Kapitola 12. Zotavování
Harry se probudil s tupou bolestí. Bolelo ho celé tělo. Mysl měl zamlženou a snažil se jí uspořádat. Vzpomínal si na Poppy, jak ho obvinila z vraždy, vzpomněl si na kletbu crucio letící přímo na Ogdena, vzpomenul si na Poppy a její černou kletbu, kterou na něj vrhla, vzpomenul si na bolest. Okolo sebe neslyšel žádné zvuky, takže už muselo být po útoku. Pomalu otevřel oči, byl v místnosti, která připomínala ošetřovnu a magii okolo sebe cítil jako v Bradavicích. Takže předpokládal, že je v soukromém nemocničním pokoji v Bradavicích.
Otočil se na druhou stranu a všiml si Severuse, který usnul na židli vedle postele. Měl oblečené černé tričko a kalhoty. Bylo to poprvé, co ho Harry viděl bez hábitu a všiml si, že má doopravdy štíhlé, vypracované tělo, přesně takové, jaké si vždy představoval. Opíral se o jednu stranu křesla a ruce měl založené, hlavu měl opřenou o bok křesla, vlasy mu padaly do tváře a dlouhé nohy měl natažené před sebou… hmm, pěkné, pomyslel si Harry. To, co viděl, se mu líbilo. Ve spánku vypadal o mnoho mladší, jeho tvář postrádala starosti, neměl žádné vrásky ani zamračení, jeho nos z tohoto úhlu nevypadal zlomeně a jeho ústa… jeho ústa byly mírně pootevřené. Růžově zbarvené, ale svůdné rty. Harry přešel jazykem po rtech. Nechtěl nic víc než uvěznit ty rty svými a ochutnat je… zasténal.
Severus otevřel oči a viděl Harryho, jak se na něho dívá se zvláštním výrazem v tváři, vypadalo to skoro jako žádostivý pohled, ale Severus se musel zmýlit. Slyšel ho stonat, určitě má bolesti. „Harry, jak se cítíš? Bolí tě něco?
Harry se pokusil odpovědět, ale bolelo ho hrdlo a bylo velmi těžké něco říct.
Severus šel k vedlejšímu stolíku, kde stál džbán s vodou, který hned nalil do poháru. Přinesl Harrymu pohár a pomalu mu pomohl zvednout hlavu a napít se.
Pip – domácí skřítek, který patřil k ošetřovně (loajální Bradavicím, ne Poppy) – viděl, že se Harry vzbudil a šel zavolat léčitele, který se právě nacházel v hradě, aby Harryho prohlédl. Léčitel dal Pip pokyn, aby kontovala ředitelku a léčitelku Marchackou.
Léčitel vešel dovnitř a prohlédl Harryho. Severus mu pomohl vypít další pohár vody, kterou zapíjel lektvar proti bolesti a přinesl mu vlhkou hadru na tvář. V průběhu deseti minut přišla Justína spolu s Minervou a Filiusem, přičemž poslední dva měli pod hábitem ještě šaty na spaní.
Justína chvíli mluvila s léčitelem a potom Harryho ještě jednou prohlédla.
„Jak se cítíš, Harry? Máš bolesti?“ zeptala se.
„No, ani ne.“ Odpověděl Harry chraplavým hlasem.
Severus si odfrkl, věděl, že Harry má práh bolesti posunutý vysoko a jen velmi zřídka se přizná, že ho něco bolí.
„Poppy?“
„Mrtvá.“ odpověděla Minerva, když si sedla na kraj jeho postele.
„Ogden?“ dokonce i v takovém stavu se Harry víc zajímal o ostatní než o sebe.
„Je v pořádku, kromě Poppy nebyl nikdo zraněný.“ řekla Minerva.
Filius se obrátil k Minervě. „Jak se mu daří? Zotavování jde tak, jak má?“
„Jak se dalo očekávat, jeho tělo je stále velmi slabé a magické jádro příliš vyčerpané. S největší pravděpodobností bude muset zůstat na lůžku ještě minimálně týden. Dokonce i potom může trvat další týden, než se mu vrátí všechna síla.“
Harry zastonal, nikdy mu nedělalo dobře, když musel zůstat na ošetřovně příliš dlouho. Vydržel nanejvýš den – dva a potom byl vždy připravený na odchod. Nemyslel si, že by zvládl dokonce celý týden.
„Samozřejmě, že tu zůstane.“ řekl Severus přísně, skoro jakoby, věděl, o čem Harry přemýšlí.
Harry se jen zachichotal a řekl. „Ano, pane.“
Po chvíli se však zeptal. „Co se mi vlastně stalo, co to bylo za kletbu?“
V průběhu několika minut mu tři profesoři spolu s Justinou vyprávěli všechno, co se stalo, včetně zjištění, že Ginny má hadí jazyk a že jim pomohla otevřít Tajemnou komnatu.
Harry povytáhl obočí a potom řekl, „Mohlo by to být celkem fajn, někdy si jen tak pokecet v hadím jazykem s jiným člověkem.“
Severus zavrčel. „Ona se k tobě už nikdy nepřiblíží, jestli k tomu můžu něco říct.“ Minerva mu věnovala široký úsměv a ostatní z něho nespouštěli oči.
Řekli mu, jak všichni pracovali na najití léku, o Nevillových podílech a o pomoci Billa a Charlieho. Filius mu řekl, že Brian Watson tu byl skoro celou tu dobu a povyprávěl, jak Justína zapojila do práce i léčitele ze Sv. Munga.
Harry byl rád. Nikdy se mu nelíbila představa, že každý musel být tak tajnůstkářský, naopak, líbilo se mu, když mohl ostatním věřit.
