severusovi. „Co tě sem dnes večer přivádí?“
Harry zaslechl Godrika supět a Salazarův smích. Škaredě se na ně zakřenil.
„Přišel jsem se tě zeptat, jaké máš na zítra plány. Je tu jedna věs, se kterou jsem doufal, že bys mi mohl pomoci.“
Harry slyšel, jak Salazar něco zašeptal Godrikovi, který se zasmál. Harry jim tentokrát věnoval jiný pohled.
„Mám se setkat s Malfoyovými. Mangus poslal dokumenty o majetku a trezoru, který Orion Black nechal Narcisse a Dracovi. S papíry také poslal žádost, aby přišel i Draco. Poslal jsem jim pozvání, abychom se potkali na Grimmauldovém náměstí. Krátura a já odcházíme brzy ráno. Setkání je o desáté.“
„Proč na Grimmauldovém náměstí, a ne tady anebo v Gringottbance.“
„Myslím, že Lucius a Narcissa se zdráhají příliš se ukazovat na veřejnosti a vyhýbají se místům jako je Příčná ulice. Naposledy na ně lidi házeli rajčata a vejce. Myslím, že také přechovávají averzy i k Bradavicím. Kromě toho, na Grimmauldově náměstí je jeden z hlavních Blackovských domů. Jestli na ně chci udělat dojem svým postavením jako Lord Black, Nejlepší je tak udělat to v Blackovým domě.“
„Mám strach, že by se můj starý přítel mohl o něco pokusit.“
„Dokážu to zvládnout sám“
„Jistě.“
Harry se zasmál, „Proč, Severusi, máš pochybnosti o mojí schopnosti se bránit?“
„Nemám, víš, že jsi poměrně schopný, je to jen, víš…“ začal Severus.
„Záleží mu na tobě,“ zvolal Salazar, a ještě jednou si vysloužil jedno zamračení od Harryho.
„Ne… to není tím, já jen že Lucius prožívá těžké časy. On, Draco a Narcissa se museli vzdát svého majetku a zlata jako náhradu za svoje činy, dokonce museli prodat všechny Narcisinné šperky, aby mohli zaplatit soudy. V současné době žijí v malé chatrči, kterou vlastní jeden z Luciusových bratranců a přežijí jen díky Dracovým chabým příjmům jako asistenta v lektvarové laboratoři. Lucius ti to možná bude dávat za vinu a vědíc, že níž klesnout už nemůže, by se mohl rozhodnou pro nějakou sebevražednou misi.“
„Ano, zajímá se o tebe.“ zopakoval Godrik. Harry zavrtěl hlavou a neverbální a bezhůlkovou magii poslal na portrét bodavou kletbu. Usmál se, když slyšel Godrikovo a Salazarovo zajíknutí.
„O důvod víc, pro který by měli přijmout moji nabídku, je to šance na nový začátek. Myslím, že alespoň Narcissa to ocení. Ale jestli máš nějaké obavy, pokojně se k nám můžeš připojit.“
Severus zavrtěl hlavou, „Musíš to udělat sám. Nebudou tě respektovat, jestli tam přijdeš s ochrankou. I tak musím napsat jeden důležitý článek. Každoroční lektvarová konference začíná za pět dní a já píšu článek o mém vylepšení protivlkodlačího lektvaru a pokročilém lektvaru proti bolesti, který jsem osobně vyvinul na použití po napadnutí Cruciatem.“
„To je úžasné, jsem si jistý, že to zvládneš skvěle.“
„Ano, sice se všemi událostmi posledních dvou týdnů jsem ještě ani nezačal a tato konference je důležitá. Poslední dva roky jsem se jí ze zřejmých důvodů nezúčastnil a potřebuji se znovu začlenit do lektvarové společnosti. Každopádně je to částečně právě toto, proč jsem se tě ptal na tvoje zítřejší plány.“
„Musíš být zoufalí, jestli mě žádáš o pomoc s psaním článku o lektvarech,“ řekl Harry s úsměvem.
Po tomto ho Severus zpražil pohledem, „Ne, ty blázne. Jednou z činností konference je prodej vzácných přísad do lektvarů. Mistři lektvarů můžou dát do dražby vzácné položky, které můžou mít na prodej. V minulosti jsem byl schopný vydražit flaštičky s fénixovými slzami a při výjimečných příležitostech i Fénixův popel. Proto jsem byl schopný dodat dobrovolně darovanou krev jednorožce, kterou jsem použil do tvého lektvaru. Doufal jsem, že bys mi dovolil odebrat jeden anebo dva kousky baziliškové kůže, které bych mohl vydražit. Nemusí být velké. Minulý týden jsme použili všechny položky v našich různých experimentech. Dám ti peníze, které z toho získám, já hledám jen uznání.“
„Velmi rád tě vezmu dolů do komnaty a budeš si moct vzít tolik kůže, kolik budeš chtít. Je tam přibližně 60 stop svlečené hadí kůže a na baziliškovém těle ještě víc. Ale co myslíš tím, zda ti to dovolím?“
„No, technicky je ten Bazilišek tvůj, zabil jsi ho, takže patří tobě.“
„A protože můj idiotský potomek tě ustanovil za svého dědice, všechen Zmijozelův majetek, včetně Baziliška, přechází na tebe,“ informoval ho Salazar.
„Waw, to jsem nevěděl. No, Severusi, můžeš mít všechnu Baziliškovu kůži a vše další, co bys rád nabídl na aukci. A všechno, za co to prodáš, si můžeš nechat. Já nepotřebuji peníze.“
Severus se zeširoka usmál a řekl. „Skvělé, možná bychom mohli jít dolů do Komnaty pozítří a všechno posbírat.“
„Já bych navrhoval jít nyní, ale myslím, že Komnatu budeš raději zkoumat celý den.“
„To bude úžasné, Harry, doopravdy si to vážím. Ani jen netušíš, co to pro mě znamená.“
Harry se usmál, „Nemáš za co, Severusi. Jestli je tu ještě něco, co bys ode mě potřeboval, neváhej se zeptat.“
Zaslechl Godrika a Salazara, jak se smějí, a tak jim poslal další bodavou kletbu.
„No, jestli nabízíš…“
Harry vrhl další kletbu, která narazila do obrazu právě když se dva zakladatelé začali smát a potěšilo ho, když zaslechl vřískot a následný pád, když Godrik spadl z křesla.
„…. napadlo mě, zda bych mohl dostat Grifonovo pero. Myslím si, že za posledních víc jak 400 let na některou konferenci někdo přinesl pero Grifina a vím, že existuje mnoho starověkých lektvarů, které tuto složku vyžadují, no odkdy je prakticky nemožné se k nějakému peru dostat, jsou tyto lektvary nepoužívané. Jestli přijdu na konferenci se dvěma prakticky nedosáhnutelnými přísadami do lektvarů, budou o ně doslova žebrat.“
Harry se Severusovi nezávislosti zasmál, nikdy před tím ho neslyšel mluvit s takovým nadšením.
Harry vstal a proměnil se. Po tom, co byly bloky z jeho magie odstraněné, se mohl s lehkostí proměnit do všech svých animágských forem.
Všechny svoje podoby pojmenoval, ale bytost, kterou byl Grifon si žádala jednoduché jméno – Grifon.
Severus se na stvoření s úžasem díval a natáhl se, aby se ho mohl nejistě dotknout. Grifon naklonil hlavu k Severusově ruce a když ho Severus pohladil, tak zatrylkoval.
Potom Grifon roztáhl křídla a dával pozor, aby nic nerozbil, sice křídlem hrubě švihl obraz s Godrikem a jeho návštěvníkem Salazarem.
Severus k němu přistoupil a jemně mu vytrhl pero. Bylo asi půl metru dlouhé a mělo krásnou, zlatou barvu. Potom ustoupil o krok dozadu a úklonem mu poděloval.
Potom se Grifon natočil dozadu a zobákem si vytáhl další pero, které bylo o něco delší a mělo kaštanovočervenou a zlatou barvu.
Severus popošel ke Grifonovi a vzal mu pero.
Harry se přeměnil spět a zasmál se, když Severus vydal zvuk podobný kočičímu vrnění, když mu zlehka přejel pírkem po tváři.
Severus se zčervenal, když byl přistižen a Harry nijak nesnížil jeho rozpaky, když jen tak seděl a díval se na mistra lektvarů žádostivým pohledem.
Potom dovnitř přišel Krátura, který jim přinesl nějaké lehké občerstvení a následně odešel.
Ti dva skončili několika hodinový rozhovor o nadcházející lektvarové konferenci.
Jakmile Severus odešel, Harry slyšel, jak Salazar říká Godrikovi, „Ten hloupý chlapec mu ani nedal pusu na dobrou noc.“
Harry mávl rukou a rozesmál se, když zaslechl šplouchnutí následované Salazarovými a Godrikovými výkřiky a klením starověkými nadávkami.
Následující ráno měl na sobě Harry elegantní modrý hábit (v duchu si slíbil jít na nákupy nějakého nového oblečení neformálního medlovského stylu.). Spolu s Kráturou se rozhodli jít brzy, takže Harry se nasnídal u sebe v bytě a v 7:45 vyrazil. Zůstal překvapený, když odcházel z komnat a všiml si Hermiony stojící venku, jak se dohaduje s portrétem Grifona, který strážil jeho dveře. Harry Grifonovi nařídil, aby Hermionu vpustil dovnitř kdykoliv by přišla, ale to pompézní stvoření uvedlo, že je nevhodné pro mladou dámu bez doprovodu, aby navštívila jeho komnaty ještě před osmou hodinou ráno. Grifon dokonce ani neinformoval Kráturu, že venku stojí děvče.