Harry byl ve vytržení, když mu řekli, že DNA kouzlo bylo nakonec zrušené. Narostl o celé tři palce, jeho vlasy získaly kaštanový nádech a črty tváře se mu jemně pozměnili. Když mu podali zrcadlo a Harry se na sebe podíval, viděl, že jeho tvář byla skoro stejná, ale přece jen trochu jiná. Stále se dal jednoduše poznat, ale jak by se na něho člověk pozorněji zadíval, všiml by si pár drobných změn. Měl trochu výraznější lícní kosti, okrouhlejší tvář, plnější rty a v lících jamky. Minerva mu řekla, že to všechno jsou Lilyiné rysy.
Potom Justína jasně naznačila, že Harry by měl jít spát, protože jeho tělo potřebuje k úplnému uzdravení mnoho odpočinku. Řekla jim, že při něm pár hodin zůstane a potom by ho měla vzbudit na snídani. Dala mu slabý lektvar na spaní, který by ho měl lehčeji uspat.
Minerva a Filius se vrátili do svých komnat a slíbili, že se vrátí později. Harry byl příjemně překvapený, když ho Minerva před tím, než odešla, pořádně přikryla. Justína odešla s ostatními léčiteli do zadní části místnosti, aby napsali zprávu o průběhu zotovování.
Severus zůstal s Harrym a díval se, jak zavřel oči.
Potom Severus vstal a odtrhnul Harrymu vlasy z tváře. „Co mám s tebou dělat, vždy přitahuješ problémy a ta tvoje věc, která tě nutí každého zachraňovat… Myslím, že díky ní budeš přitahovat problémy vždy.“
Překvapilo ho, když Harry tiše odpověděl: „To proto, že vím, že tu vždy budeš, abys mě z těch problémů dostal...“
Severus se zasmál, naklonil se a políbil ho na čelo. Harry se usmál, a když se Severus usadil zpět do křesla, usnul.
Když se Harry následující ráno vzbudil, Severus tam už nebyl a část z něj byla kvůli tomu zklamaná. Líbila se mu představa probuzení se se Severusem po boku. Ale jeho zklamání netrvalo dlouho, když spatřil, že přišla Hermiona s Nevillem.
Všichni se usadili a víc jak hodinu diskutovali o událostech minulých dní. Harry a Neville probrali Bradavický rituál, a když mu Neville povyprávěl, co mu řekl Severus, musel se usmát. Hermiona mu pomohla se nasnídat – jedl nějakou řídkou kašovitou věc, dýňový džus a mnoho lektvarů.
Vyvrcholením návštěvy bylo, když Hermiona Harrymu přinesla výtisk Denního věštce starého dva dny. Titulní strany vévodil nadpis ‚Svatba Pottera a Wealeyové odložená‘ a obrázek Harryho promlouvajícího se k lidem a Ginny sedící vedle něho. Článek byl převážně zápisem Harryho proslovu, na Denní věštec to byl článek celkem dobře napsaný. Ale byl to právě malý obrázek a krátký popisek dole pod článkem, který Harryho rozesmál, až ho píchlo v boku. V zářivě zeleném hábitu byl na obrázku zachycený smějící se Severus Snape spolu s Minervou McGonagallovou a nadpis hlásil ‚Ano lidé, peklo skutečně zamrzá.‘
Potom přišla Justína a zdvořile řekla Hermioně a Nevillovi, aby dali Harrymu tak půlhodinu na umytí. Nejprve byl Harry v rozpacích, ale Justína mu řekla, že jako léčitelka je zvyklá vidět nahé muže a také jim pomáhat s potřebami. S Kráturovou a Justíninou pomocí se už za chvíli Harry cítil čistě a svěže, a už ani necítil žádné rozpaky, protože Justína byla ohledně těchto věcí velmi profesionální. Oblečený do červenozlatého pyžama se Harry posadil podepřený několika polštáři.
To ráno měl Harry mnoho návštěvníků včetně Minervy, Filiuse, Augusty Longbottomové a Briana Watsona, ale Severus nepřišel.
Brian Harrymu řekl, že Dawlish, Blake a ostatní bystrozoři, kteří je napadli, byli suspendovánni bez nároku na mzdu až do skončení vyšetřování, kterého výsledek může vést až k jejich propuštění z oddělení bystrozorů.
Brian mu také řekl, že byl oficiálně zbavený všech obvinění týkající se Arabelly Figgové. Z Arabelinu vraždu obvinili Poppy, také jí uznali vinnou pro pokus o Harryho vraždu, několika podvodů a zneužití zdravotnických financí.
Na Harryho úlevu ho Brian informoval, že Fireforge nebude stíhaný, protože jen ochraňoval Harryho a zachránil mu život, ale i tak musel vypracovat zprávu pro Oddělení pro řízení a kontrolu kouzelnických tvorů, ale nezdá se, že by měli být nějaké problémy. Oba mladší bystrozoři dostali vyznamenání a byli navrhnutí na povýšení.
Potom Brian odevzdal Harrymu bezovou hůlku a Harry se rozhodl nechat si ho, i když jen proto, aby se nedostal do nepovolaných rukou. Ti dva si ještě dlouho povídali, když Harry Brianovi popisoval všechno, co se poslední dny dělo a požádal Kráturu, aby donesl všechny dokumenty, které mu dali v Gringottbance. Řekl mu vše o Raddlově listě a o tom, že zdědil všechno Voldemortovo vlastnictví, na to se Briana zeptal, zda by mohla být většina temných artefaktů poslána na Oddělení záhad. Harry souhlasil. Řekl mu všechno o Brumbálovi a Poppy a o tom, co všechno udělali.