Hermioně se ulevilo, když spatřila Harryho vycházejícího z pokoje. Po vyslechnutí Grifonového minutového řečnění se rozhodla přijat jeho nabídku a chtěla ho doprovodit do Londýna.
Použil zrcadlový komunikátor, aby se spojil s Mangusem a oznámil mu, že chce pro Hermionu Gringott-kartu, kterou by mohla používat jak v kouzelnickém, tak i v mudlovském světě, také aby Hermioně zabezpečil na pátek letenku do Sydney.
Mangus řekl, že to bude připravené už, když přijde na Grimmauldovo náměstí v devět.
Hermiona šla s Harrym a oba diskutovali o možných reakcích Malfoyů na Harryho nabídku. Hermiona neměla Malfoye v lásce, a tak nebude při tom, když přijdou. Také doufala, že když se vrátí, tak oni už budou zase pryč.
Na Grimmauldovo náměstí přišli rychle a Krátura se hned začal ujišťovat, že je místo vhodně připravené.
Harry upravil ochrany pro Hermionu a ta mohla vejít dovnitř. Probírali její plány na cestu, když vstoupil Mangus a dal jí Gringott-kartu na její jméno. Byla černo-zlatá a na povrchu byl reliéf draka, který tvořil písmeno G. Řekl jí, že karta je zajištěná proti krádeži a také, že použít jí může ona. Podal jí i letenku do Sydney, potvrdil ubytování ve smíšeném kouzelnicko-mudlovském hotelu a pronajal vozidlo na celou dobu jejího pobytu v případě, že by ho potřebovala.
Hermiona Harrymu poděkovala a potom, co bezpečně zabalila letenky a ostatní cestovní dokumenty, odešla strávit den v Londýně. Když odcházela, Harry za ní zakřičel, „Pamatuj, vybláznit se.“
Přesně v deset Harry snížil ochrany a zviditelnil dům. Krátura otevřel dveře, aby umožnil Malfoyům vejít. Potom je zavedl do hlavní pracovny, kde na ně čekal Harry s Mangusem a Fireforgem.
Pro někoho, kdo je znal před tím a viděl i nyní, by to byl šok, stejně jako pro Harryho, sice na sobě nedal nic znát.
Lucius vypadal strhaně a zlomeně, dlouhé vlasy měl ostříhané nakrátko a jeho hábit, sice čistý, zřejmě zažil i lepší časy. Už víc nechodil se svou palicí, ale jako by ironií osudu bylo, že nyní mírně kulhal. Stále však nosil prsten Lorda.
Narcissa také vypadala o něco hubenější a okolo očí měla tmavé kruhy. Na sobě měla něco, co vypadalo jako hábit ze second-handu, ale měla světlý make-up, který jí dodával elegantní vzhled. Vlasy měla zapletené do dlouhého vrkoče.
Draco vypadal stejně jako když ho Harry naposledy viděl, až na to, že jeho hábit byl velmi jednoduchý (z nich tří byl nejlepší oblečený právě on). Jeho arogantní manýry byly pryč, ale vypadal, že v sobě stále má ten svůj oheň. Jednoduše dospěl.
Jestli byl Harry šokovaný, když viděl změny na Malfoyových, nebylo to nic v porovnání s tím, jak byli šokování oni, když spatřili Harryho. Sice od Závěrečné bitvy párkrát zahlédli jeho fotku v novinách, naživo ho od té doby neviděli. Ve skutečnosti svědčil v jejich prospěch, ale vypovídal na uzavřeném soudě.
Draco byl šokovaný, když viděl ty obrovské Harryho změny. Už nebyl žádný krpec, ve skutečnosti byl tak vysoký jako Draco a o mnoho více svalnatější. neměl brýle a jeho oči jasně zářili, tvář se jemně změnila a nyní už dlouhé vlasy měly kaštanové odlesky. Oblečený měl luxusní smaragdovozelený formální hábit s Blackovským znakem. Vypadal úžasně. Vyzařoval sebedůvěru a moc, kterou Draco u nikoho před tím neviděl, dokonce ani u Temného pána. Moc, která z něho vycházela byla děsivá a věděl, že oba jeho rodiče nejsou vystrašení, ale přímo vyděšení, sice dělali všechno pro to, aby to skryli.
Když Lucius a Narcissa dostali předvolání od nového Lorda Blacka, trochu se jim ulevilo a doufali, že ten muž by jim mohl finančně pomoci. Narcissa řekla, že ona by požádala o útočiště, a dokonce by se dala i oficiálně rozvést se svým manželem a vrátila se ke svému jménu, jen aby mohli být pod ochranou Hlavy Blacků. Kdyby se tak stalo, všichni tři by mohli mít opět alespoň náznak života. Dostala by malý příspěvek, který by podpořil jí a Luciuse, a tak by nemuseli žebrat a trpět v současném ponížení, do kterého je uvázal Luciusův bratranec.
Ale Lucius to neviděl tak, jako ona. Měl strach, že kdyby už Cissa byla pod ochranou své rodiny, ztratil by ji navždy, byla to Zmijozelka a udělala, aby cokoliv, aby přežila. Ještě horší by bylo, kdyby požádala o rozvod a Lord by žádal zpět její věno, které tvořilo milion galeonů. On by nebyl schopný to zaplatil a musel by přijít o život.
Když jim Draco připomenul, že novým Lordem Blackem je Harry Potter, upadli do zoufalství. Co i jen malá naděje, kterou měli, byla pryč.
„Dobré ráno, Lorde Malfoyi, Narcisso a Draco.“
Všichni tři se Lordovi Blackovi uklonili.
Narcissa Harrymu odevzdala malý čokoládový dort. Bylo zvykem, že když byl někdo formálně představený novému Lordovi, rodina odevzdávala dar. Velikost a hodnota daru obyčejně závisela na bohatství rodiny.
„Děkuji vám, miluji čokoládový dort, je můj nejoblíbenější,“ řekl Harry, když dort přijal a podal jí Fireforgovi, který jí položil na stolík.
„Ano, řekl nám to Draco. Upekla jsem ho sama.“
„Potom jsem vám dvojnásobně vděčný.“ řekl Harry s úsměvem.
Potom byli Malfoyovi vyzvání, aby se posadili (neodvážili si sednout si, než se neusadil Lord Black a sám je k tomu jistému nevyzval) a Krátura naservíroval lehké občerstvení. Harrymu bylo jasné, že nesnídali.
„Chtěl bych vám představit Fireforga – Manažera mého Potterovského a Blackovského majetku,“ řekl Harry a ukázal na Fireforgea, při čem pozorně sledoval jejich reakci. V očích všech třech zaregistroval šok, ale nikdo z nich nic neřekl a Lucius se Fireforgovi na uznání krátce uklonil. Harry se usmál.
„Skřet po mé levice je Mangus, Hlava Blackovských účtů Gringottbanky.“ Lucius se opět uklonil.
„Tak, Lorde Malfoyi, jak se vám daří?“
Bylo jasné, že se nemají velmi dobře, ale Augusta a Ogden Harryho vyučili v kouzelnické etiketě a bylo vhodné zeptat se jiného Lorda na to, jak se mu daří.
„Bylo i lépe.“ odpověděl Lucius. Harry zaregistroval, že v jeho hlase nebyl žádný sarkazmus ani posměch.
„A Draco, je mi líto, že jsi nedokončil Bradavice.“
„Ne, OVCE jsem složil soukromě, nyní jsem zaměstnaný jako laboratorní asistent mistra lektvarů Sangreho.“ řekl Draco s lehkým nádechem hrdosti. Pablo Sangre byl jedním z největších španělských mistrů lektvarů a své učně si vybíral sám. Bez peněz na financování učňovství byl Draco nucený pracovat jako asistent. Znamenalo to, že Draco svým způsobem mohl pracovat na své výuce jako mistr, ale trvalo by to dvakrát tak dlouho.
„To je poměrně velký úspěch, gratuluji. Jsem rád, že jsi našel něco smysluplného.“ Potom se otočil k Narcisse, „A jak se daří vám, Narcisso?“
Narcissa se podívala na Harryho a věděla, že tento muž má v ruce její štěstí, ale samu sebe znovu uspokojovala tím, že je neposlal do Azkabanu. Dokonce i nyní byl jeho hlas něžný a znělo to, jako by ho to upřímně zajímalo.
„Je to těžké, ale přežíváme díky tomu, že máme jeden druhého. A vy, můj pane, jak se vám daří? Bylo nám líto, když jsme se doslechli, že vaše svatba se slečnou Weasleyovou byla odložená. Doufám, že je u vás všechno v pořádku?“
„Je mi dobře, děkuji.“
Tak, zdvořilostí byli za nimi, nadešel čas pustit se do podnikání. „Jsem si jistý, že vás zajímá, proč jsem vás sem dnes zavolal. No, jak víte, když zemřel můj kmotr Sirius, poslední z Lordů Blacků, odkázal mi celý svůj majetek a všechny tituly. Při celém to dění jsem poslední tři roky nebyl schopný věnovat se mým povinnostem jako Lord Black a za to se omlouvám. Avšak nyní jsem to břemeno Lorda Blacka převzal a snažím se dát do pořádku všechno týkající se Blacků.“
Tady se zastavil, přistoupil k němu Mangus a podal mu několik dokumentů a složek.