Také Briana informoval o účasti Weasleyové v celé této záležitosti a o svém rozhodnutí, které bylo podpořené ministrem, že nevznese žádné obvinění a že se uchýlil ke starým tradicím čistokrevných rodin, podle kterých se o trest postará rodina. Sice byl Brian trochu naštvaný, respektoval Harryho rozhodnutí jako oběti trestného činu a naznačil, že čistokrevné tradice jsou ještě v rámci zákona. Řekl mu, že si cení fakt, že mu Harry projevil důvěru tím, že mu všechno řekl, a že bude respektovat i jeho rozhodnutí neinformovat o ničem z toho veřejnost. Avšak musel založit složku, v které by byly všechny detaily a výsledky incidentu podrobně zaznamenané, ale zapečetil to tak, aby se k tomu mohli dostat jen nadřízený OpUČP. Mělo by to zabránit tomu, aby někdo v budoucnosti obvinila Artura anebo Kingsleyho z nevhodného chování – tedy z utajování zločinu (čímž se museli nyní po Popletalově vládě zaobírat).
Po Brianově odchodě se Harry cítil o mnoho lépe. Brian vypadal jako dobrý muž, jako Amélie Bonesová – byl to dobrý člověk, který se řídil zákony a nikde nebyl ani náznak toho, že by byl zkorumpovaný anebo něco takového; vlastně od bystrozorů odešel tehdy, když se ministerstva ujal Voldemortův člověk. Nyní pracoval na navrácení pořádků v kouzelnickém světě a Harry věřil, že mu může důvěřovat.
Po tom, co si Harry zdříml, znova se musel najíst a Krátura mu přinesl nějaké dokumenty týkající se jeho majetku, které mu poslali z Gringottbanky. Harry řekl Kráturovi, aby napsal do Gringottbanky, zda by se dalo naplánované setkání před dvěma dny přeložit na některé z následujících dní a zda by se nemohlo konat tady v Bradavicích. Harry chtěl Fireforgovi osobně poděkovat a také by rád začal s nějakými opatřeními ohledně svého majetku.
Později odpoledne ho přišli navštívit Bill s Charliem. Bylo skvělé je oba vidět a Harry jim poděkoval za pomoc. Bill Harrymu řekl, že udělat něco takové byla normální, bratrská věc.
„Tak, a co se stane s Ronem a Ginny?“ zeptal se nakonec Harry.
„Taťka se rozhodl vrátit všechny peníze,“ řekl Bill a zvedl ruku, aby zastavil Harryho, když začal protestovat. „Jde o princip, Harry, musíme si udržet svou hrdost,“ když Harry přikývl, Bill pokračoval, „ale teta Muriel ho předběhla. Hned ráno po té večeři poslala do Potterovského trezoru 100 000 galeonů. Řekla taťkovi, že to strhla z našeho dědictví. Dnes jsme vzali Ginny a Ronna do Gringottbannky, vyprázdnili jejich trezory a peníze poslali zpět do Potterovských trezorů jako úrok.“ řekl Bill Harrymu.
Charlie, který seděl na konce Harryho postele, pokračoval. „Rozhodli jsme se, že Ron půjde se mnou do Rumunska a bude pracovat v dračí rezervaci, můžeme ho nechat začít na vstupní úrovni, co je v podstatě práce ve stájích. Manuální práce ho zaměstná na dlouhé hodiny. Nebudou tam žádné párty, žádný famfrpál, žádné fotografie a nikdo, koho by zajímalo, že má Merlinův řád prvního stupně, bude jen Ron Weasley, čeledník. V rezervaci jsi posuzovaný jen podle toho, jak tvrdě pracuješ. Zůstane tam minimálně rok a potom uvidíme, zda se polepšil. Možná tvrdá práce za poctivě vydělanou mzdu ho přinutí cenit si majetek ostatních lidí. Jeho hůlku budu mít u sebe a nebude ho moct použít. Dám mu ho jen v případě nouze.“
Harry jen přikývl, vědouce, že pro Rona by to byl spravedlivý trest a pomůže mu trochu dospět.
„Ginny půjde žít ke mně a Fleur, takže Fleur bude moct naučit Ginny něco o zdvořilosti a slušnosti, aby se chovala víc jako dáma, trvala na tom teta Muriel,“ řekl Bill Harrymu, který si vzpomněl na slova Lady Walburgy, která trvala na tom, že se Ginny musí naučit nějaké slušnosti.
„Kromě toho, všechny Ginniné šaty, které si koupila za tvoje peníze, byly poslané na charitu a šperky, které si koupila, poslané do Potterovských trezorů. Doufám, že během příštího roku jí dostaneme k práci pro nějakou charitu.“
„Chystám se otevřít sirotčinec – na který využiji starý Raddle manor – pro čarodějnické děti, které během vojny staly sirotky. Možná bychom tam pro Ginny mohli něco najít,“ poznamenal Harry a Bill s Charliem souhlasili.
„Tak, kdy se vracíš do Rumunska, Charlie?“ zeptal se Harry.
„Vracím se příští týden, to nebude pro Rona příliš brzy. Neměl ani chvíli pokoj, protože dvojčata se rozhodli využít ho jako svůj osobní testovací předmět pro svoje nové vynálezy a tentokrát jim to taťka dovolil.“ smál s Charlie.
Bill se zachichotal. „Ano, a potom si budou oba, on i Ginny, moct znova pořádně sednout.“
Všichni se zasmáli.
Potom Harry dvěma bratrům řekl, že informoval Watsona o všech událostech a že ten přijal jejich závěry. Také jim řekl, že Brian vytvoří složku se záznamem, která bude zapečetěná. Harry byl trochu nervózní, ale ulevilo se mu, když mu Bill s Charliem řekli, že to byl šikovný tak. Kdyby to nyní někdo zjistil, ani by na vydírání Artura a Kingsleyho nepomyslel.
Potom se Charlie rozloučil, protože musel jít vybavit, aby sebou do Rumunska mohl přivést Rona.
„Bille, byl bych rád, kdybys mi mohl pomoct při kontrolování majetku, který jsem zdědil, některé Blackové domy a také ty, které patřili smrtijedům, protože můžou být buď prokleté, anebo tam budou alespoň nějaké artefakty černé magie.“ ptal se Harry Billa po Charlieho odchodu.
„Samozřejmě, Harry, bude mi potěšením, přece nemůžu nechat žít jednoho ze svých bratrů v prokletém domě.“
„Ne, Bille, chci si tě najat jako nezávislého pracovníka, jestli souhlasíš. Té práce je mnoho a rád bych si tě formálně najal za příslušnou mzdu.“
„Harry, víš, že to udělám zadarmo po tom všem, co moje matka a sourozenci…“
„Zaplatili za svoje zločiny; i já mám svou hrdost a nebudu zneužívat výhody vaší viny. Nechci, abyste se ty i tvoji bratři vůči mně cítili jakkoliv finančně zavázáni. Platbu příjmu, ale nyní považuji záležitost za uzavřenou. Bille, máš mladou rodinu, která se bude s největší pravděpodobností ještě rozrůstat, budeš muset vydělat dost peněz, abys jim zabezpečil dobrý život. Nenabízím ti charitu, chci si tě najat, protože jsem slyšel, že ve svém oboru jsi jedním z nejlepších.“
„Děkuji ti, Harry a přijímám.“ řekl Bill s úsměvem.
„Dobře, poslal jsem pro Fireforgea. Ten připraví papíry a pošle ti je.“ řekl Harry svým nejobchodnějším hlasem.
Po velké večeři skládající se ze sentimentálních výlevů, měl Harryho opět na starosti Krátura a Harry potom spal několik hodin. Byl trochu unavený a Justína řekla, že to i očekávala – následujících pýr dní toho nebude schopný udělat mnoho.
Bylo to někdy v noci, když se Harry probudiv a spatřil Severuse sedícího ve svém křesle vedle postele, jak čte knihu. Harry se usmál. „Ahoj.“
Severus vzhlédl od knihy. „Jak se cítíš? Máš stále bolesti?“
„Ne, jen se cítím velmi slabě a unaveně.“
„To jsme očekávali.“
„Kde jsi byl celý den, čekal jsem, že přijdeš.“
Severus se usmál. „Můj domácí skřítek se rozhodl strčit mě do postele na tak dlouho, než se nerozhodl, že jsem už odpočíval dost. Místy dokáže být velmi odhodlaná.“
Harry se rozesmál.
„Také jsem se rozhodl pokračovat v nějakých experimentech ohledně našeho výsledného lektvaru, zda by to mohlo mít nějaké alternativní využití.“ řekl Severus.
„A přišel jsi na něco?“ zeptal se Harry doopravdy zaujatě.
„Ne, ještě ne, ale existuje mnoho možností, vlastně s některými dokumenty pomohli Hermiona a Neville, ti dva mají také mnoho nápadů.“ řekl Severus s úsměvem.
Harry se opět zasmál, ale Severus mohl říct, že mu dobře zdaleka není. Podal mu pohár vody, ale Harry z něho upil jen velmi málo.
„Co to čteš?“ zeptal se Harry s pohledem upřeným na knihu v Severusových rukou.
„Je to román od jednoho kouzelníka, který je vlastně velmi známý i v mudlovském světě, jmenuje se to Hobit.“
„Ve skutečnosti jednoho znám, Tolkien, ano, napsal i Pána prstenů“
Severus přikývl. „Chceš, abych ti něco přečetl?“
„Hmm, to by bylo fajn.“
Harry ležel na posteli, poslouchal, co mu Severus četl a cítil teplý, uspokojující pocit domova.
Následující den Harryho opět navštívila Hermiona s Nevillem, kteří s ním strávili většinu rána. Vykládali mu o své práci se Severusem a Harry se smál, když mu Neville řekl, že si nyní vaření lektvarů vlastně užívá. Severus mu řekl, že dnes by mu mohl věnovat nějaký čas na experimentování, jestli by chtěl a Neville byl úplně nadšený.
Po dalším krátkém zdřímnutí ho přišla prohlédnout Justína spolu s dalším léčitelem od Sv. Munga. I Kingsley se u něj zastavil a přinesl mu koš plný exotického ovoce, které, jak Harry zjistil, mu doopravdy chutnalo. Přišli i Artur se svými syny, s výjimkou Rona a Charlieho, a samozřejmě Fred s Georgem mu přinesli jejich nejnovější sladkosti (ale neměl je ochutnat, než mu bude lépe – v tomto byli doopravdy vážní).
Harry zjistil, že Percy uvažuje nad tím, že požádá o ruku svoji přítelkyni Audrey, ale je příliš nervózní.
„Proč jí nevezmeš někam na dovolenou a nepožádáš tam?“ navrhl Harry.
„Mám nějaké volno, které bych si mohl vzít, ale nejsem si jistý. Chtěl bych zaplatit zálohu na dům a chtěl sem se ujistit, že mám dost.“ Řekl Percy velmi vážným hlasem.
„No, víš, Fred a já vám s radostí cestu zaplatíme, jestli tak dostaneme další sestru.“ řekl George.
„Anebo další neteř,“ mrkl Fred.
Harry se zasmál, když oba dostali od Artura a Billa pohlavek. Bylo dobré mít lidi, s kterými se můžete smát a zažívat normální rodinné chvíle.
„Percy, víš že…“ začal Harry.
„Ne, Harry, nevezmeme od tebe žádné peníze,“ začal Percy.
„No, dobře, peníze ne, ale mám plně zaplacený výlet pro dva do Paříže na jeden měsíc, s kterým se nechystám nic dělat…“ řekl Harry s velkým úsměvem.
Fred, George a Bill přikývli, „To je skvělý nápad, Percy.“
„Ale...“
„Podívej se Percy, cesta je zaplacená a já jí nemůžu využít, na lůžko budu připoutaný ještě další týden a na následující měsíc toho už mám i tak mnoho. Jestli si to nevezmeš, pokoj, jídlo a všechny aktivity, které jsem zaplatil, vyjdou na zmar a budou to zbytečně vyhozené peníze. Běžte spolu s Audrey a užijte si to, vezmi nějaké peníze z těch, které jsi našetřil a kup jí pěkný prsten. Nikdo neodmítne žádost o ruku v Paříži.“
Percy vypadal být trochu nejistý a potom jeho otec řekl. „Bude to pro vás oba dobré, stejně také doufám, že se brzy dočkám nějakých vnoučat a nyní jsi ty moje nejlepší naděje.“ Všichni se zasmáli.