„Vzhledem na nešťastné a nezákonné držení Lorda Siriuse v Azkabanu, nebyly požadavky bývalého Lorda Oriona stanovené v poslední vůli a testamentu vykonané. Proto jako současný Lord Black je mou povinností tento nedostatek napravit.“
Harry přečetl část Orionovy závěti. „Narcisse Blackové-Malfoyové, mé milované neteři odkazuji svoje panství v Kentu, které se skládá ze sídla, stájí a pozemku o rozloze 10 akrů. Vím, jak ráda jezdíš na koních, proto jsem si jistý, že si toto panství zamiluješ. Také ti odkazuji 500 000 galeonů na libovolné využití.“
Harry na chvíli vzhlédl od pergamenu a na tvářích tří Malfoyů viděl obrovskou úlevu. Dům a peníze jim pomůžou na dlouhé cestě za novým životem.
Harry pokračoval, „Tvým dětem odkazuji 150 000 galeonů, ať je využijí, jak jen budou chtít.“
Harry se podíval na Draca a řekl, „Draco, jelikož jsi jediné právní dítě Narcissy Blackové-Malfoyové, celá částka patří tobě.“
Draco zavřel oči a Harry viděl, že bojuje se slzami.
„Nezáleží na tom, pro co se rozhodnete, tyto věci jsou vaše. Avšak mám pro vás jeden návrh, o kterém bych byl rád, kdybyste ho zvážili.“
Po těchto slovech všichni tři Malfoyovi zdvihli svůj poklad.
„Za prvé, Narcisso, aby bylo jasné, na rozdíl od některých předcházejících členů rodiny Blackových, plně uznávám Andromedu Blackovou-Tonksovou jako Blackovou a oba, ona i její jediný žijící vnuk jsou pod mou ochranou. Její vnuk, Teddy Lupin, je můj kmotřenec a v současné době je mým dědicem. Jak už bylo řečeno, Narcisso, vy a Draco jste pokrevní Blackovi a podle práva můžete požádat o azyl anebo se můžete oddělit od Malfoyovské linie a přejdete tak pod mou plnou ochranu… ale vězte, že z Draca svého dědice neudělám. I když se něco Andromedě anebo Tededymu stane, nemám v úmyslu určit Draca jako svého dědice.“
Narcissa se na něho podívala a řekla. „Za všechno, co jsme vám a kouzelnickému světu udělali, se vám nedivím, Lorde Blacku. Kvůli naší hlouposti jsme velmi trpěli a svoje činy litovali. Kromě jiného nás to stálo náš největší poklad. Za to, co jste nám dnes dali, vám budu vděčná a vím, že jste to udělat nemusel. Mohl jste nás nechat se za vámi plazit, ale vy jste to neudělal. Avšak stejně dobře jako vím, co by znamenalo být pod vaší plnou ochranou, neopustím Luciuse. Ptám se vás však, zda se azyl vztahuje i na Draca.“
„Lorde Blacku, stejně jako moje matka, ani já neopustím svou rodinu, otec možná občas byl hrozný hajzl, ale stále je to můj otec a já zůstanu s ním. Peníze, které jste mi dal, mi vystačí na vyučení se, a to je všechno, po čem toužím.“
„Dobře, vaše rozhodnutí akceptuji. Tak, nyní vám nabízím jinou alternativu. Luciusi Malfoyi, nabízím vám možnost zříci se jména Malfoy a přijat jméno vaší ženy. To by znamenalo, že byste se oficiálně vzdal práv Lorda kouzelnického světa, musel byste vyhlásit věrnost rodině Blacků a já bych vám nabídl stejnou ochranu, kterou nabízím vaší manželce a synovi. Ale varuji vás, Luciusi, půjdete proti mně a já víc nebudu milosrdný.“
Narcissa zalapala po dechu, nikdy by na tuto možnost ani jen nepomyslela, se slzami v očích se podívala na svého manžela. Lucius jí pohled s láskou opětoval a řekl, „Děkuji vám a vaši nabídku přijímám.“ Z prstu si složil prsten Lorda a nejprve se podíval na Draca, který zavrtěl hlavou, a potom ho položil na stůl před Harryho.