Percy se usmál, „Děkuji ti, Harry, myslím, že ty lístky vezmu, ale ne…“
„Ach, můžeš po mě pojmenovat svého prvního syna,“ řekl Harry se smíchem hodil po Percym polštář.
Před tím, než odešli, řekl Artur Harrymu, že ho navštívil Brian Watson a všechno spolu urovnali.
Harry byl rád.
Harry se cítil být velmi slabý a unavený, tak velmi jako jen miloval své návštěvníku, zjistil, že všechny návštěvy jsou poměrně dost vyčerpávající. Byl dokonce víc unavený, než když se probudil poprvé po útoku. Když to řekl Justíně, tak ho vyšetřila a řekla mu, že jeho uzdravování mu vyčerpává magické jádro. Řekla mu, aby se neznepokojoval a odpočíval. A také aby dal svému magickému jádru čas, když se zregeneruje. Mimo to bylo jeho magické jádro vyčerpané víc než u jakéhokoliv jiného, koho kdy viděla.
Nejbližších pár dní proběhlo stejně. Mezi lékařskými prohlídkami a spánkem měl Harry mnoho návštěv, sice to, na co se Harry nejvíce těšil, byla noc. Tehdy k němu přicházel Severus, sedl si vedle něho a povídali si o všem, co se přes den událo, Harry se ho potom ptal na nějaké rady ohledně majetku a toho, co s ním plánoval, na co mu dal Severus mnoho návrhů. Po chvíli, kdy se unavil, vzal Severus knihu a četl mu, dokud neusnul.
Čtvrtý den jeho léčby, připomněl Krátura Harrymu setkání se skřety z Gringottbanky a zeptal se ho, zda ho nechce odložit, když zjistil, že Harry ještě stále nevypadá dobře. Krátura se o Harryho velmi obával. Domácí skřítek k němu chodil každou půl hodinu, aby se ubezpečil, že je v pořádku a zda mu něco nechybí.
Harry zavrtěl hlavou, „Ne, Kráturo, chci dát do pořádku některé věci tak, aby Fireforge, Grobrick a Mangus mohli začít s úpravami. Jsou velmi schopní a nepotřebují, abych na ně dohlížel.“
Krátura pomohl Harrymu umýt se a převléct se do nějakého světlého hábitu – Mangus mu poslal skoro celý šatní, některé oblečení byly s Potterovským a Blackovským erbem, a některé bez. Harry si poznamenal, že by mu bylo dobře i v pyžamu a že Fireforgoevi a ostatním by to nevadilo. Avšak Krátura mu řekl, že nyní nejde o přátelskou návštěvu, ale setkání a Lord Black nemívá setkání oblečený v čemkoli, ale ve formálních hábitech. Na konci nechal Harry Kráturu, ať dělá, co chce a oblékl si modrý hábit s erby. Když se nemohl pohnout z postele (ale jestli měl být Harry sám k sobě upřímný, ani se z postele hnout nechtěl), setkání se bude konat v nemocničním křídle.
Justína se setkáním souhlasila, ale varovala Harryho, že jak by se cítil příliš unavený, požádá skřety, aby odešli.
Ogden vešel dovnitř a oznámil jim, že přišli skřeti z Gringottanky a Harry ho požádal, aby je přivedl.
Na Harryho překvapení to nebyl Fireforge, kdo vedl malou skupinku. Vstoupil mladý, tlustý skřet s prasečími oči oblečený v drahé zelenozlaté róbě s dřevěnou holí v ruce, následovaný někým, kdo vypadal jako poskok a nesl jeho kufřík. Za nimi vstoupili Mangus a Grobrick, kteří se tvářili velmi smutně.
Poskok se Harrymu poklonil a představil mu Malgra, novou Hlavu speciálních účtů v Gringottbance, který měl na starosti všechen majetek Lorda Potter – Blacka. Malgro přistoupil dopředu a s mávnutím ruky promluvil, „Dobrý večer, Lorde Potter – Blacku, jak uvedl tento tady, jsem Malgro, nová Hlava osobních účtů Gringottbanky a budu mít na starost vaše účty. Dovolil jsem si rozhodnout o nejlepších investicích pro vaše zlato.“ poklepal sluhu svou holí a skřet mu přinesl kufřík s papíry, „jediné, co musíte udělat, je podepsat papíry a my vás necháme odpočívat.“
Harry se na skřeta šokovaně díval. Ten si vysvětlil Harryho mlčení jako souhlas a položil papíry na kraj stolu stojícího vedle postele a řekl, „Tak do toho.“
„Tak počkat, o co tu sakra jde? Mangusi, Grobericku, kdo to do pekla je ten idiot a kde je Fireforge?“
Před tím, než kterýkoliv ze dvou skřetů stihl odpovědět, Malgro se nafoukl, až vypadal, jako strýc Vernon, když byl na někoho naštvaný (Harry ten výraz znal až příliš dobře) a řek, „Jsem Hlavou osobních účtů Gringottbanky a osud toho, který už víc není hodný úcty, není už víc ani vaší starostí.“
„Co myslíte tím, že už víc není hodný úcty, co se stalo Fireforgeovi?“ vykřikl Harry.
„Jak jsem řekl, není to vaše starost, je to záležitost Gringottbanky.“ řekl Malgro velmi okázale.
„Poslouchejte, vy pompézní větroplachu, je to moje starost, Fireforge mi zachránil život a to ne poprvé. Žádám vás, abyste mi okamžitě řekli, co se stalo.“ Harry byl čím dál tím víc naštvaný a začínala se projevovat jeho magie. Skřet – poskok začal kňučet a ustoupil dozadu.