Harry přikývl a s pohledem upřeným na Luciuse a Narcissu promluvil, „V současné době jsem ve fázi navrhování projektů na pomoc při obnovování kouzelnického světa. Postavím dva dětské domovy, jeden pro kouzelnické děti, které přišli o rodiče a druhý pro motáky a mudlorozené děti, které jejich rodiče opustili anebo zneužívali, aby jim to pomohlo přizpůsobit se novému životu. Také vybuduji zařízení pro mladé vlkodlaky, takže by se mohli naučit vyrovnat se se svým darem a připravit se na školu a na život. Jestli to někoho z vás zajímá, můžete pomoct buď s jedním z toho, anebo také se všemi projekty, avšak vězte, že zodpovídat se budete Fireforgovi.“
Ti dva se na sebe podívali a Lucius se chystal promluvit, když ho Harry zastavil, „Vím, že tady v Británii nyní prožíváte těžké časy a pobyt tady nebude lehký. Dostali jste dům v Kentu, ale já mám také domy v Kanadě, Spojených státech, Austrálii, a dokonce i v jižní Americe. Máte možnost vzít si dům v Kentu, anebo pro vás můžu zařídit odchod z Velké Británie a zabezpečit pro vás nový život jako pána a paní Blackovi někde jinde. Nemusíte mi odpovídat dnes, můžete si promluvit jako rodina a odpovědět mi někdy jindy.“
„Zůstaneme a pomůžeme při obnově toho, co jsme pomohli zničit.“
„Dobře, Fireforge a Mangus připraví potřebné papíry. Nyní tu mám vážnou věc, kterou musím vyřešit.“ po těchto slovech Narcissa s Luciusem zbledli, toto byla cena za Harryho ochranu.
Harry si všiml jejich výrazu a ušklíbl se. „Jak víte, Lord Orion odkázal nějaký majetek každé své neteři a jejich dětem. I vaší sestře nechal dům a sumu peněz pro vaši sestru a všechny děti, které by mohla mít. Jelikož je vaše sestra mrtvá, její část musí přejít na jejího dědice,“ Harry se podíval na Narcissu a viděl, že pochopila, sice Lucius a Draco však byli zmatení. „Kde je? Vím, že vy to víte.“
„Kde je kdo, matko? Neříkej mi, že Bellatrix je naživu?“
„Ne, Bellatrix ne, Cassiopea.“
Lucius zalapal po dechu, „Řekla jsi, že Bella jí zabila, Rodolphus dokonce řekl, že viděl její tělo.“
„Narafičili jsme to, zabili jsme mudlovské dítě. Bella byla šílená a hladová po moci dokonce ještě před Azkabanem, ale nedokázala to udělat, nedokázala jí zabít.“
„Koho?“ znovu se zeptal Draco.
„Tvoji sestřenici.“ odpověděl Harry.
„Moji sestřenici, Bellatrix měla dítě?“
„Motáka. Temný pán jí nařídil skončit to, když zjistil, že je Moták. Ale když jsme se dozvěděl, že McNairovým bylo přikázané zabít svou dceru, věděli jsme, že Cassy bude na řadě. Bella a já jsme podplatili medlovského úředníka a získali pro ni papíry, a potom jsme jí poslali daleko spolu s důvěryhodným domácím skřítkem.“
„Kam?“
„Poslali jsme jí do Jižní Ameriky v čase, když byla krajina pro zbytek světa uzavřená. Avšak vím, že tam zůstali jen dva měsíce a potom se začali stěhovat. Před pěti roky jsem od ní dostala dopis, ve kterém mi oznamovala, že se bude vdávat za nějakého mudlu, už nějaký čas žila v Austrálii.“
„Potřebuji ji najít.“
Narcissa přikývla, „Nevím, kde přesněji, ale mám jedno ze dvou krátkých oznámení, které mi poslala, jsou zakódované, ale mohli by pomoci.“
Harry přikývl a potom se otočil k Dracovi, „Draco, doufal jsem, že bych tě mohl najat, abys mi ji pomohl najít. Vím, že tvoje pozice u Sngreho je důležitá a jestli nebudeš chtít jít, pochopím to.“
„Jsem na svoji sestřenici zvědavý, ale jaký druh platby nabízíš?“
„Dám ti Gringott-kartu s 50 000 galeony, který pokryje všechny tvé výdaje a může být použita jak v mudlovském, tak i kouzelnickém světě. Zabezpečím letenku do Austrálie a ubytování v hotelu.“
„Najdu ji.“
„Velmi dobře.“
„Nyní jestli chcete, nabídněte se nějakým občerstvením, zatím co Mangus a Fireforge dají dohromady všechny vaše dokumenty, Krátura připraví pozdější oběd.“
Zatím co obědvali, Draco, Lucius, Fireforge a Harry diskutovali o dětském domově, když dovnitř vstoupila očarující Hermiona. Hermioniné vlasy byly úplně rovné, měla profesionálně udělaný make-up a na sobě měla značkové, mudlovské oblečení. Vypadala jako modelka. Draco od ní nemohl odtrhnout oči.
Srdečně je pozdravila a povytáhla voje perfektně upravené obočí, když spatřila Luciuse sedícího u stolu v jídelně, jak mluví s Fireforgem. Právě vedli nějakou vážnou debatu a Lucius se k Firefotgeovi choval jako rovný k rovnému.
Potom se Hermiona obrátila k Dracovi a řekla, „Tak, Draco, co máš na práci tyto dny?“
Draco se zhluboka nadechl a odpověděl, „Právě jsem souhlasil, že pomůžu Lordovi Blackovi s jedním projektem.“
Hermiona se podívala na Harryho, „Souhlasil, že pomůže najít Cassiopeiu?“
„Ano, a nevěřila bys kde je?“
Hermiona se ještě stále dívala na Harryho, „Ne!“
Harry přikývl.
„No, to by mohlo fungovat, s největší pravděpodobností se nachází v mudlovské části Austrálie. Víš, v jakém městě, máš její adresu, telefonní číslo, anebo mudlovskou adresu? Je vdaná, máš její fotku anebo otisk prstu?“ vychrlila Hermiona jedním dechem.
Harry se zasmál, „Narcissa má nějaké informace, které nám pomůžou začít.“
„Draco, nemyslím si, že jsi chodil na studia mudlů, tak bych ti možná mohla dát rychlokurz. Ale popořádku, první, co potřebuješ, je nové oblečení, vypadáš jako kouzelník.“ Hermiona si ho hodnotíc prohlížela a potom se otočila k Fireforgeovi, „Ujistíte se, že poletí tím stejným letem jako já a změníte můj pokoj za hotelový apartmán s minimálně dvěma pokoji. Pojď, Draco, máme mnoho práce, nejprve vyrazíme do Gladrags pro nějaké mudlovské oblečení a potom půjdeme do medlovského Londýna.“ Potom se Hermiona postavila a řekla, „Harry, vrátíme se za několik hodin.“ vytáhla magicky očarovaný mobilní telefon a když odcházela, do telefonu mluvila, „Och, Richarde, to jsem já, Miona, myslíš si, že bych k tobě mohla dnes večer zaběhnout s jedním přítelem, věř mi, zlatko, zamiluješ si ho, má platinové vlasy, ach bueno, budeme tam za okamžik, cmuk cmuk… pojď, Draco.“
Harry se podíval na Draca, „Myslím, že bys měl radši jít.“
Draco se na něho podíval a zakřenil se. Harry se zasmál a pomyslel si, že toto je Draco, kterého zná.
Lucius a Narcissa si vyměnili pohled a poprvé za celé roky se skutečně s chutí rozesmáli.
V osm večer stál Harry před dřevěnými dveřmi Severusové pracovny. Byl to dlouhý den, právě nyní se vrátil a chtěl strávit nějaký čas se Severusem. Zkontroloval si oblečení a rukou ho uhladil před tím, než se zhluboka nadechl a zaklepal. Zaslechl tlumené „Vstupte.“ a otevřel dveře.
Severus seděl za stolem a hlavu měl skloněnou k nějakému pergamenu, který psal. Potom vzhlédl a podíval se na Harryho, „Harry, jak to dnes šlo?“
„Šlo to lépe, než jsem očekával,“ řekl Harry a skoro se rozesmál, když Severus povytáhl obočí. „Lucius a Draco přijali nabídky a Narcissa byla schopná dát nám dobré stopy, kde by mohla Cassiopeia být. Niky bys tomu nevěřil, ale je v Austrálii. Hermiona má naplánovaný odchod do Austrálie na pátek, aby navštívila své rodiče, tak se sama vyhlásila za Dracovu partnerku, a nakonec půjdou spolu.“
Severus se usmál, „Hermiona doopravdy pomůže se vším v mudlovském světě. Jejich spolupráce bude dobrou věcí. Oba potřebují nějakou výzvu a něco, co v nich vzbudí pocit, že to stojí za to.“
Harry se zadíval na Severuse, který kroužil rameny a ohýbal si záda. „Jsi v pořádku? Vypadáš, jako bys měl bolesti zad.“
„Jo, píšu už…“ zkontroloval čas, „pět hodin v kuse, abych byl upřímný, ke konci jsem se ani nepřiblížil. Úvod jsem přepisoval asi dvacetkrát a stále to není dost dobré.“
Harry se postavil za něj a řekl, „To, co potřebuješ, je přestávka, příliš moc o tom přemýšlíš. Jen si oddychni a přijde to samo.“ Harry začal Severusovi pomalu masírovat ramena, byl úplně napjatý a ztuhlý.