„Podívejte…“ začal mluvit Malgro a nafoukl se ještě víc.
„Víte co, už s vámi nechci znova mluvit. Mangusi, Grobricku, chci, abyste mi jeden z vám řekl, co se stalo Fireforgeovi.“ obrátil se Harry ke dvěma skřetům.
„Harry,“ začal Grobrick.
„Jak se opovažuješ oslovit Lorda takto důvěrně?! Dohlédnu na to, že budeš řádně potrestaný!“ křičel Malgro a holí silně uhodil Grobricka do ramene.
Z Harryho sálala magie a dokonce i Mangus a Grobrick se na něj dívali s úžasem a hrůzou. Malgrovi vyletěla hůl z ruky a ve vzduchu se rozletěla na malé kousky. Malgro zaregistroval, že se proti své vůli blíží k velmi nahněvanému a velmi mocnému kouzelníku, který seděl na posteli.
Harry chytil Malgra za přední část jeho šatů, podíval se mu do očí a řekl. „Opovážil se, protože jsem mu to dovolil a nyní se ptám, co se stalo s Fireforgem? Znovu se ptát nebudu, tak odpověz, ty ufňukaný kusu hlupáka.“
Malgro jen těžko nacházel svůj hlas, ale zapištěl. „Vyhodili ho, když zradil zákoník Gringottbanky a řekl vám o transakcích jiných kouzelníků. Čelí obvinění od národa skřetů za zabití čarodějky. Bude odsouzený na smrt.“
Harry se otočil a podíval se na Manguse a Grobricka pro potvrzení. Ti smutně přikývli.
„Na oddělení pro uplatňování kouzelnického práva nebyly stanovené žádné obvinění.“
„Na tom nezáleží, všechny zločiny tohoto druhu jsou považované za urážku národa skřetů, Starrší skřeti v Gringottbance proti němu vznesli obvinění za uvedení banky do hanby.“ odpověděl Mangus.
„Chci mluvit s vašimi nadřízenými, teď.“ žádal Harry a přitáhl si Malgra blíže k sobě stále ho držíc za jeho šaty, „Nejpozději dnes, ne zítra, NYNÍ.“ Harry pustil skřeta, který spadl na zem.
„Můj pane, nejsem si jistý, zda přijdou, jsou vždy velmi zaneprázdněný,“ začal Malgro.
„Jsem jeden z nejbohatších kouzelníků na světě, jestli nechtějí, abych přesunul všechno svoje zlato z Gringottbanky, tak přijdou,“ vykřikl Harry.
„Nemůžete…“ promluvil Malgro.
„Jen mě zkoušejte. Nyní zmizte z mého pohledu, už nikdy znovu nechci vidět vaší tvář.“ řekl Harry a mávnutím ruky Malgro zmizel.
Skřítek – poskok vyděšeně zapištěl a vyběhl z místnosti.
„Lorde Pottere…“ začal Grobrick.
Harry se zhluboka nadechl, použití všechny té magie ho unavilo. Položil hlavu na polštář a bez toho, aby vzhlédl, řekl. „Grobricku, máte zakázané znova mi říkat Lord Potter-Black, jsem Harry. To jisté platí pro vás, Mangusi.“
„Harry, je nám to velmi líto. Když Starší zjistili, co se stalo, vyhodili Firefogea a zatkli ho. Jejich politikou je, že kouzelníci a čarodějky by se mohli bance pomstít, jestli by se zjistilo, že jeden z jejich mistrů zabil klienta, obzvlášť toho, který právě opustil banku. Není to dobré pro naše obchody.“ řekl mu Mangus.
„A kdo je ten idiot Malgro?“ zeptal se Harry, když do místnosti přiběhla Justína spolu se Severusem, Justína mávla na Harryho hůlkou.
„Byl Fireforgeův asistent. To místo měl už roky, v bance je to pozice cti.“ odpověděl Grobrick.
Potom jim Justína řekla, že musí odejít.
Harry zvedl ruku a řekl. „Očekávám příchod Starších z banky někdy v této době. Musím se s nimi setkat, je v sázce Fireforgeův život.“
Justína přikývla a řekla, „Musíš alespoň hodinu odpočívat a já ti přinesu nějaký posilňující lektvar,“ odběhla, aby přinesla lektvar.
Mangus a Grobrick se chystali odejít, když na ně Harry zavolal, „Chci, abyste tu oba byli, až přijdou Starší…“ oni přikývli a odešli.
Severus upravil Harrymu polštáře, takže Harry ležel pohodlněji, „Co se stalo, tvou úzkost jsem cítil v celých žalářích.“
Harry mu situaci stručně vysvětlil a Severus přikývl, ale přísně řekl. „Příliš mnoho se namáháš, musíš odpočívat, zavři oči a oddychni si.“
Severus stál vedle Harryho a natáhl ruku, aby mu opatrně odhrnul pramen vlasů. Harry se přivinul k Severusově ruce, když mu sčesala vlasy na stranu. Severus prsty hladil Harryho tvář. Harry otevřel svoje krásné, smaragdovozelené oči a jemně natočil hlavu tak, že Severusovy prsty zlehka přešly po rtech. Harry otevřel ústa… Severus zavřel oči a zasténal.
Ale hned oči i otevřel a ustoupil o krok dozadu, když slyšel, jak si někdo odkašlal.
Přistoupil k nim Ogden a uklonil se Harrymu, „Dobrý večer, Lorde Nebelvíre, mistře Snape.“
Severus povytáhl obočí, ale nic neřekl.