Severus zasténal a pomyslel si ‚Och, to je tak příjemné, ty jeho silné ruce‘, zdálo se mu, že uzly v jeho ramenou se pod Harryho dotyky rozmotávají a opět zasténal.
Harry cítil, jak část z něj reaguje na Severusovy stony, jeho srdce a tělo začali pracovat a ignoroval jeho mysl.
Harry se naklonil a zlehka přitlačil svoje rty na Severusův krk. Cítil, jako strnul. Potom ho políbil výš na krku a jeho ústa a jazyk se přesunuli k uchu. Jazykem vytvářel stopu táhnoucí se podél venkovní části ucha. Zašeptal, „Chceš, abych přestal?“
Severus vypustil zadržený dech a když promluvil, jeho hlas nezněl jako jeho vlastní, „Ne.“
Harryho ruce se posunuli podél Severusových ramen dopředu, uvolňujíc vnější hábit, který měl na sobě a jeho jazyk pokračoval ve své cestě od ucha směrem ke krku, jako by ho Harry ochutnával.
Severus zasténal a jeho mysl křičela ‚Ach Bože, Harry, víš, co mi to děláš‘.
Najednou Severus ucítil, jak se celá jeho stolička vzdálila od stolu a otočila se. Harry se na něj díval očima plnými touhy a vášně. Potom mávl rukami a opěrky na ruce ze stoličky zmizeli. Asi dvě sekundy Severus obdivoval sílu, kterou Harry náhodně projevil.
Tak se Harry rozkročil nad mistra lektvarů a obkročmo si na něj sedl. Potom se na Severuse podíval a bez varování napadl jeho ústa.
Polibek nebyl jemný, ale hluboký a silný, Severus nepochyboval o tom, kdo měl dominanci. Harry byl jako zvíře nárokující si svého druha. Podvolil se a užíval si ty ústa a jazyk, které si ho žádali.
Opěradlo křesla se začalo sklápět a Severus zažil chvilkový šok, ale cítil, jak Harryho magie pulzuje a věděl, že to bylo jen další Harryho kouzlo.
Severus už neměl čas znova přemýšlet o křesle, když pocítil, jak se o něj Harry tře a začalo v něm stoupat potěšení. Jeho mysl jen ztěžka zaregistrovala, že mu byl odstraněný hábit, když mu Harry rozepl vrch a nyní vzal do úst jeho bradavku. Severus zasténal a zalapal po dechu, když zacítil, jak horoucí ústa pohltili nejprve jednu a potom druhou bradavku. Pocítil, jak jím přešla vlna magie, bylo to, jako by Harry použil jak svoje tělo, tak i magii. Nikdy před tím nic podobného necítil.
Jeho tělo prudce zareagovalo a Harry se zachichotal.
Severus zavřel oči, bylo to taaaak dobré. Harry pustil vztyčené bradavky a začal se třít o Severuse, zatím co se jednou rukou zapřel o stoličku a druhou dal Severusovi za hlavu, připravený si jí přitáhnout blíže a opět spojit jejich rty, když… ozvalo se hlasité PUK!
„Velmi se omlouvám, Lorde Potter Blacku, profesore Snape.“
Harry se náhle zastavil, otočil se a podíval se na domácího skřítka jménem Tibbs, který vypadal, jako by si přál být kdekoli jiné.
„Tibbs, radši ať někdo umírá anebo útočí na hrad,“ řekl pomalu Harry, když se snažil zadržet svůj hněv za vyrušení.
Tibbs vypadal vyděšeně a couvl o krok vzad, „Je mi to velmi líto, ale ředitelka mi řekla, abych vám okamžitě oznámil, že portrét ředitele Brumbála se vrátil do svého rámu.“
Severus opět pocítil, jak Harryho magie pulzuje.
„Hned tam budeme.“
Domácí skřítek přikývl a potom šťastně zmizel.
Harry si povzdychl, opřel si hlavu o Severusův krk a zašeptal, „Albusi, tentokrát tě nenávidím o mnoho víc než jindy.“ Potom se zhluboka nadechl a slezl z něj.
Bez toho, aby se na něj Harry podíval, řekl, „Musíme jít, jestli ho Minerva napadne před tím, než se ho na něco zeptáme, mohl by znova zmizet, tentokrát nadobro.“
Severus jen přikývl, protože měl ještě stále problém zformulovat slova.
Harry se k němu otočil a zahleděl se na něj, „Mrzí mě to.“
Severus se zhluboka nadechl a řekl, „Běž, za chvilku přijdu i já, jen potřebuji minutku.“
Harry přikývl a odešel vědíc, že Severus potřeboval víc než minutu.