Harry otočil hlavu a podíval se na domácího skřítka. „Ogdene, co se děje?“
„Hrad vás poznal, Lorde Nebelvíre, na váš rozkaz vyloučil mistra skřeta. Nemusíte mít magii Nebelvírů, ale dostalo se vám zpět té cti, že přijal váš příkaz. Jestli se zaposloucháte, budete slyšet jeho šepot.“ Ogden přistoupil blíže k posteli, „Zavřete oči, mladý Lorde Nebelvíre, cítíte magii Bradavic a poslouchejte jeho volání.“
Harry zavřel oči a cítil magii. Vždy mohl cítit magii Bradavic, ale nyní jí okolo sebe cítil jako uspokojující vítr, slyšel lehký šum jako šepot písně, cítil se bezpečně, jako by ho v náručí uspávala jeho matka.
Justína se vrátila a viděla Ogdena stojícího vedle postele, kde Harryho obklopovala červená a zlatá magická záře. Otočila se k Severusovi, který se usmíval na znamení, že je všechno v pořádku. Filius, Minerva, Augusta, Hermiona a Neville vešli do místnosti a užasle se na to dívali.
Najednou došlo k náhlému výbuchu světla a Harry byl zdvižený z postele. Začal křičet a Severus se snažil k němu dostat, ale nešlo to.
Harry dále křičel a na překvapení všech se z něho stal velmi velký had. Před tím, než vlastně dokázali zaregistrovat, co se stalo, Harry se opět proměnil tentokrát však na jelena, potom na velkého černého psa, velkého polárního vlka a nakonec na grifa.
Minerva řekla, „On je Animágus…. je vícenásobný zvěromág,“ a když viděla grifona, zalapala po dechu, „magické stvoření, myslím, že posledním zaznamenaným magickým zvěromágem byl Richard Nebelvír, také byl grifon“
Harry se proměnil zpět do své podoby a byl jemně položen na postel.
Justína a Filius k němu přiběhli a mávali hůlkami.
Filius vzhlédl a řekl. „Všechny bloky na jeho magii byly odstraněné.“
Severus z Harryho nespouštěl oči a řekl. „To Bradavice je odstranili. Ogden řekl, že hrad ho poznal jako Lorda Nebelvíra a byli to oni, kdo okolo něho vytvořil záři.“
Augusta přišla k Nevillovi a položila mu ruku na rameno. „Znamená to, že jednoho dne hrad pozná i tebe, Neville, je tu nějaká naděje.“
Odgen se na ně zkoumavě zahleděl a řekl, „Hrad už Lorda Mrzimora uznal, povídá si s ním a časem bude to spojení ještě růst.“
Všichni se na Nevilla podívali a on přikývl, „Někdy slyším, jak mi šeptá.“
Jeho babička ho s pláčem objala.
S puknutím se přemístil Tibbs, „Ředitelko, u brány je skupina skřetích Starších a mistrů, říkají, že je zavolal pan Harry.“
Severus jim stručně vysvětlil to, co mu Harry řekl. Minerva řekla Tibbsovi, aby je poslal do její kanceláře.
„Ne, přiveďte je sem,“ ozval se z postele slabý hlas.
Severus se na Harryho usmál. „Víš, že při tobě doopravdy předčasně zešedivím.“
Harry se zasmál, „Myslím, že se šedivými vlasy bys vypadal neodolatelně.“
Harry se pokoušel posadit se a se Severusovou pomocí se mu to podařilo. „Tibss, přiveď je sem, musím s nimi mluvit hned.“
Tibbs s puknutím zmizel.
„Víš, doopravdy bys ve mně mohl vyvynout komplex, že můj domácí skřítek poslouchá tebe místo mě,“ smála se Minerva. Potom odešla přivítat skřety k hlavní bráně a přivést je do nemocničního křídla.
„Harry, myslím, že před setkáním bys měl odpočívat alespoň jeden den,“ řekla Hermiona téměř káravým tónem, ale Harry věděl, že má obavy.
Justína prohlédla Harryho a říkala. „Tvoje magické jádro se znovu rozrůstá, ale stále to musíš brát s nadhledem.“
Hermiona mu přinesla pohár vody a podala ho Harrymu, který ho vypil, „Budu v pořádku, Miono. Můžu cítit, jak se mi vrací síla.“
Filius řekl Harrymu, že by měl být v pořádku a nyní byl kouzelníkem, kterým měl být. S příslibem návratu a pozdější kontroly malý profesor kouzlení odešel.
Hermiona odešla také a řekla, že by měla dohlédnout na lektvar, na kterém s Nevillem a Severusem pracovali.
Augusta a Neville se také chytali odejít, když je Harry zastavil a požádal je, aby zůstali.
Dovnitř vešel mrzutý Krátura a všem řekl, aby na pět minut odešli, než pomůže panovi Harrymu převléct hábit (ten modrý byl nyní potrhaný).
Když zaslechli Minervin hlas přicházející z haly, Krátura jim umožnil vstoupit. Harry nyní seděl v křesle vedle postele a v burgundském hábitu s erby Potterů a Blacků vypadal očarujíc. Dlouhé vlasy měl uhlazeně sčesané dozadu a tvář mu slabě hořela.
Harry slyšel, jak Severus vzdychl.
Dovnitř vstoupila Minerva spolu se čtyřmi skřety, oblečenými v drahých šatech. Tři skřeti měli okolo hlav tenkou, stříbrnou stuhu a v rukou černo-stříbrné hole. Poslední měl na hlavě stuhu zlaté barvy a držel černozlatou hůl. Harry si domyslel, že stříbrná a zlatá barva označuje jejich autoritu. Za nimi přišel Mangus, Grobrick, písař a dva skřetí strážci.
Před tím, než se mu stihli představit, promluvil Harry velmi chladným, silným hlasem, při kterým se i Severus otřásl, „Tím, že jste sebou přivedli stráže, jste hluboce urazili Bradavice, jeho ředitelku i mně.“
Jeden ze starších, ten se zlatou stuhou, odpověděl, „Nedávno jste zaútočili na jednoho z našich mistrů skřetů, dokonce i nyní je držený před vstupní bránou.“
„Urazil mě. Jeho slova a činy mě velmi urazili. Hrad s jeho přítomností nesouhlasil a vyslyšel můj příkaz na jeho vyhoštění, když neodešel sám. Vyjádřil jsem se poměrně jasně, v mé přítomnosti se už nikdy znovu neobjeví.“
Starší přikývl, „Budeme se tím zaobírat… Ujistím se, že se omluví.“
„Chci, aby byl vyhozený.“ Harryho magie pulzovala a každý v místnosti to cítil.
Starší skřeti si vyměnili pohledy a přikývli. Skřet v zlatém oděvu odpověděl. „Jak si přejete.“ Potom se obrátil ke strážcům, kývl na ně hlavou a oni odešli.
Skřet se otočil zpět k Harrymu a řekl. „Lorde Potter-Blacku, jsem Ragnog, Hlava Gringottbanky, tito skřeti jsou…“
Před tím, než mohl pokračovat, ho Harry přerušil. „Fireforge. Zavolal jsem vás sem, abychom prodiskutovali záležitosti skřeta Fireforgea. Bylo mi řečeno, že jste ho zatkli za to, že banku přivedl do hanby. Jsem tu, abych vám řekl, že Fireforge mi nejenže zachránil život, ale cítím se m být zavázaný. Nezachránil mě jen fyzicky, ale také chránil můj obrovský majetek. Albusovi Brumbálovi bylo dovolené otevřeně krást z mých trezorů miliony galeonů a já vaší banku považuji za spolehlivou. A to jen kvůli Firoforgeovu konání, stejně jako také konání Manguse a Grobericka, díky kterým si nyní Gringottbanku velmi vysoko vážím. Poznal jsem hodnotu jejich moudrosti a úsudku, a proto si získali můj respekt, dal jsem jim právo oslovovat mě jménem.“
Harry slyšel, jak skřeti zalapali po dechu.
„Bolí mě, že jste ho odebrali od mých účtů a zatkli ho za záchranu mého života. Tím, že jste s jeho konáním nesouhlasili, jste mi ukázali, jakou malou hodnotu má můj život.“
Ragnog se pokusil promluvit, když ho Harry zdvihnutím ruky umlčel.
„Dnes jsem požádal o setkání s vašimi skřety, abych s nimi probral budoucí obchody s bankou. Namísto toho, abyste poslali důvěryhodné poradce, poslali jste nafoukaného hlupáka, který měl tu DRZOST předložit mi dokumenty, které deklarovali, co chtěl udělat s MÝMI penězi a řekl mi, že je stačí jen podepsat, jakoby jsem byl nějaké dítě, které neví, co chce. Když jsem se ho na něco ptal, choval se ke mně s opovržením úplně zapomínajíc, že JSEM LORD POTTER-BLACK,“ z Harryho nyní sálala moc a jeho hlas silněl. Zarazil se, zavřel oči a dostával svou moc pod kontrolu, přestal zářit (co bylo o mnoho děsivější).
„Chci, aby byly všechny obvinění vůči Fireforgeovi okamžitě zrušené. Jestli dnes nebude propuštěný, zítra z Gringottbanky vyberu každý jeden cent, který tam mám uložený.“
„Lorde Potter-Blacku, prosím, buďte rozumný, Fireforge zabil čarodějku, ostatní kouzelníci a čarodějky možná nebudou přemýšlet laskavě jako vy…“
Neville promluvil, „Jestli to Harry udělá, tak ztratíte také všechno zlato Longbottomů.“
Ragnog se otočil k Nevillovi a ušklíbl se, „Na to nemáte moc.“
„Ale já ano, cokoliv, co můj vnuk řekne, platí.“ řekla Augusta.
Potom Neville vstal a stejně jako u Harryho, jeho moc byla očividná. „Zdá se, že na nás myslíte jen jako na děti, Ragnogu, ale mýlíte se. Možná nemám Harryho moc, ale také nemám jeho soucit. Harry možná má vůči Gringottbance nějakou úctu, ale já ne. Harry je sirotek, ale já nejsem. Ragnogu, varuji vás, zařídím plné vyšetřování toho, proč mi byly odebrané Mrzimorské účty. Vím, že i při odstranění magie peníze nemohly být odebrané z majetků Logbottomů bez podpisu mého magického opatrovníka, kterým je – připomínám – Lady Longottomová, ne Albus Brumbál. Vím, že moje babička příkaz nepodepsala a ani se jen neopovažujte vzpomenout moje rodiče. Věřím, že vaše banka je zodpovědná za krádež velkého rozsahu a jestli najdu nějaké nepatřičnosti z vaší strany, budu požadovat odškodnění. Věřte mi, jestli někdo přivedl národ skřetů do hanby, je to Gringottbanka.“
Ragnog vystrašeně ustoupil a rychle se podíval na své společníky.
Harry velmi chladně pokračoval, „Ragnogu, o této záležitosti s vámi nemíním debatovat, okamžitě Fireforgea propustíte. Můžete jít.“
Starší skřeti si vyměnili pohledy a prakticky utíkali. Mangus a Groberick odcházeli poslední, ale nejprve se Harrymu a Nevillovi uklonili.
V místnosti bylo asi minutu ticho, když Augusta Longbottomová vykřikla, přiběhla ke svému vnukovi a objala ho, „Och, Neville, byl jsi úžasný, jsem tak hrdá… a ty také Harry, anebo Lorde Potter-Blacku. Jestli o tom někdo pochyboval, vyvedl jsi ho z omylu. Oba jste byli takoví velkolepí.“
Minerva také vypadala hrdě. „Moji malí lvy se naučili řvát.“
Harry se otočil a podíval se na Severuse, kterého oči zářily pýchou a láskou.
O méně než hodinu později Harry odpočíval, když mu Severus zlehka třásl rameny. „Harry, vzbuď se, máš tu návštěvníky.“
Harry se vzbudil a zjistil, že se vrátili Mangus a Grobrick spolu s otrhaným a neupraveným Fireforgem.